Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážený pane ministře, uklidním vás, nemám brožuru, mám několik poznámek.

Možná na začátek bych trochu zneužila svého postavení, že se mohu vyjádřit ke stavebnímu zákonu a zeptala bych se vás, kdy bude vypsán dotační titul na ošetřovné pro OSVČ. Nemusíte odpovídat na mikrofon, stačí když mi to pak pošpitáte do ouška, protože určitě řady z vás se ptají občané a občanky.

A nyní ke stavebnímu zákonu. Nejvyšší správní soud se vyjádřil k návrhu stavebního zákona následovně: zákon, ke kterému je osm tisíc připomínek, k tomu pět tisíc zásadních připomínek, nemá jít k projednávání do Sněmovny a má být přepracován, protože není možné, aby se úpravami v Poslanecké sněmovně došlo k dobrému zákonu. Já toto stanovisko beru vážně, protože Nejvyšší správní soud to posuzuje z hlediska toho, jakým způsobem se potom různé spory ocitnou u nich, tedy u správních soudů, potažmo u Nejvyššího správního soudu. Takže tuto výtku beru jako velmi vážnou. Možná si připomeňme, kde byl začátek nápadu začít připravovat nový stavební zákon. Jak jsem se dívala zpátky do médií a do různých vyjádření, tak to byla bytová krize a nedostatek bytů s tím, že to zapříčiňuje délka stavebního řízení. A nad tím bych se zastavila. Znamená to tedy, že bytová krize vede k tomu, že budeme dělat takto zásadní změnu stavebního zákona? Nebylo by lepší, kdyby se Ministerstvo pro místní rozvoj zamyslelo, kde jsou ty opravdové příčiny toho, že nejsou byty a že ceny jsou vysoké? Opravdu jediným důvodem toho, že je nedostatek bytů, je délka stavebního řízení? Není to tím, že je nedostatek nájemních bytů ve vlastnictví obcí a měst? A já si myslím, že to je jeden z těch důvodů. A pak by stálo zato se nad tím zamyslet, jakým způsobem pomoci obcím a městům, aby stavěly nájemní byty. Ale rozbít kvůli tomu systém fungujících stavebních úřadů, i když s výhradami, to je zkrátka chyba.

Další, co považuji za chybu, je následující: možná si málokdo z vás vzpomene, že téměř před dvaceti lety, a Petr Bendl to tady připomněl, došlo k dokončení druhé části reformy veřejné správy. A to vyústilo právě v onen spojený model, došlo k decentralizaci veřejné správy a zdálo se, že vše je na dobré cestě. Ovšem mělo dojít ještě k dokončení reformy veřejné správy, a to v podobě třetí etapy, bohužel k této nedošlo. A otázka zní, co je tedy lepší. Nebylo by lepší, než přijmout právě takovýto zákon, dokončit reformu veřejné správy, podrobit ji ve spolupráci s Ministerstvem vnitra analýze, zjistit, co funguje a co nefunguje, a pak říci, jak se bude postupovat a co je potřeba zlepšit či odstranit a zda skutečně potřebujeme zcela nový stavební zákon. A co udělalo Ministerstvo pro místní rozvoj? Bez spolupráce s Ministerstvem vnitra, které má právě na starosti veřejnou správu, státní správu a samosprávu, které má ve své dikci, ve své kompetenci, zcela nevybíravým způsobem zasáhlo do onoho spojeného modelu veřejné správy. Jsem přesvědčena o tom, že vyjmutí právě z tohoto modelu je chybou a mohli bychom se podívat na příklad, kdy byly právě sociální služby vyčleněny z obcí s rozšířenou působností a právě opět bylo zasaženo do tohoto modelu přeneseného výkonu státní správy. A jak se říká, nebylo to dobré. Ono vyjmutí z modelu během přípravy návrhu tohoto zákona od toho bylo částečně opuštěno, a tak by pod samosprávami zůstaly stavební úřady v první instanci, tedy na obcích s rozšířenou působností, a popřípadě na některých vybraných, a druhé instance, stavební úřady, už by byly pod státem. Mnohokrát zde zaznělo: Je to chytré? Je to moudré? A odpověď zní: není. Je to zkrátka paskvil a kočkopes. To nejde takto dělat. Zkrátka a dobře, ať už úplným vyjmutím ze spojeného modelu veřejné správy vytrhnete jakýmkoliv způsobem stavební úřady, tak bude skutečně tento systém stavebních úřadů velmi výrazně poznamenán. Takže ono napadení toho v podstatě spojeného modelu veřejné správy považuji za velmi chybný krok.

Další bod, o kterém bychom se zde mohli bavit a od začátku jsme slýchávali důvody, proč potřebujeme nový stavební zákon, mnohé z nich tu zazněly, jenom pro zopakování po vzoru kolegy Ferjenčíka - opakování matka moudrosti - i když jsme to všichni četli. Prvním důvodem bylo to, že máme velké množství správních aktů, které vydávají dotčené orgány. Ano, samozřejmě ten důvod by se mohl zdát oprávněný, ale také tady zaznělo mnohokrát i z úst paní ministryně, že lze provést inventuru těch aktů a značným způsobem je omezit. A to bez toho, aniž by se musel měnit model stavebních úřadů. Hodně zde bylo řečeno o systémové podjatosti úředníků. Od tohoto počátečního důvodu pro nový stavební zákon, který často uváděla paní ministryně Dostálová na začátku své argumentace, během měsíců ustoupila, protože ty statistiky jasně ukázaly, že to není pravda. Třetím důvodem, proč potřebujeme nový stavební zákon, byla uváděna chybějící digitalizace stavebního řízení. Zdá se, že tu lze provést. Od toho tady už máme nový zákon a může být připravována a nemusíme opět kvůli tomu dělat opatření, která můžou skutečně vést k tomu, že se zhroutí systém stavebních úřadů. V neposlední řadě byla paní ministryní zmiňována neprofesionalita úředníků na stavebních úřadech. Dotaz vždy zněl: Paní ministryně, znamená to tedy, když úředník přesedne z jedné židle na druhou, že se tedy zlepší jeho činnost?