Kovářová (STAN): Se zákonem se spěchá a je prosazován takzvaně na sílu

05.11.2020 20:19

Projev na 64. schůzi Poslanecké sněmovny 5. listopadu 2020 k návrhu nového stavebního zákona.

Kovářová (STAN): Se zákonem se spěchá a je prosazován takzvaně na sílu
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Republikový sněm Strany soukromníků. Místopředsedkyně STAN Věra Kovářová živě
reklama

Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážený pane ministře, uklidním vás, nemám brožuru, mám několik poznámek.

Možná na začátek bych trochu zneužila svého postavení, že se mohu vyjádřit ke stavebnímu zákonu a zeptala bych se vás, kdy bude vypsán dotační titul na ošetřovné pro OSVČ. Nemusíte odpovídat na mikrofon, stačí když mi to pak pošpitáte do ouška, protože určitě řady z vás se ptají občané a občanky.

A nyní ke stavebnímu zákonu. Nejvyšší správní soud se vyjádřil k návrhu stavebního zákona následovně: zákon, ke kterému je osm tisíc připomínek, k tomu pět tisíc zásadních připomínek, nemá jít k projednávání do Sněmovny a má být přepracován, protože není možné, aby se úpravami v Poslanecké sněmovně došlo k dobrému zákonu. Já toto stanovisko beru vážně, protože Nejvyšší správní soud to posuzuje z hlediska toho, jakým způsobem se potom různé spory ocitnou u nich, tedy u správních soudů, potažmo u Nejvyššího správního soudu. Takže tuto výtku beru jako velmi vážnou. Možná si připomeňme, kde byl začátek nápadu začít připravovat nový stavební zákon. Jak jsem se dívala zpátky do médií a do různých vyjádření, tak to byla bytová krize a nedostatek bytů s tím, že to zapříčiňuje délka stavebního řízení. A nad tím bych se zastavila. Znamená to tedy, že bytová krize vede k tomu, že budeme dělat takto zásadní změnu stavebního zákona? Nebylo by lepší, kdyby se Ministerstvo pro místní rozvoj zamyslelo, kde jsou ty opravdové příčiny toho, že nejsou byty a že ceny jsou vysoké? Opravdu jediným důvodem toho, že je nedostatek bytů, je délka stavebního řízení? Není to tím, že je nedostatek nájemních bytů ve vlastnictví obcí a měst? A já si myslím, že to je jeden z těch důvodů. A pak by stálo zato se nad tím zamyslet, jakým způsobem pomoci obcím a městům, aby stavěly nájemní byty. Ale rozbít kvůli tomu systém fungujících stavebních úřadů, i když s výhradami, to je zkrátka chyba.

Další, co považuji za chybu, je následující: možná si málokdo z vás vzpomene, že téměř před dvaceti lety, a Petr Bendl to tady připomněl, došlo k dokončení druhé části reformy veřejné správy. A to vyústilo právě v onen spojený model, došlo k decentralizaci veřejné správy a zdálo se, že vše je na dobré cestě. Ovšem mělo dojít ještě k dokončení reformy veřejné správy, a to v podobě třetí etapy, bohužel k této nedošlo. A otázka zní, co je tedy lepší. Nebylo by lepší, než přijmout právě takovýto zákon, dokončit reformu veřejné správy, podrobit ji ve spolupráci s Ministerstvem vnitra analýze, zjistit, co funguje a co nefunguje, a pak říci, jak se bude postupovat a co je potřeba zlepšit či odstranit a zda skutečně potřebujeme zcela nový stavební zákon. A co udělalo Ministerstvo pro místní rozvoj? Bez spolupráce s Ministerstvem vnitra, které má právě na starosti veřejnou správu, státní správu a samosprávu, které má ve své dikci, ve své kompetenci, zcela nevybíravým způsobem zasáhlo do onoho spojeného modelu veřejné správy. Jsem přesvědčena o tom, že vyjmutí právě z tohoto modelu je chybou a mohli bychom se podívat na příklad, kdy byly právě sociální služby vyčleněny z obcí s rozšířenou působností a právě opět bylo zasaženo do tohoto modelu přeneseného výkonu státní správy. A jak se říká, nebylo to dobré. Ono vyjmutí z modelu během přípravy návrhu tohoto zákona od toho bylo částečně opuštěno, a tak by pod samosprávami zůstaly stavební úřady v první instanci, tedy na obcích s rozšířenou působností, a popřípadě na některých vybraných, a druhé instance, stavební úřady, už by byly pod státem. Mnohokrát zde zaznělo: Je to chytré? Je to moudré? A odpověď zní: není. Je to zkrátka paskvil a kočkopes. To nejde takto dělat. Zkrátka a dobře, ať už úplným vyjmutím ze spojeného modelu veřejné správy vytrhnete jakýmkoliv způsobem stavební úřady, tak bude skutečně tento systém stavebních úřadů velmi výrazně poznamenán. Takže ono napadení toho v podstatě spojeného modelu veřejné správy považuji za velmi chybný krok.

Další bod, o kterém bychom se zde mohli bavit a od začátku jsme slýchávali důvody, proč potřebujeme nový stavební zákon, mnohé z nich tu zazněly, jenom pro zopakování po vzoru kolegy Ferjenčíka - opakování matka moudrosti - i když jsme to všichni četli. Prvním důvodem bylo to, že máme velké množství správních aktů, které vydávají dotčené orgány. Ano, samozřejmě ten důvod by se mohl zdát oprávněný, ale také tady zaznělo mnohokrát i z úst paní ministryně, že lze provést inventuru těch aktů a značným způsobem je omezit. A to bez toho, aniž by se musel měnit model stavebních úřadů. Hodně zde bylo řečeno o systémové podjatosti úředníků. Od tohoto počátečního důvodu pro nový stavební zákon, který často uváděla paní ministryně Dostálová na začátku své argumentace, během měsíců ustoupila, protože ty statistiky jasně ukázaly, že to není pravda. Třetím důvodem, proč potřebujeme nový stavební zákon, byla uváděna chybějící digitalizace stavebního řízení. Zdá se, že tu lze provést. Od toho tady už máme nový zákon a může být připravována a nemusíme opět kvůli tomu dělat opatření, která můžou skutečně vést k tomu, že se zhroutí systém stavebních úřadů. V neposlední řadě byla paní ministryní zmiňována neprofesionalita úředníků na stavebních úřadech. Dotaz vždy zněl: Paní ministryně, znamená to tedy, když úředník přesedne z jedné židle na druhou, že se tedy zlepší jeho činnost?

A v tomto případě bych očekávala, že se Ministerstvo pro místní rozvoj zamyslí nad tím, zda někde neudělalo chybu, zda nedošlo k nějakému metodickému, chybnému a slabému vedení a zda byla pomoc pro stavební úřady a pro úředníky ze strany Ministerstva pro místní rozvoj dostatečná. Co jsem chtěla říci. Uvedla jsem jen pár důvodů, které byly uváděny jako hlavní mimo délku stavebního řízení. A tyto všechny důvody lze vyřešit tím, že může dojít k úpravě současného zákona stavebního a především lze dobře využívat instituty zákona v současné době platného.

Tak jak jsem zde hovořila, vrátím se ještě k onomu přesunu stavebních úřadů na ORP. Pokud jste si četli dopadovou studii Ministerstva vnitra, tak se v ní říká, že stavební úřady obcí prvního a druhého typu soustřeďují 34 % ze všech úkonů stavebních úřadů. A pokud by došlo ke stažení agendy pouze na obce třetího typu, mohlo by to znamenat ochromení systému z důvodu zahlcenosti. A to si myslím, že je pravda. Byla zde dnes řeč o stavebním úřadu v Černošicích. Tento úřad je mimořádně přetížen a nedokážu si představit, že by pod něj spadla ještě další agenda a další úředníci.

Další chybou, kterou považuji za velmi zásadní, že se se zákonem spěchá a že je prosazován takzvaně na sílu. A sami víte, že to není nikdy dobře. Pokud chybí společenská a odborná shoda nad takovýmto zákonem, tak to samozřejmě může způsobit v budoucnu řadu nesrovnalostí, řadu záští a je lepší, aby došlo skutečně ke konsenzu nad takto zásadním zákonem. A to nemluvím o tom, že tento zákon jde proti krajům, obcím, řadě ministerstev a akademické sféře, která s tím také nesouhlasí.

Opět co považuji za důvod pátý a za chybu, proč není třeba takovéto razantní změny stavebního zákona, je konstatování, že se zásadně podceňují náklady a dopady této novely, respektive této rekodifikace. Je jasné, že bude tato změna vyžadovat několik miliard korun, odhadem to může být 2,3 miliardy jednorázově, a to nemluvíme o budovách. Pokud budou potřeba další budovy, tak hovoří analýzy Ministerstva vnitra o 9 miliardách. A provozní náklady každoročně budou 4 miliardy odhadem. A pak se musíme ptát, zda riziko a hrozba dopadů mnohonásobně nepřevyšuje přínosy nového stavebního zákona.

Vezměte si, že není vůbec řešena otázka zaměstnanců. Ptali jste se někdy tajemníků, jakým způsobem budou komunikovat s lidmi ze stavebního úřadu? Většina tajemníků obecních úřadů totiž nabídne zaměstnancům stávajících stavebních úřadů jiné místo a za každého zaměstnance, který zůstane na obci a nepřejde do nové struktury státní stavební správy, bude muset být nalezena náhrada na trhu práce, a to se odhaduje ve výši 3 000 osob. Tak to jsem zvědava, jakým způsobem v dnešní situaci, kdy takovíto lidé na trhu práce rozhodně nejsou, se budou hledat zaměstnanci nových stavebních úřadů.

Nový stavební zákon také přináší tzv. územní rozvojový plán, což je vlastně jakýsi územní plán státu, vydává ho vláda a je nadřazen územním plánům obcí a územním plánům, tedy zásadám územního rozvoje krajů. Problém je v tom, že velmi vágně vymezuje, co v něm může být a co může řešit a do jakých podrobností může jít. A vláda tak může zastupitelstvu, tedy obci nadiktovat, jak má vypadat její územní plán a územním rozvojem plánů může dokonce umožnit umístění staveb bez ohledu na to, jak vypadá územní plán obce. Stejně tak může - a to považuji za velmi nebezpečné - Nejvyšší stavební úřad nařídit pro část území obce stavební uzávěru, aniž by s tím samospráva mohla cokoli dělat. A naopak, může udělit výjimku z uzávěry stanovené obcí. Odvolání proti takovému rozhodnutí není podle nového stavebního zákona možné.

A dále. Nový stavební zákon mění koncepci pořizování územního plánu. Samozřejmě, že víme, že současný stav není vyhovující, bohužel se mění úplně zcela nevhodným způsobem. Celý proces se přesouvá na stavební úřad jako výkon státní správy a co je špatně, omezuje možnosti zastupitelstva do něj vstupovat a uplatňovat svoje požadavky. Je to prostě posun opačným směrem, než jakým bychom se měli vydat, protože vedle rozpočtu je územní plán a jeho pořizování zásadním nástrojem, jak může obec ovlivnit rozvoj na svém území. A pevně věřím, že dojde k tomu, že tento nástroj zůstane v rukou samospráv, že se jim nebude odebírat, protože obce jsou svéprávné. Samozřejmě nehovořím o těch případech, kdy je třeba vést obcí důležitou dopravní infrastrukturu, to znamená, silniční nebo železniční, ale musí se o tom jednat.

Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, na závěr bych chtěla říci - to, jak je popisována redukce stavebních úřadů v tomto zákoně, tak je jasné, že může dojít ke zrušení až 400 stavebních úřadů. A myslím si, že to by byla velká chyba. Říkáme-li, že chceme mít i na venkově lidi, kteří mohou vykonávat kvalifikovanou práci a jestliže zrušíme stavební úřady, dojde k odlivu vzdělaných obyvatel právě z venkova, protože se zruší kvalifikovaná místa. Mylně se předpokládá motivace současných úředníků, že budou chtít změnu pracoviště. Také tím, že bude zrušena řada stavebních úřadů, dojde k tomu, že zanikne znalost místního prostředí, a to je přece velmi důležité. A stavební úřady se stanou obtížně dostupnými pro méně mobilní populaci. Slíbená kontaktní pracoviště stavebních úřadů rozhodně nejsou plnohodnotnou náhradou.

Vážené dámy, vážení pánové, ještě bych se ráda vyjádřila k tomu, co zde zaznívalo ohledně garančního výboru. A jen bych připomněla, jaký zákon jde do jakého výboru. Tento zákon byl přidělen jako garančnímu hospodářskému výboru. Ovšem bývá zvykem, že zákony, které jsou v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj nebo Ministerstva vnitra a tento zákon spadá také v podstatě pod Ministerstvo vnitra, protože se týká veřejné správy, tak bylo zvykem, že takovéto zákony šly v tomto případě do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Když jsem se dotazovala paní ministryně, proč tomu tak je, tak mi argumentovala následovně: "No přeci zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury byl také v hospodářském výboru." Ano, byl. A správně. Protože kdo měl ve své kompetenci tento zákon? Tento zákon ve své kompetenci mělo Ministerstvo dopravy. A to je v pořádku. Takto, jak to je navrženo, nepovažuji za zcela logické. A pevně věřím, že se podaří dosáhnout změny garančního výboru.

A tak bych mohla mluvit ještě také několik dalších desítek minut. Nicméně budu konstatovat na závěr. Ptám se, co tedy chceme. Ano, chceme stavební zákon. A chceme takový stavební zákon, který bude jednoduchý, přehledný, přívětivý pro všechny hráče, bude ochraňovat veřejné zájmy, shodne se na něm většina právě oněch hráčů a zkrátí se stavební řízení. To chceme. Ale co nechceme? Nechceme to za cenu, že půjdeme cestou, při které by mohlo dojít ke zhroucení systému stavebních úřadů a mohlo by to mít dalekosáhlé negativní dopady a mohlo by to mít i opačné výsledky, než jaký byl záměr.

Děkuji za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Farský (STAN): Putin ví, že nás nikdy neporazí

14:04 Farský (STAN): Putin ví, že nás nikdy neporazí

Komentář na facebookovém profilu k postavení Ruska.