Rubrika Názory zastupitelů v lednovém radničním časopisu Klíč mne více zklamala, než pobavila. Jednak kvůli tomu co jsem se dozvěděl, ale více snad proto, co jsem se z příspěvků nedozvěděl. Nejvíce ze všeho snad zarazí, kolik mají komunální volby na Praze 11 vítězů, a přesto ani několik měsíců od voleb žádný vítěz nepředstoupil před veřejnost, aby předložil své plány pro příští čtyři roky. Na počet mandátů bylo „první na pásce“ Hnutí pro Prahu 11 (HPP11) v čele s Jiřím Štylerem. Podle veřejného prohlášení HPP11 však dovozuji, že Štyler sám usoudil, že nebude tím pravým, když pozici starosty nabídlo HPP11 druhému vítězi, tedy straně Pirátů.  Má-li Jack Sparrow na každém prstu několik nabídek na starostu však nemohu potvrdit, i když možná jen proto, že všechny podrobnosti se z Černé perly ke mně nedonesly.

Tím nenápadně přecházím ke třetímu vítězi, kterým je takzvaný trojblok, ve skutečnosti však skupina čtyř: ANO, TOP09, STAN a smetišti dějin se pomalu vzdalující ODS. Mají své vítězné memorandum a schází tedy jen maličkost, aby se k celé skupině přidalo pár jednotlivců nebo snad i celý subjekt, a další rozvoj Jižního Města je zajištěn. Vzhledem k tomu, že dohoda s Piráty však překvapivě dosud nevznikla, usuzuji, že to sám kapitán Barbossa chce shrábnout poklad nejcennější a usednout do vytouženého starostenského křesla. Dalším vítězem loňských voleb je nepochybně figurant dříve rušené buňky ODS, pan Mlejnský. Ač ve volebním výsledku vykroužkován do pozice druhořadého náhradníka, jeho schopnosti jistě nebudou k radosti jeho příznivců, podporovatelů a sponzorů opomenuty, neboť se opět stal zastupitelem. Vše v duchu zákona nebo jen podle litery?

Posledním celopražským vítězem je SPD Tomio Okamury. Mají pravda v celé Praze pouze 2 mandáty a to právě u nás na Jižním Městě. Přiznejme si však, že představa, že si Pražáci navléknou žluté reflexní vesty a půjdou se do ulic nechat demokraticky kropit slzným plynem za požadavek na referendum, neodpovídá zrovna dnešní realitě. SPD nemá v mainstreamu na růžích ustláno, ba naopak objevují se názory, a to nejen mezi propagandisty ale i mezi lidmi, že referenda je potřeba se bát jako čert kříže. Vždyť co by si superbohatí, uvědomělí či jinak pomazaní počali, kdyby řízení společnosti určovala lidová statistika?