Pro ilustraci ocituji několik vět: „Dosud mohla kampaň před prezidentskými volbami sloužit jako nová definice politické nudy.“ „Miloš Zeman se debat nezúčastní a jeho protikandidáti zatím nepředvedli nic moc originálnějšího než variace na větu, že je potřeba porazit Zemana, protože „dělá ostudu“, „táhne zemi na východ“ a tak dále“. „Zemanovi konkurenti se tak nevyhnutelně v následujících dnech tvrdě posekají mezi sebou.“

Napsal to ten samý Honzejk, který byl moderátorem jedné z prvních debat kandidátů. Bylo to 6. listopadu v nádherném klášteře v Broumově. Tříhodinová debata předurčila podobu všech následujících, snad s jedinou výjimkou vtipně pojatého brněnského setkání na tamní právnické fakultě. Tři hodiny obecných otázek jako pingpongový míč mezi moderátorem a jím určeným odpovídajícím. Ping pong bez odskoku, časový limit nutící tázaného podesáté vyplodit několik vět na stále se opakující témata: jmenoval byste trestně stíhaného premiérem, zrušil byste bezpečnostní prohlídky na Hradě, jezdil byste víc na východ, nebo na západ?

Jednou jsem se vzbouřil, protože už mě upřímně naštvalo, s jak malou invencí a jak povrchně jsou debaty vedeny. Nikoliv diskuze kandidátů mezi sebou, ale jen se středobodem jménem moderátor a v časovém limitu. Tak návštěvníci v auditoriu a pár zoufalých jedinců u internetového přenosu mohli vidět kandidáty na úřad prezidenta. Pane Honzejku, k vámi zmiňované nudě jste přispěl nemalým dílem.