Vážený pane předsedo, vážené paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové, myslím, že všichni se poctivě snažíme najít způsob, jak by český stát mohl pomoci lidem v té tíživé situaci, v níž se ocitli. Jenomže tento návrh zákona se vlastně vůbec touto cestou nevydává. Resp. snaží se o něco, ale chce jenom ukázat na skupinu, která ten problém odskáče. Sám žádným příspěvkem, žádnou konkrétní pomoci v tomto případě vstříc nevychází. Navíc je to zákon, který je v několika bodech protiústavní. Porušuje základní listiny práv a svobod, dotýká se vlastnictví, a v tomto případě je to zákon, který prostě není dobře podpořit a který my se budeme snažit alespoň upravit tak, aby nedošlo na možné další související problémy, které nastanou, jak to tady zaznělo.

To, co tomu vyčítáme, je, že zatímco v jiných případech se snaží stát hledat nějakou vyváženost, rozdělit ty dopady mezi jednotlivé subjekty, a sobě by si přirozeně měl přisoudit ten největší podíl, můžeme srovnávat to, jak se s podobnou situací vypořádávají jiné státy. Jak velkorysé jsou jejich pomoci, adresované pokud možno co nejširšímu okruhu lidí, které ta koronavirová krize postihla, tak aby nepadali do dalších problémů a do dalších komplikací. Tak aby vůbec nemuseli čelit problému se zaplacením nájemného. Tady se ale vydáváme významně složitější cestou, která bude samozřejmě administrativně náročnější, a co je nejpodstatnější, v tomto případě přenášíme černého Petra, veškerou odpovědnost na pronajímatele, neboli vlastníky.

A tady jsem přesvědčený o tom, že se stát zpronevěřuje dosavadní roli, kdy se snažil pomoci a snažil se hledat nějaký rozumný díl odpovědnosti také pro sebe, anebo pokud možno co největší díl odpovědnosti pro sebe.