Především novináři se nepoučili z minulosti. Když v září loňského roku před slovenskými parlamentními volbami tvrdě útočili na stranu Roberta Fica, a naopak do nebes vyzdvihovali Progresívne Slovensko Michala Šimečky, dopadlo to přesně opačně. To samé se stalo i při dvojnásobném úspěchu Miloše Zemana. Nedokázali odhadnout ještě rozumnou míru propagandy a my ostatní proto už dnes známe skutečnou, nikoliv mainstreamovou realitu: Volič není hloupý a má rozum. Dokáže dobře rozpoznat, že je klamán, manipulován, o nějaké objektivitě či nestrannosti nemůže být ani řeči.

Odmítá absolutní hru na dobro a zlo. Nevidí svět černobíle, vadí mu faleš, agresivita a arogance.

Dalším efektem „snahy“ hlavního mediálního proudu je odklon čtenářů, posluchačů či diváků od jejich platforem k takzvané alternativě. Je to přirozené, protože konzumentům nabízí informace, názory či postoje, které jinde nenajdou. Na základě výsledků voleb si troufám tvrdit, že alternativa a mainstream si, doufejme nejen na Slovensku, vyměňují role. Hlavní proud bude nejspíš jinde.