53 příležitostí k zastavení a zamyšlení: v neděli si budeme připomínat 53. výročí sebeupálení Jana Palacha. Komunistický režim se až do svého konce snažil udělat všechno, aby byl Palach (a samozřejmě i Jan Zajíc) zapomenut. Jenže jeho čin a motivace k němu je natolik silná, že se prostě zapomenout nedá. Nepomohlo ani fyzické odstranění jeho ostatků z hrobu na Olšanech, naverbování udavačů z nejbližšího okolí jeho nešťastné matky, brutální zásahy rozzuřených příslušníků SNB během Palachova týdne. Naopak, čím více se snažili, tím více posilovali Janův odkaz.
Křesťané mají svoji křížovou cestu. Tak mě napadá, že by se dala sestavit "Palachova cesta" se zastaveními, která by nebyla jen o něm a jeho odkazu, ale i o nás. Možná více o nás, než o něm.   První zastavení by se dotýkala jeho života a činu, kterým vstoupil do historie. Jsou známá, popsaná a zřejmě, z hlediska poznání, již uzavřená. Ale silný příběh odkazu Jana Palacha nekončí jeho šokujícím činem.

První zastavení po Janově smrti by se mohlo týkat jeho pohřbu a  jmenovalo by se  "Beznaděj". Všichni tehdy věděli, že snahy o svobodu byly zničeny okupací naší země. Našim rodičům tehdy zbyla poslední pomůcka slabých a poražených - záplava slz. Je  dnes beznaděj v našich životech a společnosti překonaným fenoménem? Určitě nikoli, jen se o ní zdráháme otevřeně přemýšlet a mluvit, ve vztahu k jiným děláme, že ji nevidíme.

Přicházíme ke druhému zastavení, ke "Lži". Lež nastupující normalizační moci začala bezprostředně po jeho činu. Lež o studeném ohni, a další. Kolik z vás má dnes dojem, že lež kolem nás triumfuje mírou nevídanou? Lžou nejvyšší ústavní činitelé, politici na všech úrovních, nově i ne nevýznamná část vědců, lžou společenské autority, umělci, ale i prostí lidé. Skoro by se dalo říci, že lež se stává nezbytnou kompetencí k přežití a kariéře. Dokonce i lháři cítí, že slovo lež je negativní, tak vymysleli termín "alternativní pravda". Kam se ale s tímhle dostaneme?