Luzar (KSČM): Máme obavy z migrantů z kulturně a nábožensky odlišných regionů

17.01.2018 20:49

Projev na 6. schůzi Poslanecké sněmovny 17. ledna 2018 ke změně azylové politiky Evropské unie a revizi tzv. Dublinského protokolu.

Luzar (KSČM): Máme obavy z migrantů z kulturně a nábožensky odlišných regionů
Foto: KSČM
Popisek: Leo Luzar, KSČM

Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych také svým dílem přispěl do dnešní debaty týkající se azylové a migrační politiky, tzv. Dublinu IV. Pokusím se neopakovat to, co zde již zaznělo, protože si myslím, že obsáhlá informace již zde byla poskytnuta a všichni asi tušíme, o co se jedná.

Velice mě těší, že i vláda si uvědomuje závažnost tohoto problému, který se týká občanů České republiky. Aspoň ta obava z tohoto problému se týká občanů České republiky a vláda to nechce nechat jen jak se říká na volný běh. Chce k tomu aktivně přistoupit. Proto jsme zde dneska, abychom i vládu vybavili nějakým mandátem, který by jí umožnil vystoupit v radě tak, že je vybavena mandátem. Zvlášť, když je to vláda v demisi. Bohužel, základní problém je v tom, že tento problém nemá jenom česká vláda, tento problém má i vláda Německa, má i vláda Francie, má i vláda Itálie, má i vláda Řecka, má i vláda Švédska, Španělska a dalších zemí Evropské unie. Problém se svými vlastními občany, kteří začínají mít obavu. Začínají se bát toho, co přichází. A tyto vlády se snaží své občany uklidnit.

První pokusy zazněly v tom, že začaly hovořit o rychlejším vysidlování těch, kteří nemají nárok na azyl na území Evropské unie. Tyto pokusy bohužel ztroskotaly, protože pokusy přesunout uprchlíky do zemí původu, byť Evropská unie nabízela hrazení dopravy, nabízela leteckou přepravu do států Afriky, nabízela hospodářskou pomoc pro uprchlíky, jinými slovy určité výpalné pro ně, aby se vrátili do svých zemí, ztroskotaly na jejich nezájmu. A hlavně na nezájmu zemí, do kterých měli být tito uprchlíci navráceni. Oni se prostě k těmto občanům nehlásili a řekli: To nejsou naši občané. A když jsou, tak to prokažte. Tady nastal ten problém Evropské unie, že neměla jak to prokázat, že tito lidé pocházejí z těch zemí, protože ta evidence evidentně nebyla.

Tento problém samozřejmě si tyto státy a vlády těchto zemí začaly uvědomovat. Přesto jejich vlastní občané začali na ně tlačit, ať řeší ty problémy. Řešte je, milá vládo! Byly volby ve Francii, byly volby v Německu, slyšeli jste prohlášení těchto vrcholných představitelů, řešte je. Čili je důležité pro tyto vlády omezit ten tlak, který nastává jak na sociální systém v jejich zemích, tak na bezpečnost a rizika spojená s dlouhodobým pobytem těchto lidí, o kterých vlastně skoro nikdo nic neví, kde jsou, na území těchto států. Proto Evropská unie přišla s návrhem Dublinu IV. Je to určité řešení vnitrostátních problémů jednotlivých členských zemí Evropské unie. Hlavně těch velkých a silných, které mají obrovský nárůst počtu legálních i nelegálních migrantů. Já bych se tady nesnažil rozdělovat mezi těmi legálními a nelegálními, ten problém je obecný. Proto přišli s touto myšlenkou a problém té myšlenky je v tom, že jsou to silné a velké státy. A tyto silné a velké státy díky Lisabonu a smlouvy v Lisabonu umožňuje jim nám slabším, menším státům, určitým stylem diktovat některé své postuláty a požadavky, abychom plnili. Mají k tomu dokonce i určité exekutivní možnosti, jak by tyto věci mohli realizovat a dělat.

Tyto státy se snaží otupit tu kritiku, která zaznívá z jejich státu, poukazem na to, že v Evropské unii jsou státy, obvykle ty malé, které jsou nesolidární s nimi. A že bychom měli zvýšit míru solidarity. Tu míru solidarity jsou ochotni vymáhat až tak daleko, že ženou určité členské státy Evropské unie k soudu. Ženou nás proto, že neplníme kvóty, použiji-li ten výraz, přesto nejsme jediní, kdo je neplní. Ty kvóty se neuplatnily v žádném ze členských států Evropské unie v tom měřítku, jak byly naplánovány. Když se podíváte, my dokonce na tom nejsme až tak špatně s těmi 12 oficiálními, které máme z Řecka, z Itálie nemáme nikoho, ale z Řecka máme 12. A když se podíváte na ostatní státy, Rakousko má naopak z Itálie 17 a z Řecka nemá nikoho. Když se podíváte na další státy, Estonsko má šest z Itálie a 141 z Řecka. Když se podívám na Slovensko, tak má 16 z Řecka, my máme 12, oni mají 16 a přesto nejsou hnáni k soudu, jsme tam my, kteří jsme hnáni k soudu. Lichtenštejnsko má deset z Řecka, nemá nikoho z Itálie, ale není hnáno k soudu. Čili jasně se ukazuje určité pokrytectví v Evropské unii spojené s tímto problémem.

Čili já to považuji za určitý zástupný problém, který nás má, jak se říká, zvýraznit v rámci Evropské unie jako ty státy, které jsou nesolidární. Toto bychom měli zásadně odmítnout, protože my přece solidární jsme. Na našem území je obrovské množství cizinců. Tady už to zaznělo z úst mých předřečníků, že Česká republika dlouhodobě přijímala migraci. Přijímala ji z bývalé Jugoslávie. Tady bych si připomenul, že 70 let míru v Evropě, já považuji Balkán za evropskou zemi a bohužel tam ten mír tak dlouho nebyl. A my jsme se na tom také částečně podíleli, že jsme rozvrátili vcelku fungující stát s jeho problémy, národnostními problémy, a zapřičinili první velkou vlnu migrace v Evropě. Ano, je tady velká albánská menšina, setkáváme se s nimi, máme tady velkou srbskou menšinu, chorvatskou. Poslední dobou se v Evropě také ne 70 let v míru, vyvíjí situace na Ukrajině docela špatně. A vlna migrace nesouvisí s nějakým pseudozásahem jiné mocnosti směrem k Ukrajině, ale spíše s chudobou na Ukrajině a se snahou ukrajinských občanů jít do bohaté Evropy. Čili ekonomická migrace v prvé řadě. A to si přiznejme. A máme tady velké množství občanů Ukrajiny, kteří se snaží fungovat v této zemi a snaží se pracovat a vydělávat.

Obava českých občanů není z migrace z Ukrajiny, není z migrace ze zemí bývalé Jugoslávie, ale je z migrace, která sem přichází od kulturně a nábožensky odlišného regionu než je Evropa. To je ten problém. A když se podíváte na komentáře, které se objevují - a teď odmítám ty rasistické komentáře, ale spíše ty komentáře zvažující realitu, která přichází, a na základě odborných věcí, ano, vyjadřují se i odborníci, kteří se zabývají situací na Blízkém východě, zabývají se arabským světem, zabývají se situací v Africe a upozorňují a jsou to vědecké kapacity, upozorňují na rizika a problémy, která jsou s tím spojená. S mixem té kultury a příchodem většího množství lidí z těchto oblastí na stávající stav Evropy popřípadě České republiky. Je třeba se nad tím zamyslet.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Premiér Babiš: Není pravda, že nám hrozí státní bankrot

16:21 Premiér Babiš: Není pravda, že nám hrozí státní bankrot

Projev předsedy vlády na konferenci k 30. výročí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže