Dobrý den, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové.

Dneska nebudu příliš dlouhý, protože si myslím, že toto je docela závažné téma, které by se spíš mělo odehrávat ve faktické rovině debaty než v nějaké debatě řekněme emotivní.

Tady bych chtěl všem doporučit elaborát, z toho čerpám, že existuje docela hodně nezávislých vědeckých materiálů týkajících se vztahů Izraelců a Palestinců, o vzniku státu Izrael, o možném vzniku státu Palestina, ale hlavně co tomu předcházelo. Já sám jsem čerpal z materiálu, což je diplomová práce Ústavu světových dějin ze semináře nejnovějších dějin, který se jmenuje Rezoluce OSN o rozdělení Palestiny a konec Britského mandátu. Vřele doporučuji si tento materiál přečíst, protože až po studiu té historie pochopíte, k čemu tam vlastně dodnes neustále dochází. A není to černobílé. Není to o tom, jak se nám snaží předkladatelé tady tohoto materiálu představit a dát, že je to pouze jednostranné, černobílé vidění světa. To by kolegové nesměli chodit pro informace jenom na ambasádu Izraele, ale měli by se taky jít zajímat třeba na ambasádu Palestiny, aby slyšeli oba dva názory, které zaznívají na konkrétní věci a konkrétní konflikt, který se na tomto území rozehrává.

Chci připomenout, že OSN v roce 1947 se tímto problémem zabývala a rozhodla o vzniku dvou států na tom území - o Státu Izrael a o Státu Palestina. Zatímco jeden byl naplněn a uplatňuje všechny nároky a práva, která by mu měla přináležet z toho, že je samostatný stát, totéž upírá druhému státu, který vznikl na základě úplně stejné rezoluce. Jinými slovy se tady uplatňuje nesymetrický postup státu vůči druhému. A toto je problém. Samozřejmě to vyvolává reakce. A tyto akce a reakce se neustále v průběhu dějin opakují. A už se zapomíná, jak tento jev vlastně vznikl. Proto se nechci přiklánět ani na jednu ani na druhou stranu, protože si myslím, že by to bylo neseriózní jak vůči Palestincům, tak vůči Izraelcům. Oba dva tyto národy mají zájem mít vlastní stát a fungovat ve vlastním státě.