Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, páni ministři, dámy ministryně, vážené kolegyně, kolegové, nevím, jak začít v této rozjitřené atmosféře a diskusi. Tady tolik témat zaznívá, že možná bude lepší se vrátit na začátek a říci si: lidé jsou již rozděleni. Tady neobjevujeme Ameriku, lidé jsou rozděleni v české společnosti. Copak to nevidíme, nevnímáme? Jsou. A my bychom měli být ti, kteří hledají ty mosty mezi těmi rozdělenými skupinami lidí a snažíme se je spojovat. Protože co může být horšího pro zemi bez rozdílu politického naturelu, než když je společnost rozdělena. A rozdělena je na bázi covidu. To si musíme vždycky uvědomovat, ať si k tomu myslíme, co chceme, ať tomu věříme nebo ne, ať jsme zastánci té nebo oné teorie, přesto si musíme uvědomit, že společnost už nyní je rozdělena.

Co se týče toho zákona, který je před námi a těch debat, které se rozviřují. Jakoby Česká republika byla úplně mimo svět. Ale vždyť přece my jsme součástí nějakého světa, nějaké Evropské unie. A opravdu si myslíte, že ostatní státy budou jiné než Česká republika? My tady můžeme být absolutně svobodní, jak navrhují kolegové. A mně se to líbí, svobodomyslnost je mi hodně blízká. Ale narazí na hranici na rakouské celníky nebo pohraniční stráže, řeknou, kde máte nějaký pas. Nemáte, zpátky, anebo proveďte si test. To nejsme schopni ovlivnit jako zákonodárci České republiky a možná ani v jiných rovinách nejsme schopni tuto situaci ovlivnit v rámci, nevím Evropské unie, Evropské rady, dokonce OSN a podobných záležitostí. Prostě je to individuální záležitost jednotlivých států. Čili dávat všechno dohromady a tvořit tady nějakou představu občanům, že Česká republika bude ten ostrůvek svobody ve světě, je mylná představa a mylné naděje.

My můžeme maximálně pro naše občany udělat to, že ta svoboda u nás v České republice bude maximální, protože si jí všichni vážíme a chceme, aby občané rozhodovali sami o sobě v co největší možné míře, zdůrazňuji v co největší možné míře. Máme tady instituty, které pro nás to rozhodování mají ulehčit. Máme tady SÚKL, orgán, který je státem odborně pověřen kontrolovat léky, kontrolovat jejich účinnost a pouštět je na český trh. Dokonce jdeme tak daleko, že nejsme odkázáni jenom na evropské normy, máme vlastní, vlastní orgány, které nás můžou i varovat před něčím, co třeba ta Evropa už schválila a co my nechceme přijmout. A tady bychom měli dbát asi rad odborníků a ne studovat každý amatérsky imunologii, biologii a další obory a hledat jednoduché odpovědi. Nebude to jednoduché, protože těch vakcín na světě, které budou k dispozici, zdůrazňuji, budou k dispozici, bude pět, šest, možná sedm. Všechny budou mít ty základní testy za sebou v těch skupinách a paradoxně jsou na rozdílné základní bázi postavené ty vakcíny. My tady řešíme možná jednu vakcínu, která je nevyzkoušená, novátorská, absolutně i v odborné společnosti vnímaná jako novinka. Ale jsou tu i klasické vakcíny realizované klasickými postupy a musíme zohledňovat tady tyto roviny. A i stát bude stát před tím vlastně, jakým směrem se vydat. A já věřím, že se vydá v tom směru větší otevřenosti i k ostatním a nebude se soustřeďovat jenom na jednu firmu, nebude se soustřeďovat jenom na jeden typ vakcíny, ale umožní těm občanům širší přístup podle toho, jak jsou ochotni se nechat k této věci v rámci očkování, nechci říct donutit, protože to je přesně to, co bych strašně nerad, aby zaznívalo ve společnosti. Znovu zdůrazňuji, společnost je rozdělená. Jakmile v rozdělené společnosti začnete něco nutit, tak se dostanete na hranu a ti lidé, kteří jsou ochotni naslouchat, si ty uši zacpou. To rád zdůrazním. A, pane ministře, prosím, abyste i ve svých vystupováních a ve vystupováních svých podřízených v rámci Ministerstva zdravotnictví, které jediné tady teď představuje tu relevantní instituci, která by měla dávat informace, zdůrazňoval, že nehovoří jenom ke svým posluchačům, ale také k té protistraně, a že tady musí jó zvažovat argumenty i to, co říkají, aby to nebylo možné vykládat jako nátlak, vykládat jako nebezpečí, které máme.