Pod Maďarským předsednictvím se diskutovaly hlavně dopady revize směrnice 96/71/ES Evropského parlamentu, týkající se vysílání pracovníků do jiných zemí EU a výhledy dalšího víceletého finančního rámce do roku 2020. Základním požadavkem je obraz společně definovaných cílů a až následně poskytnutí potřebných zdrojů. Určitě by měla být věnována větší pozornost současným výzvám v oblasti obrany a ochrany vnějších hranic spolu se stanovením pořadí priorit k řešení příčin migrace. Stávající chaotický přístup je ekonomicky neefektivní a ani nebudí u občanů Evropy důvěru ve znalost směru řešení problému.

Je také nezbytně nutné stanovení oblastí zdrojů k nahrazení finančního deficitu po odchodu Velké Británie z unijního rozpočtového rámce. Tyto příjmy by měly pocházet i z nových zdrojů a neměly by být řešeny pouze přerozdělením stávajících, protože zde by hrozilo omezení již existujících podpor, které by mohly postihnout ekonomiky menších států EU a hlavně pak země V4. Úvahy se ubírají směrem ke zvýšení příjmů na 1% HDP spolu se zohledněním ekonomické výkonnosti každého členského státu. Ve V4 existuje přesvědčení, že tradiční politika soudržnosti a společná zemědělská politika prokázaly svou přidanou hodnotu pro Evropu, a tak urychlily konvergenční proces a zlepšení fungování vnitřního trhu a konkurenceschopnost. To je vnímáno i v zemích Visegrádu, kde všechny země dosáhly výrazně vyššího hospodářského růstu, než je průměr EU. Brexit nám nabízí jedinečnou šanci reformovat transparentně a zjednodušenou formou stranu příjmů EU. Zazněla zde také myšlenka zavedení daně z přidané hodnoty na bázi členského příspěvku s korekcí stávajících finančních mechanismů. To je ale spíše otázka pro finanční experty. Každopádně je dobře to, že země nám blízké hledají společná stanoviska a cesty ke změnám v pozici rovnoprávných států. Nejsme přeci jen nováčkové, kteří se bojí a jsou vděčni za každé euro.