To zvýšení minimální daně a paušálu se paradoxně nejvíce dotkne těch nejmenších s nejmenšími příjmy. Těch, kteří z toho pořád ještě nějak vyžijí a stačí jim to. Tak teď už nevyžijí. Zpravidla po státu nic nechtějí, nemají placené dovolené, nemohou si dovolit být nemocní, ani být čtyři roky na mateřské. Nemají výhody a nežádají je. Nemají luxus placených diet a těm, kteří zde okamžitě začnou naříkat, jak moc platí daně jako zaměstnanci, tu píšu, ať se, prosím, podívají na výplatní pásku, kolik tedy oni platí a kolik za ně musí platit zaměstnavatel.

Víte, drobné podnikání je to, co drží při životě malé vesnice, městečka, jsou to lidi, které nevidíte, když je nepotřebujete, ale sakra vám chybí, když je potřebovat začnete. Je to činorodost, chuť něco vytvářet, anebo i pomáhat. Jsou to ti, od kterých máte med do čaje, kteří vám spraví kalhoty, zip na tašce, udělají zlomený klíč, nabrousí řetěz na pilu, opraví kapající kohoutek nebo vypálené čerpadlo v pračce. Neustále kolem sebe vidím nářky, že řemeslníci nejsou. Bodejď by byli. Stát jim hází klacky pod nohy, kudy chodí, a jak říkají mnozí, já na to kašlu, to se radši nechám zaměstnat. Nebo půjdu do předčasného důchodu. Stát mi vzal poslední motivaci něco dělat, tak nebudu dělat nic.