Je to tak trochu podle slavného výroku Marie Antoinetty, „proč nejedí koláče, když nemají chléb“. Koronavirová epidemie zásadně ovlivnila nejen život nás všech, ale tak trochu hodila vidle i do tzv. Green Dealu Evropské unie. Vzhledem k tomu, jak se na nás ze všech stran hrnou nové a nové alarmující informace, zavádí se nová a nová omezení, ze všech stran jsme zavalováni katastrofickými scénáři příchozí pandemie, spousta lidí se začala bát tolik, že napříč Evropou přestala používat, nebo hodně omezila hromadnou dopravu. Přepravovat se tito lidé ale potřebují. Mnohdy se ovšem v důsledku právě těchto opatření dostali do svízelné finanční situace a nemají jinou možnost, než sáhnout po autu, které je jim finančně dostupné. Tato auta nejsou nadupána všemožnými drahými podpůrnými systémy, neplní nesmyslné normy a už vůbec nepodporují myšlenku totální elektromobility. Jedinou jejich výhodou je, že zkrátka jezdí, jsou snadno opravitelná a jsou levná. A jsou mnohdy poslední nadějí pro lidi, kteří se potřebují dostat do práce, k lékaři, do obchodu nebo s dětmi do školy. A to je prý ten problém. Vy nemáte chtít to, co potřebujete. Vy máte chtít to, co z Bruselu určí!