Vážený pane předsedající, vážení ministři, kolegyně, kolegové, zareaguji na svého kolegu Bureše, vaším prostřednictvím, který tady řekl, že paní profesorka Válková se snaží něco ovlivnit. Paní profesorka Válková, a to jsem opravdu právní laik, se snaží zachovat to, co máme od roku 1931 a do čeho nikdo nezasahoval. A my si tady velice rychle bereme právo na něco, co funguje, zrušit. Čili přísedící v soudních senátech, a dá to tomu samosoudci, pane kolego Bureši, prostřednictvím předsedajícího, tam je právě ta hrozba, že ten samosoudce může ulítnout a v řadě případů rozhodovat prapodivně a nikdo si toho bez kontroly laické veřejnosti ani nevšimne. A právě tady to je docela brutální snížení kontroly občanské veřejnosti a ta kontrola potom vůči soudcům se limitně blíží nule, takže já jako laik tohle to vidím jako velice nebezpečné. A argumentovat financemi, že ušetříme 8 milionů, to je směšné, ale chápu pana ministra, že tam vidí třeba nekvalitu v tom personálním obsazení. Já bych, být na jeho místě, se pokusil bojovat s ministrem financí o více peněz, abychom mohli vybírat a motivovat ty přísedící a třeba je školit a podobně, čili nesahat do toho systému.

A co tady mám ještě jednu poznámku, to jsem ani nevěděl, já ten tisk nemám načtený, to se přiznám. Povýšit vlastně pravomoc soudních úředníků, a jestli jsem to dobře slyšel od paní profesorky Válkové, například rozhodovat s ředitelem věznice o podmínečném propuštění. No, tak to je docela podle mě silné kafe a advokáti se na to už určitě těší. Takže jestli tohle to, pane ministře, tam je jenom schované nebo... A naposled, chtěl bych podpořit pozměňující návrh paní profesorky Válkové a napravit ty přísedící u soudních senátů.