Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové,

stojím zde před vámi opakovaně a opakovaně vás žádám o podporu nouzového stavu a opakovaně mě to trápí. Dnes je ale situace přece jen jiná. Vím, že jsme všichni unaveni délkou trvání pandemie i délkou trvání patření, která s ní souvisí. Vím, že bychom všichni chtěli žít normálně a to pokud možno hned. Určitě se toho dočkáme, ale hned to nebude. Očkování, jak jsme se asi všichni shodli, je tím, co věc nakonec vyřeší. Možná jsme nyní v cílové rovince. Koncem března bude proočkována většina populace nad 80 let a v létě většina celé populace. Byla by tedy škoda v cílové rovince upadnout. Ten, kdo v ní upadne, buď vůbec nedoběhne, a nebo doběhne poslední. Využiji zde své role nestraníka a odborníka a přednesu vám důvody, proč podpořit nouzový stav zcela pragmaticky tak, aby byly pochopitelné všem, jako lékař.

Díky tomu, že šíření viru nabralo opět na síle, budeme muset od pátku přijmout významná omezení pro oblasti s největší koncentrací nákazy. Díky tomu, že stále větší část viru je tvořena jeho rychleji se šířící variantou, je pro něj snadnější naše opatření překonávat. Stačí tedy menší míra nedodržování k tomu, aby se šířil dál a rychle. Jedinou možnou reakcí je tak nikoliv stejné, ale daleko vyšší dodržování nastavených opatření. Jakékoli jejich uvolnění je jako otevřít stavidla velké vodě. Můžeme jistě jít na břeh řeky a demonstrovat za to, že velkou vodu nechceme, že máme právo na život bez velké vody. Ale velká voda nás smete a bude jí úplně jedno, jakou jsme měli politickou příslušnost.