Dobrý den, děkuji za slovo. Já vlastně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přináším informaci vlády ČR o rámcové pozici k návrhu nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání rozhodnutí a přijímání veřejných listin ve věcech rodičovství a vytvoření evropského osvědčení o rodičovství.

Stručně popíšu podstatu návrhu nařízení a jeho zamýšlené přínosy. V první řadě bych chtěl ubezpečit, že cílem návrhu není a ani nemůže být nahradit vnitrostátní právní úpravu týkající se určování rodičovství. A že definice rodiny či určení rodičovství zůstávají nadále plně v kompetenci členských států. To, nač návrh EK míří, je usnadnění pohybu rodin v rámci EU tím, že se zajistí uznávání rodičovství platně vzniklých ve všech členských státech EU, aniž by bylo zapotřebí složitých soudních či administrativních řízení. Praxe totiž ukázala, že určité rodiny se dostávají do právní nejistoty, když překročí hranice svého státu.

Návrh nařízení se tedy omezuje výhradně na přeshraniční případy. Žádným způsobem nedopadne na případy čistě vnitrostátní ani nenutí členské státy přizpůsobovat jejich hmotné rodinné právo aktuálním moderním trendům. Například umožnění osvojení dětí stejnopohlavními páry. Návrh má právní základ ve článku 81, odst. 3 Smlouvy o fungování EU, který pro přijetí opatření v oblasti mezinárodního práva rodinného předepisuje jednomyslné přijetí všemi členskými státy v Radě EU.

Nařízení obsahuje pravidla pro určení mezinárodní soudní příslušnosti, rozhodného práva a podmínky pro uznávání rozhodnutí a veřejných listin. Omezuje se pouze na členské státy EU, to znamená, nedopadá na případy pocházející z tzv. třetích států.