Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, já tady nebudu určitě obstruovat, jako nikdo z mých kolegů to nedělal, a jsem přesvědčen, že to nebude dělat ani nikdo z těch dalších diskutujících, nebudeme tady citovat z žádných knih ani z občanského zákoníku ani z další literatury, abychom zdržovali jednání. 

Samozřejmě protože už přede mnou byla řečena celá řada věcí, které jsem měl ve svém projevu taky, o to to bude stručnější. Ale dovolte mi, abych se jenom zastavil opakovaně nad jedním pojmem nebo možná více pojmy, které se skrývají pod takovým hezkým klišé s názvem nová politická kultura. Já myslím, že každý z nás četl a viděl, slyšel v těch minulých dnech mnohé od představitelů nové, tedy budoucí vládní koalice, kteří hovoří o velkorysosti, hovoří právě o té nové politické kultuře. Z toho si na sebe beru, že ta naše, ještě původní, byla tedy špatná. A hovoří o tom, jak nebudou žádné odvety, o tom, co se stalo třeba při volbách před čtyřmi lety. Ale potom právě slyším - já myslím, že dnešek je toho krásným důkazem - věty, které budu volně parafrázovat asi následujícím způsobem: Nominujte si, koho chcete, to je vaše právo, nebudeme si kádrovat kandidáty, ale rovnou vám říkáme, že vám toho vašeho Vondráčka nebo Havlíčka popř. Okamuru pro kolegy z SPD nezvolíme. - A pomiňme tedy to, že vezmeme-li v úvahu zkušenosti ať už Radka Vondráčka nejenom z vedení Sněmovny, ale jak jsem měl možnost s ním třeba být i na různých zahraničních výjezdech v rámci Svazu průmyslu, tak na jeho schopnost reprezentovat velmi dobře Českou republiku, to samé samozřejmě je i na našeho nominanta Karla Havlíčka, takže volba každého z těchto kolegů by byla naprosto důstojnou volbou.