Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, moc děkuji za diskusi. Vážím si ji. A vytknu ještě před to, co řeknu, určitou nabídku, kterou jsem zde řekl naposledy – možná si na to vzpomínáte – když jsme tady diskutovali opět něco o energetice, protože chápu, že to hýbe světem, a je to dobře. Bylo by asi skutečně dobré, abychom se třeba potkali v nějakém delším časovém horizontu, abychom tam vzali všechny argumenty a abychom tam diskutovali třeba i energetickou koncepci, protože já jsem se připravil spíš na diskusi k obnovitelným zdrojům a ono se to dostalo na výrazně širší lištu, i když chápu, že to souvztažnosti má. Rád to udělám a vezmu k tomu všechny kompetentní odborníky, a dokonce si myslím, že bychom vám předtím zaslali informace tak, abyste měli nějaké relevantní podklady. Velmi si totiž vážím toho, co zde řekla řada z vás, že bychom měli pracovat s fakty, měli bychom pracovat s daty, pokud možno nezávislými. Tady trochu varuji před všemi různými komerčními postupy, které nás dnes a denně zahlcují geniálními daty, ale velmi často, když se na ně podíváme, tak zjistíme, že zatím jsou možná trochu jiné zájmy, protože energetická diskuse, která probíhá, a je dobře, že probíhá, je za prvé nesmírně odpovědná, protože rozhodnutí, která činíme v následujících měsících nebo letech, tak tím skutečně ovlivníme následující dvě generace.
Ale současně, a to si přiznejme, my tím ovlivníme i ekonomické zájmy celé řady subjektů. A tlak je dnes obrovský, opravdu gigantický všech těch, kteří mají finanční a ekonomický zájem na tom, aby se dělo to či ono řešení. Za b) je tady obrovský tlak ekologů, je tady velký tlak EU, jsou tady nějaké přirozené ekonomické zájmy a investiční možnost našeho rozpočtu. A pochopitelně jsou tady bezpečnostní zájmy. Takže tohle všechno jsou fakta, která musíme na lékárenských vahách velmi nestranně posuzovat, nesmíme se dostat pod žádný tlak, musíme to vnímat apoliticky, nesmíme to vnímat ideologicky. Já tomu rozumím, že každý má trošku nějaký zájem, ale k tomuto nesmíme sklouznout. A vážím si toho, co tu řekli někteří kolegové, že vnímají kroky vlády, že jsou skutečně nestranné v tomto slova smyslu. A to garantuji, že jsou nestranné, nepodlehneme žádným ideologickým tlakům čistě už jenom proto, že další energetickou koncepci a důsledky budou řešit další a další vlády. Toto není otázka jen jedné vlády.
Pojďme k některým věcem, které zde padly. První, co je třeba si uvědomit, je to, že se dekarbonizuje. Zcela jednoznačně se dekarbonizuje, plán je tady jasný, je zřejmý. Není na nulu jako v Německu do roku 38, protože to prostě nezvládneme. Je to dáno tím, že tady máme 45 % energetických zdrojů z uhlí. Proto jsme vytvořili uhelnou komisi, ta je nestranná, jsou tam zástupci všech významných stran a ten jízdní řád se připravuje. Do určité míry bude odpovídat nejen energetické koncepci, ale rovněž tomu, jak se nám bude dařit popohánět další a další zdroje. Problém nenastane za 5 let, nenastane za 7 let ani za 10 let. I když budeme dekarbonizovat rychleji čistě proto, že dnes musíme energetickou koncepci vnímat z úhlu pohledu celoevropského. My si můžeme koupit energii nebo ji můžeme vyvézt. Toto všechno se bude minimalizovat, protože přibližně od roku 2025 začneme být, a mrkněte se, prosím, na poslední analýzu ČEPS, začneme být z lehkého exportéra spíše importérem, bude to na nule. Situace vážná začne být po roce 35, kdy po pravdě řečeno nebude moc kde brát. Kritická situace po roce 2040. Tam nebude fakticky kde brát. Bude pouze Španělsko, Francie a jedna skandinávská země, kde se bude dát brát. A to je dáno prostě tím, že se v těchto zemích dekarbonizuje. Dokonce v Německu se ještě snižuje jádro až na nulu, respektive odstavují se jaderné bloky.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Čili situace někdy do roku 2040 nebude pro nás kritická, maximálně budeme moci dráže kupovat energii. A to bude jednoznačně dražší. Tady, prosím, nespekulujme, kolik dnes stojí energie a kolik bude stát za 2, za 3 roky. Tam je takových faktorů, které to ovlivní. Mj. i to, že energie bude málo, takže její cena půjde pravděpodobně nahoru. Problém nastane po roce 2040, proto jádro musíme řešit dnes. A samozřejmě bychom byli rádi, aby to bylo třeba v roce 35, 37, uvidíme, jak se to podaří.
Jenom podotýkám jednu věc, nežijme v iluzích, prosím pěkně, že dekarbonizaci nám nahradí obnovitelné zdroje. Mrkněte, prosím, do současného podílu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. To, co jsem tu řekl v mém prvním příspěvku, že nás stojí obnovitelné zdroje téměř 50 miliard a jenom fotovoltaika nás stojí skoro 30 miliard, tak prosím pěkně, ta fotovoltaika nám dneska dělá 3 % ze zdrojů elektrické energie. Tzn. to jedno 2% posunutí, které řešíme, to při vším respektu v tom nebude mít vůbec žádný vliv na zdrojích elektrické energie. My musíme posilovat někde jinde. Což neříkám, že nebude zájem posílit to o další 2 %, která tady dnes řešíme, ale obnovitelné zdroje ještě dlouhou dobu budou naprosto minoritním přispěvatelem pro zdroje elektrické energie.
Důležité je to, co zde rovněž padlo ve smyslu obnovy nebo respektive aktualizace státní energetické koncepce. Ano, ta se musí aktualizovat s ohledem na nové zdroje, to je jednoznačné. A bude se aktualizovat v průběhu příštího roku, takže tam budou čísla možná trochu jiná, ale nebudou úplně odlišná od toho, co zde bylo.
Hlubinné úložiště, ano, 30. 6. příštího roku budou známy čtyři poslední lokality.
Co se týká kanálu Dunaj – Vltava, vím o tom projektu. Projekt má jeden velký háček. Jakkoli je nesmírně ambiciózní a pravděpodobně s ohledem na energetiku by byl hodně zajímavý, to uznávám, problém je v tom, že by se muselo vykoupit nebo dohodnout s majiteli pozemků v Rakousku, a to na úrovni přibližně 20 km, to je v podstatě mezi Lipnem a mezi teoretickým ústím Dunaje, tím teoretickým ústím trubky, která by tam vedla. Tzn. muselo by se jednat se stovkami majitelů v Rakousku, kteří by museli dát souhlas k tomu, že pod jejich pozemkem povede nějaká trubka. Z mého pohledu je to takřka nerealizovatelná věc.
Počerady – tady panuje trošku mylný úhel pohledu toho, že rozhoduje vlastník, kdo bude vlastnit elektrárnu. To je úplně nepodstatné. Zaprvé musíme dnes vycházet z toho, že se vychází z nějaké povinnosti správce hospodářského ve smyslu například ČEZ. Ono to není tak, že stát přijde a řekne: "Prodejte, či neprodejte." Tam se musí postupovat podle nějakých kritérií a ta jsou jasná, jsou dána zákonem o obchodních korporacích. Ale to není to nejpodstatnější. To důležitější je to, že jestli budou či nebudou fungovat Počerady, o tom nerozhoduje finální vlastník, o tom rozhodne nakonec stát, který nastaví ekologické parametry. A když to zjednoduším, on může zavřít Počerady, ať je bude vlastnit ČEZ nebo kdokoli jiný. To důležité a rozhodující bude to, aby stát nastavil parametry ekologického charakteru, za jakých elektrárny mohou či nemohou fungovat.
Já se domnívám, že je to asi vše, protože by toho bylo skutečně ještě na dlouhou dobu. Myslím si, že ještě jednou opakuji rád se sejdu a případně dovysvětlíme některé náležitosti, které jsou se státní energetickou koncepcí spojené. Děkuji mockrát.
Psali jsme:
-634855457462810588.jpg&id=7919)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
