Ministr Havlíček: Pro některé země jsme se stali inspirací

28.05.2020 14:16

Projev na 50. schůzi Poslanecké sněmovny 28. května 2020 k nákupům a distribuci ochranných pomůcek v době pandemie způsobené koronavirem.

Ministr Havlíček: Pro některé země jsme se stali inspirací
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček
reklama

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte několik poznámek. Já se budu držet toho tématu, které je mi bližší; méně tedy těch dopadů v oblasti zdraví, ale ty konsekvence, které byly do toho podnikatelského prostředí, případně do ekonomiky. Rozdělím to do tří částí.

První oblast je uvolňování, které jsme mohli díky dobrým výsledkům v tom, jak se nám daří vyrovnávat s pandemií, mohli zahájit jako jedni z prvních. Byli jsme v situaci, kdy jsme rozhodli o takzvaném pětietapovém systému rozvolňování jako druzí v Evropě, druzí po Rakousku. Částečně jsme se inspirovali tím rakouským modelem, nicméně celou řadu věcí jsme dělali podle našeho modelu. Byli jsme - po pravdě řečeno - ze začátku trošku obezřetnější. Zcela klíčové bylo to, že jsme čekali na výsledky Velikonoc. Výsledky z Velikonoc po těch 14 dnech, jestli si vzpomínáte, po té takzvané první etapě, byly velmi dobré, na základě čehož jsme se rozhodli, že ten původně pětietapový maraton zkrátíme na čtyři etapy.

Mám dobrý pocit a radost z toho, že se nám podařilo pochopitelně i díky tomu, že ty výsledky se zlepšovaly ve smyslu reprodukčního faktoru, počtu infikovaných a tak dále, dodržet. Takže slib toho, že se nám podaří poslední etapu ukonat nikoliv 8. června, ale 25. května 2020, jsme dodrželi. Je pravda, že jsme v průběhu těch několika etap, zejména tedy po tom prvním kole, udělali ještě určité změny, ale nebyly to změny chaotické, byly to změny, které šly vstříc občanům, firmám a všem aktérům života, protože jsme snížili lhůty, zjednodušeně řečeno urychlili jsme otevírání zejména obchodních center.

Hodně jsme se inspirovali tím, jak je to v zahraničí, protože poté, jak zahájilo Rakousko a Česká republika, tak se postupně přidávali ostatní země. Monitorovali jsme to stále. Myslím si, že je třeba korektně říct, že něco jsme měli o něco rychleji, něco o něco pomaleji, ale když jsem se díval na naše sousedy, bylo to všechno plus minus 10 dnů. Takže ano, třeba ta obchodní centra jsme otevřeli o 10 dní později než Rakousko, ale zase na druhou stranu restaurace a hotely jsme otevřeli o několik dní rychleji než třeba v Bavorsku. V Německu to dělali hodně regionálně. Dobrá práva je ta, že se nám podařilo těch několik etap dodržet, dodržet přesně na ten datum. A myslím, že je možné i říct, že jsme se pro některé země stali inspirací. Slovensko víceméně svůj model udělalo takřka totožný s naším modelem, Velká Británie se třeba hodně inspirovala u toho našeho pětietapového, později čtyřetapového systému. Díky tomu jsme se dostali mezi takzvanou elitní skupinu "early opening countries", kde je mimo Rakouska, České republiky, Dánska, nepletu-li se, je tam Izrael, je tam Singapur, je ta Austrálie, Nový Zéland a tak dále. Takže jsme mezi zeměmi, které mohly být těmi, které rychleji uvolňují díky dobrým výsledkům.

Následně pochopitelně a v průběhu již této doby přicházela podpora podnikání. A já zde netvrdím, že všechno, co jsme udělali, tak jsme udělali geniálně a že se nikde neudělala žádná chyba, že jsme možná některé programy mohli od začátku formulovat trošku jinak. Stejně tak netvrdím, že všechno to, co proběhlo, bylo na čas úplně ideálně. Přesto si troufám tvrdit, že většina těch programů padla na úrodnou půdu; jenom pro dokreslení, ono se to bude bilancovat samozřejmě všechno v čase, tak v současné době máme 26 různých programů plus další čtyři ještě doděláváme. Celkem si troufáme tvrdit, že díky tomu se v podstatě pokryla celá skupina podnikatelského prostředí od živnostníků, přes malé firmy, větší firmy, korporace, a tak dále, až na výjimky, které samozřejmě nikdy nejsme schopni stoprocentně pokrýt úplně vše, tak si troufáme tvrdit, že až na výjimky jsou všechny podnikatelské segmenty pokryty.

Ta částka, o které se hodně živě diskutovalo, která vlastně padne na podporu ekonomiky nebo podnikání, která byla vyčíslena na více jak jeden bilion korun, je samozřejmě rámcová částka. Neznamená to, že se tyto zdroje vezmou a okamžitě překlopí. Zaprvé proto, že celá řada těch programů je průběžných a dlouhodobých, jako jsou třeba záruční schémata, ta jsou třeba na rok dopředu. A za další proto, že podpora ekonomiky jakkoliv je pravda, že rychlost je rozhodující, tak samozřejmě není možné všechno alokovat do 14 dnů, do třech týdnů, a je třeba pracovat s vědomím toho, že ekonomická když ne krize, tak ekonomické problémy nás budou čekat ještě minimálně několik dalších měsíců, nebude-li to otázka roků dvou, to znamená, musíme tu podporu rozumně rozprostírat mezi nejenom jednotlivé aktéry, ale současně ji dávkovat i v nějakém rozumném čase, protože je nepochybné, že zaměstnavatelé budou chtít, aby se prodlužoval program antivirus, je nepochybné, že živnostníci budou chtít ještě toto zvýšit, že některé specifické skupiny, ať už to jsou cestovní kanceláře nebo třeba některé oblasti v kultuře, které se ještě stále nemohou nadechnout a z určitých důvodů prostě nebudou moci podnikat, takže budou chtít podporu ještě za několik týdnů ne-li měsíců, takže je třeba, aby ty zdroje na to byly i takhle připraveny.

Přesto ta částka toho jednoho bilionu, bude to o něco více, vychází z nějaké metodiky. Ta metodika se dneska v Evropě ukotvila na bázi programu přímé podpory a nepřímé podpory a myslím si, že netřeba toto nějak degradovat, zesměšňovat, je to skutečně rámec. A když se podívám, jak to měří Rakousko nebo Švédsko, dávám země, ke kterým máme blízko ve smyslu počtu obyvatel, tak je to přibližně tatáž částka, to znamená, rozhodně v tomhle tom nehrajeme druhou ligu. Je třeba, pravda, ale objektivně říct, že Německo dává ještě více, na druhou stranu Německo je s ohledem na HDP a svoji finanční sílu stále ještě někde jinde.

Kdybychom se podívali trošku konkrétněji, tak z těch programů přímé - nepřímé podpory je v tuto chvíli už vydodáno řádově 60 mld. korun a nejsou v tom započítány různé odklady, například na DPH a tak dále, přičemž jenom to DPH činí další skoro čtyři mld. korun. Takže já tady teď nebudu rozebírat ty jednotlivé programy, už i zde ve Sněmovně jsme si to řekli poměrně mnohokrát, který z nich byl více úspěšný, méně úspěšný. V každém případě zdroje jsou vydodávány a blížíme se dneska k fázi dvě, která je spojena zejména s nepřímou formou podpory, čili nikoliv helikoptérové nálety, nikoliv okamžité zdroje pro živnostníky nebo zaměstnance, ale jdeme do schémat dlouhodobějších, jako jsou záruky. Je dobře, že COVID III je rozjetý a že to, co jsme si zde ve Sněmovně odsouhlasili, to znamená alokace 150 mld. korun ze státního rozpočtu pro potenciální úvěry v přibližně trojnásobné výši, řádově plus minus 500 mld. korun, tak bude pravděpodobně asi tím nejdůležitějším nástrojem.

Stejně tak tím nepřímým nástrojem podpory podnikatelského prostředí je zvýšená míra podpory investic, to znamená, zvyšujeme zdroje do Státního fondu dopravní infrastruktury. Nejenom, že jsme je zvedli v průběhu krize ze 106 na 114 mld. korun, ale ještě teď je budeme navyšovat pro opravy dvojek a trojek, čili silnic druhých a třetích tříd. A toto samo o sobě není jenom podpora těch velkých investic, není to podpora jenom stavebnictví, ale pochopitelně i průmyslu, logicky dodavatelů, subdodavatelů, řemesel a tak dále. A je nepochybné, že je to všechno provázáno, to znamená, nemůžeme říct úplně zjednodušeně, že pouze podpora živnostníků, která je poměrně velká, dokonce taková, že třeba některé větší firmy už zvedají trošku prst, že na ně myslíme méně, že dáváme hodně živnostníkům, ale zase opačně, živnostníci mají někdy pocit, že to dáváme do těch větších firem, což je asi normální. Chci tím říct jenom to, že pokud se zabezpečí i větší korporace, větší firmy, udrží se tam zaměstnanost, tak pochopitelně to bude mít bezprostřední dopad i do malých firem, protože nejvíce můžeme těm malým firmám a živnostníkům pomoci nikoliv v tom, že jim dám, 15, 25 nebo 30 tis. korun sociálně-zdravotní, to je, řekněme, na přežití, na to, aby se jim kompenzovaly ty prvotní náklady, aby se vůbec nadechli, ale nejvíc jim pomůžeme tím, že jim zabezpečíme poptávku, to znamená, že budou mít komu prodávat. A tu poptávku my neumíme zabezpečit jinak, než tím, že budou peníze na trhu, a ty peníze na trhu mohou být ve dvou formách, buď tím, že zabezpečíme zdroje například formou záruk, aby se půjčovaly, anebo tím, že se lidé nebudou bát o práci, že budou mít stabilní zaměstnání, že budou mít solidní mzdy a tím pádem budou kupovat u živnostníků. Takže myslím si, že tohleto je zřejmé.

Nezapomínejme ani na to, že se zabezpečila celá řada odkladů, od odkladů za nájemné, navíc doplněné - a tady to bylo i po námětu z Poslanecké sněmovny - kompenzací těch nájmů, tak odklady bankovních půjček, odklady různých plateb prostřednictvím finanční správy. Ještě jednou opakuji, že jenom na DPH to bylo 3,5 mld. korun, je v tuto chvíli, zatímco v minulém roce touto dobou to bylo nějakých 50 mil. korun. Takže je vidět, že fungují i ty odklady u DPH.

A nezapomínejme ani na další formu nepřímé podpory a to je propojování tuzemských subjektů, výrobců s potenciálními zákazníky z veřejné sféry. Kolem toho bylo hodně emocí. Faktem je to, že české firmy v oblasti zdravotnictví nebyly připraveny na tuto krizi. A teď to není výtka - to je prostě fakt - v průběhu krize celá řada firem se začala tzv. převlékat, tzn. začala budovat investiční linky, začala nabízet své produkty. To samo o sobě ale není jenom dostačující pro to, abychom je okamžitě zapojili do těch dodavatelsko-odběratelských vztahů. V rámci Ministerstva průmyslu a obchodu takto spolupracujeme nově se dvěma tisíci subjekty. Vytvořili jsme platformu, která se jmenuje Spojujeme Česko. Dáváme všechno dohromady, je na to speciální tým. Snažíme se podpořit ad 1 zdroje na to, aby dofinancovaly třeba výrobní linky, dofinancovaly nějaký rychlý vývoj, který potřebují, ale doslova a do písmene individuálně. Mimo jiné i s některými firmami, které zde už dneska byly zmíněny od pana ministra Vojtěcha, tak jsme je s nimi zařizovali jejich certifikace, tzn. snažili jsme se upřednostňovat jejich produkty, aby prostě prošly zrychleným kolečkem v rámci Elektrotechnického zkušebního ústavu apod. Poté pochopitelně se mohou účastnit veřejných soutěží. I tam si stále musíme uvědomit to, že to není tak úplně triviální. Všichni víme to, že i když je firma česká, tak nemůžeme ji upřednostnit, musí splňovat nějaké nejenom kvalitativní, ale také cenové podmínky.

Nicméně, a to už přecházím k tomu dalšímu bodu, v rámci Správy hmotných rezerv jsme tento systém a mechanismus našli. Takže dostávám se už k poslednímu bodu, a to je další opatření toho charakteru, kdyby nedej Bože nějaká další vlna přišla, jak jsme na to připraveni a opět z toho ekonomického případně technologického úhlu pohledu. První připravenost musí být v rovině materiálové, tzn., aby byl dostatek ochranných pomůcek, roušek, respirátorů, hygienických obleků atd. Proto jsme rozhodli, schválili vládou, posílení Správy hmotných rezerv. Celkově jsme to vyčíslili na částku zaokrouhleno 4 mld. korun. A co je na tom zajímavé, nejde jenom o to, že jsme si tedy vyčíslili, co všechno tam budeme potřebovat, a jsou to skutečně respirátory, roušky v řádu jednotek až desítek milionů korun, ale současně jsme našli podle našeho názoru dobrý mechanismus, jak do tohoto režimu dostat i české firmy, protože i Správa hmotných rezerv musí postupovat v nějakém schváleném dohodnutém režimu, tzn. musí to vysoutěžit. Nicméně my jsme udělali to, že polovička z těch všech produktů, z těch 4 miliard půjde klasickým materiálem ve smyslu hotovým výrobkem. A druhá půlka půjde pouze na materiálové bázi, zjednodušeně řečeno vytváříme rezervační systém, logicky nikoli u firem asijských, ale u firem českých, které jsou dostupné, a fakticky to znamená, že stát předfinancuje materiál a zásoby pro firmy, které následně ty produkty vyrobí a budou pro Správu hmotných rezerv. Zjednodušeně řečeno, Správa hmotných rezerv si bude držet nehotové výrobky u tuzemských firem, které je následně budou v případě potřeby a krize dodávat. Myslíme si, že to je zaprvé docela revoluční krok, moderní způsob řízení Správy hmotných rezerv a současně se toho budou moci v daleko větší míře zúčastnit české firmy.

doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA

  • BPP
  • Trvale pověřený řízením ministerstva dopravy
  • místopředseda vlády

Druhým nezbytným krokem pro připravenost je technologická připravenost. Já zde nebudu hovořit teď o chytré karanténě 1.0, 2.0, jakkoli je to klíčový a důležitý nástroj, ale věřím, že se shodneme na tom, že přesně touto cestou, technologickou cestou, která v důsledku zabezpečí to, že v případě problému, v případě krize se nebude izolovat celá republika, ale odizolují se jednotlivé ať už regiony, nebo obchody nebo třeba i rodiny atd. Tak přesně těmito nástroji musíme jít, tyto musíme využívat s tím, že pochopitelně to bude stát další zdroje. A není to jenom otázka financí, je to otázka organizace a je to samozřejmě otázka připravenosti té technologie. Čili na to musíme být připraveni a to je to, do čeho teď investujeme další a další zdroje.

A poslední, k čemu je třeba rovněž přihlédnout a je zde vidět ten význam, právě třeba v těchto situacích, je vyšší míra digitalizace státní správy. Ale tím teď nemyslím tu, o které se běžně diskutuje a kterou zde několik vlád se pokoušelo více či méně úspěšně dostávat do nějaké podoby. Myslím si, že tou cestou, kterou jdeme v digitalizaci státní správy, takže je cesta správná, že vládní zmocněnec Dzurilla v tom udělal kus práce. Přesto tady vidíme jednu věc, že stát nebyl a není připraven na to, aby byl schopen on-line a okamžitě přijímat a rozdistribuovávat řádově statisíce, ne-li miliony případů. Zjednodušeně řečeno, v současné době se zejména na tři resorty, což je Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo financí navalují statisíce až miliony různých žádostí. To znamená, vyřizují se jednotlivé programy. Nejenom, že ty žádosti nechodí všechny elektronickou cestou, chodí velmi často papírovou cestou, manuální cestou, ale pochopitelně i ten stát nebyl připraven na to, aby informačními systémy dokázal v takovém množství a v takové rychlosti všechno okamžitě vyhodnocovat, správně konfirmovat, potvrzovat a v okamžitém čase ty zdroje vyplácet.

Projevuje se samozřejmě to, že programy, které jsou jednoduché, typu třeba Pětadvacítky, tak se mohou realizovat okamžitě tam, kde je třeba určitá míra kontroly. Ať už je to ošetřovné, kde je to menší míra kontroly, nebo větší míra třeba v programu Antivirus, tak pochopitelně se toto může chvíli zdržovat. A na to je třeba připravit nový systém. To není otázkou nešikovnosti těch resortů, je to dáno kapacitou, technologickou, a pochopitelně informačním systémem, který na toto nikdy nebyl stavěn, máme-li to rychle dělat. Čili pokud se chceme tohoto v budoucnosti vyvarovat, jakkoliv nechceme přivolávat žádné krize, tak toto jsou oblasti, na které je nezbytně nutné být připraven. A poté dojdeme k tomu, že nejenom můžeme se chovat lokálně k té krizi, nikoliv na bázi celé ekonomiky, ale současně všechno bude fungovat ještě rychleji než je třeba dnes.

Děkuji za pozornost a přeji hezký den.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT k zákazu střílení lišek po celou dobu péče o mláďata

22:48 DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT k zákazu střílení lišek po celou dobu péče o mláďata

Demokratická strana zelených - ZA PRÁVA ZVÍŘAT podporuje iniciativy ochránců zvířat, vedoucí k zákaz…