To, co dnes ve světě sledujeme, je další boj za svobodu. Ukrajina ratifikovala asociační dohodu s Evropskou unií. Byl to právě tento záměr, který stál na počátku současného konfliktu. Na to musíme myslet, když za hlasem lidí, kteří tehdy přišli demonstrovat proti vycouvání z asociační dohody, někteří lidé vidí spiknutí USA, EU a NATO. Lidé však mají dost svého rozumu i bez rad z údajných diverzních centrál. Bývali jsme na to zvyklí i u nás. Jakmile si za vlády jedné strany někdo dovolil mít vlastní názor, hned byl podezřelý, že ho nemá z vlastní hlavy. Nejspíš mu ho dodala nějaká štvavá vysílačka z prohnilého Západu.Ukrajinu samozřejmě nezachrání žádný podepsaný kus papíru, ten jen dává najevo dobrou vůli smluvních stran a ta dobrá vůle musí vytrvat.

Každá válka je neštěstí a občanská válka je dvojnásobné neštěstí. Tohle právě Ukrajina prožívá. Nemusíme si dělat žádné velké iluze. Války nevedou andělé, vedou je lidé. V ostrém konfliktu se snadno objeví různé zájmy, přehmaty a často i temné činy. Na všech stranách. To však nic nemění na faktu, že pravdu je třeba hledat a že relativismus má své meze.

Lidé si mají svobodně vybrat

Lidé na Ukrajině mají právo si sami vybrat svou cestu. Pokud to má být cesta vedoucí k větší svobodě, měli bychom to podpořit. Sami žijeme na jednom z nejsvobodnějších míst planety. Neměli bychom podlehnout mentalitě takzvaného nevměšování. (To může skončit i tak, že se někteří lidé nevměšují ani do svých vlastních záležitostí.) Je těžké bojovat proti přesile, ale i pak zůstávají aspoň dvě dobré možnosti. Buď vyhrát, nebo prohrát se ctí.