Uklidním paní kolegyni poslankyni Ožanovou. Nikdo po ní nechce, aby z pohledu zákonných podmínek musela pracovat do 70 ani do 69, 68, 67, 66, ale návrh v jejím případě znamená, že by měla pracovat do 65 let a pěti měsíců z hlediska ve věku odchodu důchodu. Já tady paní kolegyni nevidím, ona si přišla, řekla projev a odešla, omlouvám se, prostřednictvím pana předsedajícího, nevzal jsem si brýle. Ale to jenom jako věcnost té debaty. Jako zase, zazní tady 70 let jako něco, s čím se tady operuje, s nějakou emocí, a ta fakta jsou úplně jiná. A bavíme se o lidech, kteří se narodili v roce 1989. Tak ti dojdou k té hranici 67 let zhruba v roce 2056. Nebavíme se tady o lidech, kterým je dneska 60 let... 55... Těch se ta hranice ani 67 let netýká.

A když se na to podíváme z pohledu dat, dneska je průměrná pojistná doba u těch lidí přes 44 let. Když jsem tady mluvil o tom, že mladá generace - já už jsem oproti svým rodičům přišel na trh práce později, můj táta pracoval u Českých drah celý život od 16 let, já jsem vystudoval vysokou školu, přišel jsem na trh práce, když mi bylo necelých 23 let. Generace, která sedí tady (ukazuje na galerii zaplněnou mladými lidmi), tak bude přicházet zhruba ve svém věku 24 let na pracovní trh. Vidíme tam ten posun zhruba čtyř - pěti let. A my posuneme hranici věku odchodu do důchodu o dva roky. Když od těch 67 let odečtu zhruba těch 24 let, kdy přijdou na ten trh práce, tak jejich pojistná doba, kterou stráví jako pracující, bude menší, bude menší než u jejich rodičů. Bude zhruba kolem 42 let. Fakt jako pracujeme s daty, pracujeme s fakty. Tak si to i dovolím jenom tady shrnout, uvést, abychom (Předsedající: Čas.) v tom měli trošku jasno.