Poslední den roku nutí k bilancování. Nebudu se ale pouštět do výčtu úspěchů, zklamání, radostí a obav, které provázely letošní rok. Chtěl bych udělat něco jiného. To, co děláme ve všední dny až nebezpečně málo. Chci PODĚKOVAT.

DÍKY, DÍKY, DÍKY. Vám všem, kteří se staráte. Rozdáváte. Pečujete. Nezapomínáte a vnímáte. Chráníte a pomáháte.

Děkuji každé starostce a starostovi, kdekoliv v téhle zemi, kteří naplňují podstatu své práce. Starají se. Jsou tu pro nás. V každý denní čas, bez pracovní doby. Nesou kůži na trh, jsou hromosvodem negativních emocí, vrbou, zpovědníkem, pokladníkem, projektovým či krizovým manažerem a ombudsmanem v jedné osobě. Mluví s ministrem i bezdomovcem, nerozlišují lidi podle politického názoru, sociálního ani společenského postavení. Snaží se spojovat. Vytvářet komunitu. Pomáhat. Ne, jistě ne každý to dokáže. Jistě to nejde každý den. Ale už jen to, že to zkouší, jdou do toho, obětují vlastní pohodlí… už to si zaslouží velký DÍK!

DĚKUJU všem policistům a hasičům. Jejich profese obsahuje závazek, že pro nás nasadí vlastní život. Když je nám dobře, pohodlně, tak je většinou přehlížíme, jako bychom je ani neviděli, nechtěli vidět. Naopak je často kritizujeme, označujeme různými nálepkami, které nelichotí. Vnímáme represivní část jejich práce jako samoúčelnou buzeraci. Nemyslíme na to, že i to je součást ochrany těch, kteří pravidla dodržují. Ve chvíli, kdy nám dobře není, kdy cítíme ohrožení našeho domova, majetku, často i života, potom je voláme. Odevzdáváme se jejich profesionalitě, naléháme na jejich rychlost a zkušenosti, prosíme, aby nás v tom nenechali a dovedli nás zpátky do normálního života. Často po nich něco chceme, málo jim ale děkujeme. A oni si to zaslouží. V tuhle napjatou a náročnou dobu víc než kdy jindy. Dámy a pánové z bezpečnostních sborů, DÍKY VÁM!