Děkuji za slovo. Já jsem si říkal, že mi asi dvě minuty budou stačit k tomu, co říkal pan místopředseda Karel Havlíček. Tak nejdříve k té platbě za obnovitelné zdroje. Já myslím, že je to jednoduché, že tam se vlastně platí rozdíl mezi tržní cenou a nákladovou cenou, když to zjednoduším. Tržní cena se utrhla z řetězu, takže logicky klesá vůbec ta potřeba, aniž bychom vynulovali tu platbu, tak by to logicky bylo nižší než v těch letech, kdy ta potřeba byla zhruba těch 45 miliard ročně. Díky tomu, co se stalo na trhu s energiemi jsou i tyhlety zdroje velmi často ziskové a nevzniká potřeba doplácet za obnovitelné zdroje.
A teď k tomu vysvětlení toho úsporného tarifu. Kdybychom nechali úsporný tarif pro rok 2023 v těch parametrech, jak jsme přijali a nezastropovali, tak by platilo těch 15 tisíc pro domácnost za to období těch dvanácti měsíců, to je bezesporu pravda. Takže platí rozhodnutí na rok 2022, to jsou ty čtyři měsíce od 1. září. Současně platí, a to nikomu nevyčítám, pan poslanec Havlíček to prostě ví, pod tou mediální zkratkou úsporný tarif byla čtyři opatření. Vynulování, platby za obnovitelné zdroje, to platí jak v roce 2022, tak v roce 2023. To znamená, že v tom zastropování cen je nula za (nesrozumitelné), takže to platí. Pak platí pomoc teplárenství, to znamená centrální vytápění tepla, platí pro rok 2022. To samé platí u domovních kotelen pro rok 2022 a to samé platí i pro ten samotný úsporný tarif pro rok 2022.
Ten samotný úsporný tarif v roce 2023 bude nahrazen zastropovanou cenou, protože ta úspora pro domácnosti je vyšší než ten uvažovaný úsporný tarif. Takhle vysvětlení. To není, jak jste říkal každý den je to jinak, to je reakce na to, co se děje na světových trzích. V srpnu nikdo v Evropě si nedokázal představit, že to bude sice krátkodobě ta cena tisíc euro za megal v hodinu. Nikdo takový nebyl. V okamžiku, kdy se to stalo, tak my jsme iniciovali jako Česká republika řešení na evropské úrovni, o které si slibujeme, že se sníží spotové ceny. A myslím, že k tomu směřujeme, ale od začátku víme, že to evropské snížení spotových cen nebude dostatečné pro Českou republiku, že přesto, že to sníží, tak proto jsme přistoupili k tomu zastropování.
A teď ta debata, jestli u výrobců nebo někde jinde. Tak, co má být efektem? Na tom se snad shodujeme. Efektem má být konečný účet u zákazníka, ať už firemního nebo domácnosti. V okamžiku, kdy to zastropujete pouze na prvním stupni v tom řetězci, tak ano, tam můžete snížit zisky, ale nebylo by to o tolik, kolik vy říkáte. Ale k tomu přistoupíme tím, jak jsem říkal, cost plus podle typu zdroje, to si myslím, že na tom se opravdu můžeme shodnout, že to je logické, to znamená my ty firmy nevrhneme do nějakých ztrát nebo nebezpečí bankrotu, budou ty zisky nižší. Ale pak máme ještě distributory, obchodníky a pak je koncový zákazník. Pro to v tom windfallu budou distributoři i obchodníci, aby to neuniklo, aby ty neočekávané zisky nebyly jinde v tom řetězci.
Takže u těch výrobců předpokládáme a počítáme s tím, že tam bude ten, to není zastropování, to jste říkal správně, přestože mnozí novináři psali, že budou zastropovány ceny, to je vlastně práh pro zdanění. A my se snažíme v Evropě, protože ideální by to bylo v Evropě, aby to bylo buď povinné, anebo minimálně dobrovolné a jsme na dobré cestě, aby dobrovolně členské státy to mohly podle toho zdroje snížit. A to znamená, není to jenom tak, že to bude zastropovaná cena, necháme výrobcům cokoliv a pak by ta kompenzace byla obrovská. Ale současně připravujeme kroky, aby ty neúměrné zisky neměli ani distributoři, ani obchodníci. A ten rozdíl mezi tím je to, co je navrženo v tom rozpočtu jako kompenzace.
V ideálním světě, kdyby nebylo prodáno nic pro rok 2023, tak ty dopady na kompenzace budou mnohem nižší pro státní rozpočet. Proto jsem říkal, že předpokládám, že v rámci tří rozpočtových roků by to mělo být rozpočtově neutrální. Protože rok 2025 se v této chvíli z hlediska možných kompenzací jeví mnohem výhodnější než rok 2023 díky tomu, že zhruba tři čtvrtiny produkce byly prodány do konce léta a zůstává tam nějakých 25 % neprodané produkce.
Já myslím, že se v tom rozumíme a že je to jediný možný postup. Ano, můžeme vést politickou debatu o konkrétním parametru, jestli zastropování u tohoto zdroje má být 80 eur, 90 eur, u jiného zdroje 120, u jiného 180. Víme, že z evropského hlediska budou vyjmuty tři zastropování, stanovení daňového prahu, abych mluvil přesně. Vypadá to, že z Evropy přijde jako dohoda členských států, že tři zdroje budou z toho daňového stropu vyjmuty. Logicky plyn, tady je naším národním zájmem odpojit cenu plynu od ceny elektřiny. Druhým zdrojem, který nebude podléhat (nesrozumitelné) stropu, je černé uhlí, což pro Českou republiku je taky výhodné, to si, řekněme. Ale mnohem potřebnější je to například pro naše severní sousedy pro Polsko. A pak z toho budou vyjmuty vodní elektrárny. Když si vezmu plyn, černé uhlí, vodu, tak z hlediska energetického mixu to nepředstavuje nic podstatného z toho našeho energetického mixu.
A k tomu ještě kouzlení z těch čísel a co je marketing - tak já samozřejmě připouštím, že druhá možnost je, ale podle mě je méně transparentní a méně průhledná a méně férová, že tam ty příjmy nezapojím. O to zvýším deficit. A pak za půl roku řeknu, podívejte se, jak skvěle hospodařím. Deficit je menší než sto miliard, které jsme naplánovali. Protože takový je efekt; těch 100 miliard z toho prostě dostaneme. A já jsem přesvědčený, že ten zákon bude platit do konce roku. A dokonce jsem přesvědčený, že pro něj v Poslanecké sněmovně a v Senátu najdeme větší podporu než pouze podporu představitelů vládních stran.
Takže mně přijde spravedlivější a férovější to zapojit na té příjmové straně. Já ta rizika nepodceňuji ani nezamlčuji. Mohli jsme jít tou druhou cestou, skutečně jsme tam mohli napsat a schválit rozpočet 395, pak schválit ještě v letošním roce windfall tax plus ten, oni tomu říkají solidární příspěvek, to znamená od toho daňového stropu navíc z každé vyrobené megawatthodiny. Ale účinnost musí být až od 1 ledna, pokud nebude přijata na evropské úrovni retroaktivita. Je to jeden z návrhů, nejsme jediní, kteří říkají, že z hlediska ústavního pořádku v členském státě je to mimořádně problematické. A v této chvíli už několik dnů nebo několik týdnů analyzují týmy našich právníků, pokud by to bylo v nařízení, jak je to v souladu s naším ústavním pořádkem. To prostě není triviální věc a není to vlastně politické rozhodnutí, protože nařízení je vlastně přímo aplikovatelné ve členských státech.
Takže myslím si, že o tom spor vést nemusíme. Spor je o tom, jestli to tam máme přiznat ty příjmy, nebo ne. A jediné jako co mi opravdu nemůžete vyčítat, že bych nepřiznával příjmy do státního rozpočtu. Přiznali jsme je při našem rozpočtu, počkali jsme do června na pokladní plnění a přiznali jsme příjmy do novely roku 2022. Kdybychom vycházeli jenom z makroekonomických prognóz, které v té době byly k dispozici, tak ty příjmy jsou nižší. A já bych pak mohl na konci roku říkat, že ten deficit je nižší než plánovaný, protože příjmy byly vyšší, než byly ve státním rozpočtu. To je prostě fakt.
A není to tak, že se všechno dá naplánovat, nežijeme v mírové době, kdy by i ten samotný proces rozpočtování byl jiný. Rozpočet není cár papírů, není a nechci se pouštět do polemiky, jestli je rozpočtově správnější namalovat si ty velké schodky a pak říct, že díky příjmům byly mnohem nižší nebo naopak. To je o tom, kdo jakou metodu volí. Zažili jsme jednu metodu v minulém volebním období. My používáme jako vláda jako celek jinou metodu.
Já si i pamatuju, mně to šlo hrozně komické, když bývalý premiér Andrej Babiš tady říkal: My jsme všichni - já se omlouvám, cituji jeho, já bych tak neuctivě paní poslankyně nemluvil - my jsme všichni byli proti Schillerová a Schillerová ty peníze vždycky našla. To tady říkal na mikrofon bez toho, že by uvedl aspoň paní Schillerová nebo paní poslankyně nebo paní předsedkyně. Ale tak to reálně přece nefunguje. Tam nejsou žádné přebytky, které by ministr financí, který na nich sedí a nechtěl z přebytku státního rozpočtu někomu něco půjčit. Pořád se bavíme o dluzích, o výši deficitu. Komunikujeme, co s tím udělá dluhová služba.
No a na druhé straně vy jste byl, pane místopředsedo Havlíčku, prostřednictvím paní předsedkyně, mimořádně skeptický a říkal jste, nemá žádný smysl hledat evropské řešení, to stejně nic nebude. Já myslím, že jste byl zbytečně skeptický. Budou vyřešené na náš návrh prodloužení krizového rámce na příští rok, bude pravděpodobně vyřešená složitá otázka cash flow a marginu. Koho by napadlo před rokem, že hodnota Uniperu rapidně klesne? Podívejte se, jaká na burze byla hodnota Uniperu, a to je nějaká firma, která byla ještě v lednu, jaká byla hodnota a, jaká je dneska. Koho by napadlo, že německý stát bude za nemalých finančních nákladů tuto mamutí firmu zachraňovat, protože ona roky generovala vysoké zisky?
Takže tohle všechno je reakce války na celou evropskou ekonomiku, nejenom na českou a mně přijde fakt nefér to neustálé porovnávání těch ostatních členských států. Když jsem se bavil s kolegy ministry financí, tak vlastně titulek Naše vláda dělá málo, jiné vlády dávají víc, je v různých variacích ve všech členských státech. A vždycky najdete konkrétní opatření v konkrétní oblasti, ve kterých jeden členský stát, například Česká republika, udělal něco jiného než jiný stát.
Tady jsem velmi často slyšel o tom, jak je výhodné snižovat DPH nebo zastropovat některé ceny. Tak se podívejme na vývoj inflace. Jo, já říkám, já nechci prstem ukazovat na jiné, ale evidentně snižování DPH k nižší inflaci nevede. Podívejme se na výsledky Eurostatu za minulý měsíc a poslední výsledky, podívejte se na země, které šly cestou snižování DPH a porovnejme inflaci u nich a v České republice, kde jsme touto cestou nešli. A ty náklady snižování DPH jsou obrovské a nevedou k nižší inflaci. A to není politické stanovisko české vlády nebo českých vládních stran, to jsou data Eurostatu. Nebudu říkat, že jsme spokojeni s výší inflace, to určitě ne. Ale to samozřejmě kromě těch příjmů, o kterých tak rádi mluvíte, samozřejmě to zvyšuje i výdaje.
Já jsem to říkal minule, kdyby se díky vyšším inflačním příjmům a já je tak nazývám, inflační příjmy, snižoval schodek státního rozpočtu, tak by byla pravda, bylo by pravdivé politické tvrzení, že vláda inkasuje vyšší daňové příjmy a nedává je zpět občanům. Opak je pravdou, přestože jsou vyšší daňové příjmy a ty jsou a jsou poctivě přiznané, tak se zvyšují výdaje. Logicky, já to nepovažuji za chybu. Když se podíváte, když už dneska to byla debata o rozpočtu roku 2023, když ona tady bude za pár týdnů v prvním čtení a podíváte se na výdaje v oblasti sociální pomoci, tak proti rozpočtu 2022 je to asi více než 140 miliard navíc sociálních výdajů a proti novele, kterou budeme schvalovat za pár dnů, je to více než 100 miliard navíc. A to už jsou v té novele ty zvýšené sociální výdaje díky dopadům vysokých cen energií a vysoké inflaci zohledněny. Tak prostě není pravdivé tvrzení, že ty peníze někde zůstávají a nesměřují zpět k občanům. Směřují tam správně.
Směřují tam správně, proto taky nemáme ten schodek o tolik nižší, jaký já bych si přál ještě v lednu letošního roku. A nejsou to... vždycky se řekne tak jednoduše, pokud jsme zvýšili normativy na bydlení zejména pro jednočlenné a dvoučlenné domácnosti, má to rozpočtové dopady. Je to správné rozhodnutí? Je to správné rozhodnutí. A jsme si vědomi těch rozpočtové dopadů.
Pokud pravidelně nebo opakovaně jsme zvýšili životní a existenční minimum, tak to má dopad do šesti sociálních dávek a tím pádem vyšší výdaje v sociální oblasti. Otázka zní - je to správné rozhodnutí? Je to správné rozhodnutí. Ano, a takhle můžeme probíhat jeden rozdíl za druhým a ta rozhodnutí, která velmi často tady činíme v Poslanecké sněmovně, v Senátu, velmi často i za podpory hlasů opozice a já za ně děkuji, tak vedou k prohloubení schodku. Ale otázka zní - máme nebo musíme udělat tyto kroky v této době? A odpověď zní - máme a musíme je udělat v této době. Tak to je.
Pokud myslíte, že je nemáme a nemusíme udělat, tak budu rozumět, že proti těmto krokům budete hlasovat, případně, že budete navrhovat ty strukturální změny v této době, ano? Já říkám jednu věc, že politicky je neprůchodná - a to můžeme přiznat - nějaká velká strukturální změna, jedna jediná nebo dvě, které by řádově šetřily sto, sto dvacet miliard strukturálního deficitu. Není těžké to napsat. To všechno vlastně máme napsané na financích. Těžké je to tady prosadit. A řekněme si otevřeně, jak by vypadala debata v Poslanecké sněmovně - my tomu říkáme změny strukturálního schodku - tak si řekněme ale, co to v češtině znamená?
Snížení výdajů mandatorních, které v dnešní době dostávají především naši občané. Žádné jiné výdaje ten strukturální schodek nečiní, než výdaje v sociální oblasti, v oblasti zdravotnictví, v oblasti školství. To jsou mandatorní a kvazimandatorní výdaje. A pokud tady přijdeme s něčím řádově kolem sto miliard, no, tak - říkáte, vy máte ty úředníky, no to máme - já poctivě říkám, že není to složité napsat, (ale) složité to prosadit. Vy jste ty úředníky měli osm let. Ty samé v naprosté většině. Ty samé úřady jsme (měli?) k dispozici. Kolik těch strukturálních změn v dobách, kdy ekonomika rostla před covidem, ať se nebavíme jenom o covidových letech, to znamená v letech 2014 až 2019, kolik strukturálních změn vlády, v kterých vy jste byli účastni, nejdřív jako druhý největší a pak jako největší subjekt vládní koalice jste navrhli a prosadili?
Ano, můžeme se k tomu vrátit, neříkám, že dneska, a můžeme to porovnat. A říkám, a to nebyly mimořádné výdaje, to nebyla pandemie covid, to nebyl válka na Ukrajině, to nebyly utržené ceny energií a hospodářský růst byl velmi dobrý. Takže pokud chceme vést - a já jsem pro - věcnou a racionální debatu, tak se o tom bavme. Uvidíme, jestli najdeme společnou řeč například v (úpravě?) parametrů důchodového systému.
Myslím, že reforma je příliš... to slovo důchodová reforma vyvolává příliš velká očekávání na jedné straně a příliš velké obavy, na druhé straně, když se na to podíváte racionálně politicky, tak máte jenom několik parametrů, na kterých bude, pokud na nich bude politická shoda, které budou mít ve střednědobém a dlouhodobém horizontu příznivý dopad na bilanci důchodového systému.
A samozřejmě, že stojíme po naší zkušenosti s druhým pilířem o širší shodu než pouze - v uvozovkách pouze, ono to není málo - než pouze (o) shodu ve vládních stranách, protože tyhle systémy si nemohou dovolit změnu s každou změnou vlády. Pokud se efekty mají dostavit za osm, deset let, tak než přijde nějaký pozitivní efekt, zase se změní. A teď nechci hodnotit, kterým směrem a který recept je lepší. Takže naší ambici je, abychom i v této důležité oblasti našli shodu. Pravda je a myslím, že tomu rozumíte, že v minulých týdnech a měsících nebyl dostatek prostoru na to vést velkou debatu o změnách důchodového systému. Řešíme přece úplně jiné věci, které nemohl v lednu ještě nikdo, nikdo předpokládat.
A já myslím, že jako Česká republika ho zvládáme se ctí. Říkám - jako Česká republika, neříkám jako vláda. Já ten rozdíl vnímám. A v té záplavě špatných zpráv, protože žijeme v záplavě špatných zpráv, pak potom v tom, že mnozí si libují v černých scénářích a teď vůbec nemluvím jenom o politicích, ale taky o různých analyticích, tak se podívejte na dubnové, květnové prognózy těchto analytiků, jaká bude cena ropy - 150, 180 euro, jaká bude cena benzínu - 60 korun, 65 korun. Naštěstí to tomu tak není.
A ti samí analytici dneska zase mají nové odhady, nové černé scénáře a nevrací se k tomu a nevysvětlují, co se stalo, že jejich černé scénáře se nenaplnily. A je to dobře. Takže tři dobré zprávy ze září, které nepublikovala vláda.
Za prvé, evropské srovnání. V České republice žije nejméně lidí ohrožených chudobou v rámci členských států Evropské unie. To neznamená, že máme být s tím číslem spokojeni, abych nebyl špatně pochopen. To neznamená, že to číslo je tak malé, že by vás to nemuselo zajímat, ale u nás je to asi 11 %, průměr je 20 a nejvyšší je to kolem 25 %.
Druhá dobrá zpráva, jak to zvládá Česká republika a (nesrozumitelné) zaměstnavatelé, máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. To je přece dobrá zpráva při té záplavě špatných zpráv. Ano, pravděpodobně poroste, nemůžeme usnout na vavřínech, ale měsíce a roky minulé vlády i naše vláda naslouchaly nebo dostávaly požadavky od zaměstnaneckých svazů, abychom zařídili příchod statisíců nových pracovníků z jiných zemí, statisíců. I v tak těžké době jako je dnes, když se podíváte na poslední publikovaná čísla, tak je větší počet volných míst než počet nezaměstnaných. Zase, nepodceňujme rizika toho, že ten trend se může otočit a že ta nezaměstnanost může růst, ale neporoste do katastrofálních rozměrů, ano, zase ty černé scénáře - neporoste.
A třetí dobrá zpráva, která trošku zapadla v té veřejné debatě, teď nemyslím, že ji publikovala Česká národní banka, nevím přesně, nebo jestli Česká bankovní asociace, to se omlouvám, v září, to znamená k srpnu, byl nejmenší počet nesplácených úvěrů a půjček v historii České republiky. To jsou všechno dobré zprávy, aniž bych podceňoval a zlehčoval závažnost situace, v které v této chvíli se Česká republika nachází.
K pomoci velkým firmám. Každý, kdo o tom něco ví, musí říct, že to je nejtěžší vymyslet to tak, abychom na jedné straně dostáli evropským pravidlům, ale i českým zákonům, abychom vyřešili otázku nepovolené podpory nebo zneužití dominantního postavení na trhu. To nejsou triviální otázky. Slyšel jsem tady v debatě, když jsme hlasovali o nedůvěře vlády, že jsme poslední, kteří nevyužili dočasný krizový rámec. Já neříkám, že od pana místopředsedy Havlíčka, ale padalo to tam.
A ve veřejné debatě to padalo. No, tak jsme si nechali udělat... informace jsou staré asi týden a ta doba je dynamická, takže možná nejsou platné, tak pouze dvě země uplatnily plošně možnosti toho krizového rámce. A není náhoda, že to jsou nejbohatší země - Německo a Francie. Pak byly asi tři nebo čtyři země, které (je?) například uplatnily na jeden region ve své zemi, jako Itálie nebo Estonsko. A naprostá většina té pomoci byla ve formě záruk, záruk, ty programy u nás taky běží. Nebyla - já vám to můžu přečíst nebo můžu vám dát k dispozici - opravdu dobré zhodnocení stát po státu, říkám, je to asi týden staré, a i ty vlády ostatní reagují a ostatní parlamenty reagují, takže možná že dneska už byl mezitím přijat nějaký zákon, který tu pomoc změní nebo mění, nějaký parametr.
Malý příklad z veřejné debaty v České republice. Když jsme společně snížili spotřební daň na naftu a benzín, tak ano, bylo to o korunu padesát, ten evropský limit. Ke stejnému kroku v té době přistoupilo Německo, a protože tu spotřební daň měli vyšší než my, tak to snížili o osm korun v přepočtu, ale na stejnou hranici jako my. Na tři měsíce, u nás (?) na čtyři měsíce. A čelili jsme v té veřejné debatě (tomu), proč jsme to neudělali jako ti Němci, že Němci zlevnili osm korun a my jenom korunu padesát, nepočítám DPH. No, ale 1. září to opatření v Německu skončilo, ty ceny se vrátily logicky o těch osm korun nahoru, a už jsem nečetl v té veřejné debatě, po těch třech měsících je to zase o osm korun vyšší a tím pádem logicky cena pohonných hmot je vyšší.
Takže já jsem velmi opatřený a zdrženlivý v tom, abych tady (vyzdvihoval?) jednu vládu nebo druhou a fakt si myslím, že se to úplně nehodí. Je dobré mít to mezinárodní srovnání, je dobré se poučit, ať už z úspěšné nebo i z neúspěšné cesty, protože některá opatření se ukázala jako neúčinná. To není důvod k tomu, abych já tady od mikrofonu říkal, téhle vládě se tohle nepovedlo. Spíš je to poučení pro nás, když už máme výsledky po několika měsících, a říct - tudy cesta nevede. Anebo naopak říct - tohle opatření funguje jinde, tak proč bychom (nesrozumitelné) v České republice.
A co se týče cen energií, tak pak je vlastně smutná pravda, že žádný členský stát Evropské unie nenašel řešení, které by se dalo aplikovat v ostatních členských státech. Ono ty jednoduché recepty, jednoduché nadpisy - za prvé při podrobnějším zkoumání se ukáže, že vždycky to opatření má mnoho omezení, ale to je logické, to je opravdu logické - a ukáže se, že některá z nich prostě nemají ten zamýšlený efekt. A je rozdíl, jestli jste ostrovní stát, v energetice to určitě je rozdíl, nebo jestli se bavíme o státech, které jsou na iberijském poloostrově, které de facto z hlediska energetické soustavy jsou taky odpojeny, de facto, tak pak je to opravdu těžké - ta debata.
My, i když to tak nevypadá, my nemáme po každém jednání s podnikatelskými silami tiskovku, abychom řekli... Já myslím, že jsme v pravidelném kontaktu. A i kolegům, kteří zastupují podnikatele v těchto svazích, říkáme, tak taky mluvte se svými kolegy v zahraničí, který krok jim pomohl, který krok jim nepomohl. A když se pak do toho pustíte, tak platí jednoduchá věta, která není vůbec populární: nedá se kompenzovat všechno všem. To se prostě nedá, protože to je pouze na úkor dluhů a jako obrovských deficitů a jiných, než které vidíme v posledních letech. Neříká se to jednoduše, mnohem jednodušší bylo říct, ano, máme řešení, které je rozpočtově snesitelné a které současně pomůže podnikům.
A poslední poznámka - velmi často v tom veřejném prostoru, a já mluvím o veřejném prostoru, nejenom o Poslanecké sněmovně, slýchám, proč v těch opatření, které má vláda, proč tam nemáte nějaké stropy, abyste motivovali k úsporám? Věta bezesporu, kterou každý z nás podepíše. A pak zase přijde to ale. Jak je spravedlivé vůči těm například domácnostem, které už v minulých letech investovaly do snížení spotřeby za nemalé peníze, říct, že třeba vám pomůžeme s 80 procenty vaší spotřeby a ne se 100. Oni už nemají prostor snížit o 20, na rozdíl od jiných, kteří z různých důvodů, a já je nekritizuji, zatím ta opatření neprovedli. Tam ten prostor ještě existuje. To samé ale platí v průmyslu. I to samé platí v průmyslu, aniž bych kohokoliv kritizoval. Jsou prostě firmy, které investovaly za nemalé peníze do snížení energetické náročnosti své výroby. Jsou firmy, které měnily zdroje, které se snažily, aby se jim ta investice vrátila. Ale zase, pokud to nezohledníme v našem společném rozhodování, ať už na úrovni vlády nebo Sněmovny, tak vlastně nechtěně, protože podle mě to nikdo nechce, nechtěně potrestáme ty, kteří do úspor energií již investovali v minulých letech.
Tímhletím poměrně dlouhým vystoupením jsem chtěl tu debatu vrátit do racionální debaty, říci, že to není jednoduché, že neexistuje žádný úspěšný recept, který bychom přepsali jenom do českých podmínek a měli jsme vyřešeno. A současně říkám u všech odhadů na příští rok, pracujeme s obrovským množstvím neznámých. Když porovnáte makroekonomické prognózy renomovaných institucí, vlastně z jara a z léta, tak první balík přichází v březnu, v dubnu, druhý v červenci, v srpnu a v září, tak vidíte dramatické změny nejenom v odhadu inflace, ale i dramatické změny, co se týče růstu či poklesu evropských ekonomik. A to všechno jsou nejistoty, které samozřejmě mají dopad do státního rozpočtu, protože vy ho sestavujete v nějaké chvíli, sestavujete ho v okamžiku, kdy máte informace, které jsou v té chvíli k dispozici, vycházíte z nějakých trendů, ale ta situace je vlastně turbulentní a může se změnit. Tak se podívejme jenom, jak odhadovali inflaci a ekonomický vývoj v letošním a v příštím roce naše vlastní instituce. A teď nemyslím jenom Ministerstvo financí a Českou národní banku, ale i renomované soukromé privátní instituce, které se tím dlouhodobě zabývají. A ty změny jsou prostě veliké a procentuálně jsou mnohem vyšší než v minulých letech. Ale já jim to nevyčítám. Je tam tolik neznámých, že nikdo nemůže položit svoji profesní hlavu na špalek, že se to nezmění.
Když jsme jednali s řadou odborníků o tom zastropování a zeptal jsem se, kdo z nich je schopen profesionálně, odborně i s tím, že by riskoval své profesionální postavení, nemyslím politické, myslím profesionální, je schopen nám říct, jak odhaduje ceny energií v prvním, druhém, třetím čtvrtletí příštího roku, tak se nikdo neozval. Logicky. Já jim to nevyčítám. Takže současně při takovém množství nejistot vyčítat vládě, že ať už v rozpočtu 2022, v novele rozpočtu 2022, nebo v návrhu rozpočtu 2023, že jsou nejistoty a rizika, podle mě není úplně korektní, protože my říkáme, jsou tam nejistoty, jsou tam rizika. Ani vteřinu by mě nenapadlo tvrdit, že tam nejsou rizika a nejsou nejistoty. Jsou.
Ale naším společným úkolem je za prvé, jak říkám, abychom černým scénářům zabránili, proto jsem použil ten příklad plynu, a já myslím, že to Česká republika zvládla dobře díky práci mnoha a mnoha lidí, že máme dostatek plynu. Druhá věc je, abychom hledali racionálně řešení. Že to nepomůže všem, úplně všem, v každém individuálním případě, to je prostě pravda. Vždycky najdete případ, když dáte nějaký příjem rodiny, posbíráte všechny možné sociální pomoci, a zrovna je to na hraně a oni na tu pomoc nedosáhnou. Ale vymyslet sociální pomoc, která - a dívám se na ctěného kolegu pana poslance Juchelku, teď se nedívám zcela úmyslně, to není náhoda - aby to zasáhlo úplně všechny, se prostě nedá. Ten život je pestřejší. Souběh mnoha okolností může nastat. Ani my sami nevíme, jaký souběh okolností může nastat. A chtít, aby tohle všechno bylo podchyceno v zákonech, je nereálné očekávání. Co ale musíme mít v zákonech, abychom naprostou většinu domácností... A my mluvíme o průměrné spotřebě, průměrném navýšení ceny, průměrné úspoře. Ale jsme si vědomi toho, z čeho se ten průměr tvoří. Ale k tomu máme pak jiné dodatečné nástroje, abychom to jako společnost jako celek zvládli.
Já pevně věřím, že to zvládneme, že nečekají nás lehké měsíce, to jsme nikdy netvrdili, ale máme lepší předpoklady, než jsme měli v dubnu. Minimálně, co se týká dodávek energií. A musíme si říct, když se bavíme o těch deficitech, že zase velmi často společně snižujeme příjmy státního rozpočtu, respektive snižujeme daňové břemeno státního rozpočtu. Vyjmenuji několik věcí, pro které vlastně hlasovala napříč Poslanecká sněmovna i Senát: snížení spotřební daně, prodloužení snížení spotřební daně do příštího roku. Jenom tato dvě opatření za podpory opozice, a opět za to děkuji, 13 miliard korun jsme sejmuli daňové břemeno z daňových poplatníků. Zrušení podstatné části silniční daně, 4 miliardy jsme snížili břemeno. Začne platit podpora zaměstnavatelů, kteří budou uplatňovat částečné úvazky. Je to dobré opatření? Je. Hlasovala pro to skoro celá Sněmovna napříč? Ano. Bude to mít dopad do státního rozpočtu, do jeho příjmu? Bude. V řádu jednotek miliard.
Máme před sebou hlasování o zvýšení limitu DPH z 1 na 2 miliony. Zatím jsem nezaznamenal žádný hlas, abychom to neudělali v Poslanecké sněmovně, takže předpokládám, že to schválíme napříč politickým spektrem. Má to dopad do příjmů státního rozpočtu? Má. 12 miliard - dalších. A to je všechno ve prospěch daňových poplatníků, ale v neprospěch deficitu státního rozpočtu. Mohl bych pokračovat, kde podle mě správně i za podpory opozice ulevujeme a snižujeme to břemeno. Máme před sebou hlasování, abychom prodloužili to mimořádné opatření o mimořádně zvýšených odpisech. Je to dobré opatření? Podle mě je. Hlasování podle mě ukáže, že to má podporu napříč politickým spektrem. Má to dopad kolem 10 miliard příjmů do státního rozpočtu? Má. Opět necháme těchto 10 miliard daňovým poplatníkům, aby zvládali tyto těžké měsíce a roky, ale na druhé straně to zvyšuje deficit státního rozpočtu.
To znamená, když se bavíme o strukturálním dluhu, já ten problém považuju za vážný a na rozdíl od paní předsedkyně Schillerové nezpochybňuju vyjádření Národní rozpočtové rady a beru je vážně. A my jsme byli jako (nesrozumitelné), kteří jsme chtěli mít tento institut - nezávislou, ekonomicky fundovanou instituci, která budu říkat Ssněmovně, ale i Parlamentu: vidíme to takhle, vidíme tato rizika. Druhá věc je pak politické rozhodnutí. Ale nebudeme umlčovat hlas těch, kteří upozorňují na vysoký strukturální deficit.
A já jsem tady už několikrát říkal, že v této chvíli balancujeme tři přístupy. Sociální smír, výdaje do sociální oblasti, plus 140 miliard v příštím roce proti roku 2022. Druhý pilíř a druhá věc, kterou zvažujeme, jsou investice, které i tak budou vyšší a rozpočet fondu je rekordní. Nemyslím si, že by to někdo kritizoval. A třetí věc, která samozřejmě souvisí s těmi prvními dvěma, je ten deficit.
Nemám radost z toho, jaké ty deficity jsou. Ale nemůžeme a jsem si tím úplně jistý, nemůžeme potlačit ty první dva pilíře. To znamená nereflektovat vysokou inflaci, vysoké ceny energií v sociální oblasti, nebo snížit investiční aktivitu státu na úkor snížení deficitu. Snažili jsme se nejlépe jak jsme uměli. Můžeme za to být kritizováni a myslím, že od toho debata je v Poslanecké sněmovně, abychom se kritizovali, případně dávali protinávrhy či jiné recepty. Ale pokud budeme balancovat všechny tyto tři základní přístupy, tak jsem přesvědčen, že lépe ty rozpočty dopadnout nemohly.
Často ve veřejném prostoru je důraz kladen na to, abychom zvýšili daňové příjmy, respektive abychom zvýšili daně. Nebudu mluvit o mimořádné dani, k tomu se dostaneme, ale to je mimořádně časově ohraničená a má sloužit k mimořádným výdajům, ne k obvyklým výdajům státu, včetně obvyklých investic. Tak nevšiml jsem si, že by kdokoliv v Poslanecké sněmovně, kterýkoliv klub navrhoval nějaké podstatné zvýšení daní, a tím pádem podstatné zvýšení příjmů. A jenom těch několik opatření, které jsem vyjmenoval a které měly podporu vlastně všech politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, snižují příjmy státu. Já věřím, že jsme to udělali vědomě. Že jsme věděli, když jsme hlasovali, co to znamená.
Já jako ministr financí jsem věděl, že to sníží daňové příjmy. Mám ještě jeden příklad. Pět tisíc na dítě rodinám, které mají menší příjem než milion hrubého, který měli v loňském roce. Hlasovali pro to podle mě všichni, dokonce byly návrhy, abychom to nedělali jeden měsíc, ale několik měsíců. Má to dopad do výdajů? No má. Zvyšuje to deficit, zvyšuje. Tak jako nemůžeme říkat současně, dejte 5 000 šestkrát, což je šestkrát 8 miliard. Dejte to jedenkrát, což je 8 miliard výdajů a současně říkat: Vy ale nesnižujete deficit. Přece jsme věděli, že to opatření zvýší deficit, když jsme o tom hlasovali. Ale považovali jsme to v naprosté většině nás všech za správné opatření a proto jsme ho podpořili. Tak já chci jenom v té debatě říct, abychom si uvědomovali, že činíme rozhodnutí i na příjmové straně rozpočtu. Je to možná paradox, ty procházejí tou Poslaneckou sněmovnou hladšeji, než případné omezení výdajů.
A vzpomeňme si, jak byla vášnivá, bouřlivá, já nevím, jak by to nazval, debata, když jsme snížili deficit rozpočtu pro letošní rok o 80 miliard. A zase jsem slyšel (?) věty, které spolu nesouvisí. Jedni tvrdili, že to je jenom marketinkový trik a žádná úspora není, a druzí říkali, že to jsou brutální škrty, které něco ohrozí. Slyšeli jsme tady letos v lednu, v únoru, katastrofické vize, co se týče rozpočtového provizoria. A zase. Dobře, byl to černý scénář, naplnil se. Nenaplnil se. Bylo to poprvé, když jsme aplikovali rozpočtové provizorium po změně zákona o rozpočtových pravidlech. Já jsem připomínal v době, kdy například byl premiérem Miloš Zeman, neschválení rozpočtu a rozpočtové provizorium znamenalo, že se hospodařilo podle neschváleného návrhu státního rozpočtu, ne podle jedné dvanáctiny minulého rozpočtového kroku. Jenom se to jinak jmenovalo, ale reálně se hospodařilo podle návrhu, který vláda předložila, a buď ho stáhla, nebo ho Sněmovna zamítla. A takhle bych mohl pokračovat.
Já se těším na tu debatu o těch pozměňovacích návrzích. V návrzích platí, co jsem řekl na začátku, protože podle mě ani všechny v systému ještě v této chvíli nejsou, ale do konce podrobné rozpravy padnou, a každý z nich budeme posuzovat bez ohledu na to, kdo ten návrh podal. A díky tomu, že to má jiný režim, také bez ohledu na to, zda to zvýší nebo sníží celkový deficit. A budeme si klást otázku... kladl jsem několik řečnických otázek a pak jsem si vždycky odpověděl. Budeme si klást otázkou každého pozměňovacího návrhu: Máme to udělat? Musíme to udělat? Jsme si vědomi, že to zvýší schodek státního rozpočtu? Pokud si třikrát odpovíme ano, máme to udělat, nebo dokonce musíme to udělat, a jsme si vědomi, že to zvýší schodek státního rozpočtu, pak pro to hlasujme, a takový pozměňující návrh přijmeme.
Pokud si odpovíme na některou z těch otázek záporně, tak už je podle mě problematické takový pozměňující návrh přijmout, říkám bez ohledu na to, kdo ho podá. A já navrhuji, abychom vedli debatu, protože když se otevře jednací řád, jestli nebude vhodné i u novel státního rozpočtu, protože už je to třetí rok za sebou, kdy novelizujeme státní rozpočet, jestli bychom to neměli dát do stejného režimu jako projednání rozpočtů. Má to výhody i nevýhody ten stávající stav. Výhoda, že i poslanci, i my všichni máme víc času na politická jednání například co se týče schodku. Na druhé straně, dokud neproběhne hlasování o třetím čtení, tak vlastně nevíme, jaký bude výsledný deficit státního rozpočtu. Myslím, že tu debatu vést máme, musíme. A pokud se shodneme, tak ten návrh... Ale říkám, obě řešení, to dnešní i ten režim rozpočtu mají klady a zápory. Není to tak, že jedno řešení je skvělé a druhé je úplně špatné.
Takže máme teprve třetí zkušenost s tím, když se valorizuje rozpočet. První zkušenost s rozpočtovým provizoriem. A také máme první zkušenost s dopadem mimořádné valorizace penzí. V tom zákoně je to dlouho, naštěstí jsme to dlouho nemuseli použít. V okamžiku, kdy se dostaneme do situace, kdy nebude pravděpodobná mimořádná valorizace penzí, tak podle mě je čas se vrátit, zda ten zákon, který byl napsán, zda se osvědčil, nebo zda je dobré vést debatu o nějakých parametrických změnách. Někdo říká: Nemá to být jen procento, má to mít všechno pevnou částku všem. Někdo říká, rozdělme to. Část pevnou, částkou všem a část procentuálně. Myslím, že v této chvíli na to nebyl čas, že jsme to museli řešit podle té stávající legislativy. Ale v okamžiku, kdy inflaci dostaneme na normální úroveň, nebo obvyklou úroveň, tak je čas se k tomu vrátit. A vyhodnotit ty zkušenosti z mimořádných valorizací, s dopadem na různé skupiny našich penzistů a říci: Ano, osvědčilo se to, je to dobře. Anebo vidíme tam jistá rizika, dopad nebyl takový, jak třeba tehdy před lety, když se to schvalovalo, jsme předpokládali.
Myslím si, že bude prostor na to, abychom tu debatu vedli. Nicméně mechanismus mimořádné valorizace penzí se podle mě osvědčil jako celek, protože ochránil tu nejvíce zranitelnou skupinu, a to jsou příjemci důchodů, a nejsou to jenom starobní důchody, ale jsou to i všechny ostatní důchody, které do té skupiny patří. Tak takhle když k tomu přistoupíme k novele i rozpočtu příští rok, tak si myslím, že ta debata nemusí být tak politicky vyhrocená, a možná to povede k dobrým výsledkům, a možná i vyšší shodě, než se dneska předpokládá.
Já vím, že je obvyklé, že opozice hlasuje proti rozpočtům. My jsme nepostupovali jinak. Takže já ani nepředpokládám, že by rozpočty nebo novely rozpočtu opozice podpořila. Myslím si, že na tom se má demonstrovat voličům rozdílnost přístupu vládních a opozičních stran, říkám, bylo to tak vždycky. Ale možná bychom tu debatu mohli trochu zklidnit a možná bychom my všichni mohli méně strašit občany, firmy, instituce. A aspoň od tohoto mikrofonu nemalovat ty černé scénáře, ale dělat všechno proto ideálně společně, aby k naplnění těch černých scénářů nedošlo. Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
