Dámy a pánové,

předložím vám návrh, který se týká festivalů, když to zjednoduším, které se měly se konat především v letních měsících, které jsou oblíbené, ale které, jak tušíte, zvlášť pokud se jednalo o tisícihlavé festivaly, často mezinárodní se v této zemi tentokrát konat nebudou. Já jenom řeknu úvodem, připomenu, že ty festivaly jsou často spojeny s hudbou. Většinou jsou to veliké hudební festivaly, a i když to není tedy výlučně, jsou také filmové, ale speciálně ty hudební festivaly se staly v poslední době poměrně velmi populární a některé z nich mají poměrně docela i zásadní místo v hudebním životě země; země, která vlastně má hudbu jako snad svůj největší artikl, i vývozní, a která představuje asi tu kulturně nejslavnější značku ve světě. Takže já si myslím, že nelze podceňovat význam tohoto hudebního života, nejenom tedy v létě vůbec, ale že to je vlastně něco, co je určitým základem české kultury i její pověsti ve světě.

Takže proto se vlastně tomu věnuji a proto také jsem na vládě předložil tento návrh, který vláda schválila a který vám tady dnes předkládám a jehož podstata je taková, že vzhledem k tomu, že ty velké festivaly se konat nebudou moci - kdybyste se mě zeptali, jak velký je počet, tak řeknu, že zhruba tento návrh se týká tak odhadem 50 festivalů, abyste měli představu, jaké je množství těch akcí, o kterých se jedná. V této chvíli vám prostě neřeknu úplně přesně, co bude s těmi menšími, protože víte, že jsme na jakési trajektorii. Jak bude vypadat léto, to se bude teď teprve rozhodovat, to vám v této chvíli neřekne vlastně nikdo, i když já jsem poměrně optimistický, ale nebudu říkat žádné odhady. To co víme ale, je, že tyto velké festivaly nebude možné konat. To si myslím, že už dnes víme jistě, a proto jsem se tady pokusil připravit návrh, který by byl snahou zabránit tomu, aby ty týmy lidí, kteří připravují ty největší festivaly, aby vlastně v důsledku toho, že je bude nutné stornovat, zrušit, prohlásit, že se konat nebudou, tak aby v důsledku toho neutrpěly kolapsy a krachy, které by jim třeba i zabránily v této činnosti do budoucna pokračovat. To je jedna věc.

A druhá věc je, že pokud by ty organizace zkrachovaly, tak pokud došlo k tomu, že si už na ně nakoupili třeba v lednu, únoru lidé tisíce, někdy desetitisíce vstupenek, tak by vlastně v případě takového krachu, bankrotu těch organizátorů o své peníze přišli, protože by se asi těžko našla nějaká náhrada.

To znamená, já upozorňuji na to, že tento návrh - a to je důležité, je pokusem hledat jakési win-win řešení, to znamená hledat řešení, které by v něčem pomohlo pořadatelům, ale zároveň by bylo určitou ochranou těch zákazníků, těch klientů. Protože je důležité, abyste porozuměli tomu, že nám vlastně nešlo o to prioritně jenom pomoci té jedné straně. Tady skutečně šlo o hledání určité rovnováhy, jak dát šanci oběma stranám. Zákazníci aby nepřišli o své peníze, a aby dostali příležitost třeba podobný festival absolvovat později - řekněme v příštím roce, a vytvořila se možnost toho, že se zachrání cash flow likvidita, hotovost těm, kteří ty festivaly připravují, a kteří by v případě, že by najednou se vrhli na ně všichni se vstupenkami, že je chtějí zpátky, protože festival se nekoná, tak by se vlastně zhroutila jejich hotovost a museli by vyhlásit právě ten bankrot.