Děkuji, pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dovolte, abych vám představila vládní návrh zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě, takzvanou izolačku. Mnozí z vás se mě ptají, proč ten familiérní název. Já si myslím, že důležité je, aby si každý zapamatoval, že izolačka znamená, že pomáháme lidem se izolovat. Je to zapamatovatelný název, myslím si, že i srozumitelný. Obecně se domnívám, že politika by měla být srozumitelná. Věřím, že jste debatu k izolačce nebo k mimořádnému příspěvku sledovali. Omezím se proto na shrnutí hlavních bodů a také se vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které byly přijaty v Poslanecké sněmovně.

Myslím si, že jedna věta, která shrnuje vývoj vzniku tohoto návrhu zákona, může znít: Bylo to velmi obtížné a bylo velmi obtížné přesvědčit hlavní politické aktéry o tom, že izolačka je ta správná investice do našeho zdraví, že to není výdaj. Myslím si, že je velmi dobře, že se nám podařilo přesvědčit zaměstnavatele a jejich svazy o potřebnosti tohoto návrhu. A také si jejich přístupu velmi cením.

Cílem návrhu je motivovat lidi k testování, nahlašování kontaktů a vstupů do karantény nebo izolace, což by mělo zamezit dalšímu šíření infekce mezi lidmi. Asi nemusím zmiňovat, že situace je kritická. Jen jedna třetina lidí s příznaky nebo po rizikovém kontaktu jde na testy. Lidé tak v případě onemocnění covid-19 nahlašují přibližně jen jednu osobu, to je dle výzkumu výrazně méně, než odpovídá skutečnosti. Myslím si, že každý z nás ví, že vždycky potkáváme více osob, myslím v tom epidemiologicky významném kontaktu, v řádu několika dní, než je jedna osoba.

Nízká ochota k testování a nahlašování kontaktů je dána hrozbou výrazného poklesu příjmů. Je to vedeno existenčním strachem, nemocenská, 60 procent... Asi nemusím více vysvětlovat. Nelze se tomu divit, protože 60 procent redukované hrubé mzdy je skutečně málo. O to více jsem ráda, že jsme jako vláda nebo jako sociální demokracie, zejména jako sociální demokracie, před dvěma lety prosadili zrušení karenční doby, to znamená proplácení prvních tří dnů nemocenské. Ten návrh zákona tenkrát byl velmi složitý, opravdu velmi složitý, vedlo to k velmi vyhroceným politickým situacím. Nedokážu si představit, jak by bez zrušení karenční doby vůbec v ČR i se vším, co se za poslední rok dělo, epidemiologická situace vypadala. Takže já bych to shrnula.