Také kvůli nim sociální demokracie bojovala za návrat k proplácení prvních tří dnů nemocenské. Neumím si představit, v jak děsivé situaci bychom dnes byli, kdyby se nám před dvěma lety nepodařilo takzvanou „karenčku“ zrušit. Tehdy jsme ale ještě netušili, co se na nás valí.

Pandemie útočí na zdraví, životy i domácí rozpočty. Milióny lidí svírá existenční strach. Zůstat dnes 10 dní v karanténě a spadnout na 60 % příjmu, je pro spoustu lidí takřka neřešitelný problém. Proto dnes potřebujeme nutně a co nejdříve motivovat k péči o zdraví své i svých blízkých všechny, kteří se dostali do styku s koronavirem.

Ještě nedávno platilo, že jen jedna třetina lidí s příznaky nebo po rizikovém kontaktu jde na testy. Ti pozitivní se pak často zdráhají uvést své rodinné příslušníky, kolegy či přátele, se kterými se setkali. A tak v některých regionech máme průměr hlášených rizikových kontaktu pod jedna. To je samozřejmě absurdní. Dokonce se stalo, že manžel nepřiznal ani kontakt s manželkou. Ale víte co? Chápu to. Nikdo nechce své blízké uvrhnout do neřešitelných finančních potíží.

Odmítám proto soudit a obviňovat lidi z nezodpovědnosti nebo na ně snad dokonce svádět, že nám skáčou čísla nakažených. Úkolem politiků je hledat cesty. A cestou ze začarovaného kruhu určitě není nekonečné moralizování a přesvědčování. Tou cestou je pozitivní motivace.