Já jsem nucena konstatovat, že ani po seznámení se s obsahem stenozáznamu z projednávání interpelací ze dne 9. července jsem úplně nepochopila cíl, kam směřuje interpelace paní poslankyně Chalánkové.

Já z pohledu resortu práce a sociálních věcí nevím, co bych dodala více. Domnívám se, že podstatou našeho neporozumění je zřejmě principiální přístup k významu státního občanství v lidském životě. Asi si všichni uvědomujeme, že státoobčanský svazek je v tom našem více a více se globalizujícím světě stále volnější, a tuto tendenci reflektuje i právo nejen naše, ale i v jiných zemích, a stále více je řada právních institutů spojována spíše s obvyklým bydlištěm než s občanstvím. Role státního občanství tak významně oslabuje.

Já bych zde ráda zopakovala, že oba rodiče bratrů Michalákových se dobrovolně rozhodli žít v Norsku. Tatínek je tam již v uvozovkách starý emigrant, maminka přijela až po roce 1989. Oba tito chlapci se v Norsku narodili a oba tam vlastně celý svůj život žili.

Domnívám se, že vznesené otázky paní poslankyně směřují k debatě o státním občanství, k níž jsou ale povoláni svou gescí ministři vnitra, zahraničních věcí, případně tady zmíněný ministr pro lidská práva. A je to pro mě osobně trošku akademická debata.

Já bych ještě ráda dodala poměrně důležité informace. Já bych na tomto místě chtěla zdůraznit, že to diplomatické a jiné úsilí, které státní orgány této země vyvinuly a vyvíjejí v případě Michalákových, je naprosto nestandardní, nadstandardní.