Doběhl jsem až na kraj kraje. Středočeského. A trochu i na pokraj svých sil, zkusil jsem se přiblížit desítce, kterou pravidelně dává Danuše Nerudová, ale kousek mi do ní ještě chyběl: 9,68.

Kdykoliv tu píšu o běhání, najde se spousta těch, co vtipně píší, jak se mi ty natrénované kilometry budou hodit, třeba po volbách, až “mě poženou” a tak. No, já bych rád řekl, že neběhám proto, abych před něčím utíkal, radši vždycky jdu nebo běžím za něčím, něčemu nebo někomu vstříc. A vám, co byste se mnou rádi vyběhli, ať už doslova nebo přeneseně, můžu slíbit, že v květnu nějaký společný běh vymyslíme.