Dámy a pánové,

děkuji, že jsem se dostala k tomu, abych se vyjádřila, shrnula, záměrně jsem to udělala na závěr, protože jsem chtěla vyslechnout všechny vaše připomínky.

Dovolte, prosím, abych uvedla na pravou míru naprosto věcně a technicky, jak je to s rezervami pojišťoven. (Obrací se na předsedajícího kvůli zjednání klidu v sále.)

Aby to bylo dobře pochopeno, tak půjdeme do historie. Mně leželo v hlavě, proč to tak strašně vadí. A řeknu vám, o co jde. Řeknu vám, jak je to skutečně podle zákona. Řeknu vám to jako člověk, který dělal 25 let v daních.

Když se v roce 1993 přijal zákon o rezervách, tak tam byl limit pro pojišťovny, že vytvořená rezerva nesmí překročit 60 % předepsaného pojištění. Takže nebylo možné tvořit rezervy jako daňově účinné, prosím. Nikdo nebrání pojišťovnám, ať si tvoří rezervy, jak chtějí. Ale chceme limit na daňově účinné rezervy, jako má každá jiná právnická osoba v této zemi. Chápeme se? Jako mají banky, jako mají další jiné instituce. Proč má sektor jeden jediný takovouto výhodu? Proč si může vytvořit rezervu jak chce velkou, tím pádem snížit základ daně a odložit si daň v čase podle své úvahy? To nikdo tady nemá a v této zemi to taky nebylo, když se tehdy přijal zákon o rezervách. A najednou jsem to našla včera. Našla jsem to až včera. Do března roku 2000 ten limit skutečně existoval a pak byl zrušen -