Ministerstvo životního prostředí opět sehrálo v rámci koaličních jednání o nové vládě svou „popelčí“ roli, kdy o tento resort aktivně nebojovala žádná ze tří stran, snad kromě osobního přání Vladimíra Špidly. A tak toto ministerstvo (jako vždy) na někoho zbylo, a to na zástupce ANO pana Richarda Brabce. Ten již dříve po vzoru svých předchůdců z ODS pro týdeník Respekt prohlásil, že „ministerstvo průmyslu by mi bylo bližší, to je pravda, ale v rámci chemičky jsem se zabýval i dopady na životní prostředí. Proto jsem od našeho hnutí dostal interní nominaci.“

Vstupní přání pana ministra ale nemění vůbec nic na věci, že přebírá resort, který leží na dně a ve velmi zoufalém stavu. Ministři za ODS Drobil a Chalupa v resortu zahájili procesy, které jsou možná již nevratné. A to jak na úrovni zásadního personálního oslabování, tak i na úrovni obrušování kompetencí a neschopnosti naplňovat primární cíl celého resortu – tedy ochrany životního prostředí.

Jenom krátce připomenu, jak dopadl celkový účet „úsporného programu“ na ministerstvu životního prostředí podle Nejvyššího kontrolního úřadu: dvojnásobné náklady na externí poradenství (přitom MŽP má své kapacity na mnohé agendy), předražené právní služby (až za 12 747 za hodinu) a celkový nárůst počtu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. To vše je v ostrém kontrastu s propuštěním desítek odborníků či rušením celých agend. Na úrovni obsahové se současně ukazuje, kam vede destrukce personální. MŽP například nebylo schopno aktivně hájit svou pozici při přípravě státní energetické a surovinové koncepce, neobhájilo kvalitní návrh zákona o ovzduší či zcela rezignovalo na svou aktivní roli v kontextu Evropské unie.