Munzar (ODS): Ignorování poslanců a jejich dotazů znamená neúctu k Poslanecké sněmovně

Dobrý den, kolegyně a kolegové. No mě mrzí, že pan guvernér zrovna odešel, protože úvod svého vystoupení jsem chtěl věnovat přímo jemu. Takže se s tím nějak vypořádám. Doufám, že v průběhu mého vystoupení dorazí. Takže zatím navážu na to, co jsem tady říkal při tom, když jsem navrhoval, aby tento bod byl vyřazen z programu této schůze.

Já se skutečně opravdu divím vládě a vládní koalici - a chtěl bych znát upřímnou odpověď - proč, paní ministryně, tak trváte na tom, aby tento tisk byl přijat nyní, v době, kdy ještě platí ta novela zákona o České národní bance, která tady byla přijata v legislativní nouzi, která například umožnila to kvantitativní uvolňování do konce tohoto roku. Já skutečně tady vidím - děkuji panu guvernérovi, že dorazil - divím se, že to tady takhle tlačíte a samozřejmě ty ostatní důležité zákony stojí. Protože si skutečně myslím, že bychom se měli věnovat stávající ekonomické situaci, stávající pandemické situaci a tuto debatu si nechat zejména na období, kdy dokážeme vyhodnotit a kdy nám centrální banka dokáže dát podklady k tomu, jakým způsobem s tou pravomocí naložila a nakládá.

Je to z mého pohledu taková trochu umanutost to tady stále protlačovat před ostatními body a mě velmi mrzí to, co už jsem tady říkal předevčírem. Že paní ministryně i pan guvernér, že jim nestojí za to, aby nám tady k tomu něco řekli ve třetím čtení. Možná čekají jenom na závěrečné slovo, ale to je také z mého pohledu nefér. Protože my ostatní, kteří tady klademe otázky a chceme o tom diskutovat - a můžeme mít skutečně rozdílné názory, ale základem parlamentní demokracie je diskuze - tak pak nemáme možnost reagovat.

Měli bychom umět spolu diskutovat. Ignorování poslanců a jejich dotazů znamená neúctu k Poslanecké sněmovně. Nejenom k těm konkrétním poslancům, ale neúctu k Poslanecké sněmovně jako celku. Ale mě zejména na panu guvernérovi České národní banky toto velmi mrzí. Protože bych nečekal, že tady ty otázky nechá bez nějakého vysvětlení a s námi nediskutuje. Skutečně mě to velmi mrzí.

Já se domnívám, že paní ministryně mlčí, aby nemusela říct, co to kvantitativní uvolňování znamená a co to znamená pro monetizaci vládního dluhu a co to může vlastně přinést za velké problémy do naší ekonomiky. Já jsem si dneska přečetl i nějaké mediální hodnocení začátku dneska, kde samozřejmě všichni tento zákon považují zejména za diskusi o regulaci hypoték. To je pro nás také samozřejmě velmi důležité, ale právě kvantitativní uvolňování a monetizace vládního dluhu a reálné dopady, dlouhodobé, do ekonomiky, jsou pro naše hospodářství daleko podstatnější. Já bych možná požádal i ty, kdo toto sledují, aby se tím více zabývali a ty informace více přenášeli naší veřejnosti. Protože to jsou pravomoci, kterých se velmi obáváme a je důležité tady věnovat pár slov tomu, proč se jich obáváme.

ČNB, Česká národní banka, centrální banka měla dosud omezený okruh aktiv, která mohla nakupovat. Například cenné papíry se státní zárukou, cenné papíry na (nesrozumitelné) trhu se splatností do jednoho roku, zlato a devizové hodnoty. Podle toho návrhu by se tato pravomoc rozšířila na mnoho dalších investičních nástrojů a rozšířil by se také velmi okruh subjektů, od kterých může nakupovat, de facto skoro na všechny subjekty působící na finančním trhu, třeba na pojišťovny, obchodníky s cennými papíry, fondy a další. To je opravdu velmi výrazné zvýšení pravomocí. A z mého pohledu centrální banka chce volné ruce od nás pro různé druhy transakcí do budoucna.

Proč je to z mého pohledu nebezpečné? Ekonomové to nazývají tzv. vrtulníkovými penězi. Lidově řečeno, i když to není zcela přesné, tak centrální banka může tisknout resp. emitovat peníze, zvyšovat peněžní zásobu, ze které může nakupovat cenné papíry různé hodnoty. A tím dodávat sice větší množství peněz do ekonomiky, ale penězi, bez adekvátní hodnoty, tzn. levné peníze. Pan kolega Skopeček už tady vysvětloval, jak dnes je to daleko jednodušší přes finanční systémy generovat jedničky a nuly než tisknout fyzicky peníze. Ale ten dopad je podobný. Tyto levné peníze můžou způsobit znehodnocování naší měny, tím pádem zvýšit inflaci; a to je důležité, kvůli inflaci se znehodnocují úspory obyvatelstva a vzrostou životní náklady obyvatelstva. Může se, když se to opravdu přežene, tato pravomoc, tak se to může promítnout zejména do cenových bublin na akciových a investičních trzích. Což je z mého pohledu trochu paradoxní, protože třeba jednoznačně tyto intervence způsobí další tlak na růst cen nemovitostí, což tady dopodrobna vysvětloval můj kolega Skopeček. A paradoxně je to v tom, že na jedné straně chce centrální banka pravomoc, která způsobí tvorbu cenové bubliny na investičním trhu, a zároveň z obavy před nemovitostní bublinou chce ve stejném zákoně mít pravomoc regulovat poptávku po bydlení prostřednictvím regulací hypoték.

Primárním úkolem centrální banky je hlídat stabilitu měny, a proto také vyhlašuje inflační cíl. A vlastně chce pravomoce, které když velmi aktivně bude využívat, tak mohou právě rozkolísat stabilitu naší měny. A důsledkem, jak už jsem tady zmínil, může být zvýšená inflace, která by mohla vést ke znehodnocení úspor obyvatelstva.

Navrhované rozšíření o další spektrum obchodů či obchodní (nesrozumitelné) je z mého pohledu nežádoucí vzhledem k dlouhodobým rizikům plynoucím z možného využívání nekonvenčních nástrojů měnové politiky. Současné diskuse se stále častěji zaměřují na podporu hospodářského růstu a v odůvodňování je proklamováno, že má smysl přiblížit naši právní úpravu centrální banky možnostem Evropské centrální banky a statutu Evropské centrální banky. Právě v tomto je naznačeno, s jakými nástroji naše centrální banka do budoucna počítá. Rizika jsou příliš vysoká. Pan kolega Skopeček tady upozorňoval na rizika a na škodlivost některých kroků Evropské centrální banky, protože jsou tím uměle udržovány při životě např. nerentabilní investice, nedochází k jejich přirozenému odbourávání a dochází, jak jsem již řekl, k nafukování bublin. A jedním z důsledků jsou právě přemrštěné ceny nemovitostí prakticky ve všech státech eurozóny.

Centrální banka také bude mít možnost při obchodu s jinými finančními subjekty nakoupit aktiva s nižším ratingem než jaké mají např. dluhopisy, se kterými obchoduje s komerčními bankami. Za nevhodné lze také považovat další rozšíření možnosti obchodu s akciemi. Centrální banky obchodující s akciemi vytlačují soukromé investory a dále deformují ceny na finančních a následně ostatních trzích. Hrozbou je tak výrazné pokřivování trhu, finanční trhy přestanou přirozeně reagovat na ekonomické fundamenty, na přirozený vývoj ekonomiky, ale budou reagovat na umělá rozhodování institucí. Trh tak ztratí svoji přirozenou vyrovnávací schopnost, čímž se mohou vytvořit další problémy a ještě hlubší pro naši ekonomiku. Jinými slovy, pokud se bavíme o této možnosti, tak se bavíme o dotování finančních trhů de facto nereálnými virtuálními penězi.

Diskuse by se tedy spíše měla vést na téma, co např. v Evropě způsobil nadměrný rozsah pravomocí centrálních bank a nikoliv jenom, jaké další nástroje mohou centrální banky využívat. Zmiňuji to tady proto, že se v důvodové zprávě vláda zejména odvolává na pravomoci Evropské centrální banky.

Renomovaní ekonomové upozorňují na problém, že kvantitativní uvolňování je pouze zástěrkou pro tzv. monetizaci státního dluhu. Centrální banka emituje peníze a nakupuje státní dluhopisy od ekonomických subjektů, které je drží. A takové perpetum mobile nemůže vydržet dlouho a jednou to ekonomiku doběhne. Nedá se donekonečna vytloukat klín klínem.

Když se přijímala novela o České národní bance v legislativní nouzi, která umožnila dočasné kvantitativní uvolňování, tak např. pro vaši informaci, a to je důležité, předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová řekla následující: "V mimořádných dobách, jako je ta, kterou právě zažíváme, se dá určitá míra stírání hranice mezi měnovou a fiskální politikou s přivřením obou očí pochopit. Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu. O jejích negativních důsledcích už byly ostatně v minulosti popsány desetitisíce stran. Řešení by mohlo spočívat v tom, že státní dluhopisy bude centrální banka smět podle zákona nakupovat jen dočasně a v omezeném objemu. Snad na takovou podmínku zákonodárci ani ve stavu legislativní nouze nezapomenou."

A já vám, kolegyně a kolegové, tento citát jsem přečetl, protože skutečně bychom na to neměli zapomínat. A pokud tady vláda prosazuje tuto novelu, tak jde přímo proti slovům, proti názorům předsedkyně Národní rozpočtové rady.

A paní ministryně k mému překvapení, i když k této novele zatím mlčí, tak včera na interpelacích se, nevím, jestli přiznala nebo jí to uniklo nebo se vyjádřila nepřesně, a z mého pohledu se přiznala k tomu, že její motivací je právě monetizace státního dluhu. To znamená, ta největší škodlivost, která se může těmi intervencemi stát. Paní ministryně, vy jste řekla doslova, že toto ustanovení, které je dnes do konce tohoto roku, potřebujete mít do budoucna zajištěno, protože pomáhá udržovat nízké úroky za půjčování si na finančních trzích. Ono to sice na první pohled zní krásně, že se tím udržují nízké úroky, ale platí se za to penězi bez hodnoty, které způsobí inflaci a růst cenových bublin. Takže se to jenom oddálí a o to hlubší budou pak ekonomické problémy.

Vláda bohužel ztratila všechny brzdy, co se týká zadlužování našeho státu, a hledá si cesty, ne jak stabilizovat veřejné finance, českou ekonomiku, ale hledá cesty, jak si může dále a více půjčovat. A aby finanční trhy nedaly vládě stopku, tak chce uměle financovat státní dluh penězi, které vlastně reálně dnes neexistují, a vytvářet tak zdání, že si může půjčovat za levno a donekonečna. Připomínám v tomto... možná slova feldkuráta Katze: To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou.

Každý víme, že náš dluh roste do nevídaných rozměrů bez nějaké snahy najít úspory na provozních výdajích státu. Místo toho vláda chce, aby centrální banka posílala do oběhu nové peníze a přes nákupy na finančních trzích státní dluh zpět skupovala. Problém je, že peníze ve skutečnosti nevznikají tím, že se emitují. To si možná myslí jen někteří ministři této vlády, protože hodnota ekonomiky a síla ekonomiky zůstává podobná, jen se rozloží do většího množství peněz, které tím pádem budou mít nižší a nižší hodnotu. Umělým generováním jedniček a nul se problém skutečně nevyřeší, jen se sice trochu odsune, ale o to více prohloubí.

Centrální banka chtěla tuto svoji moc a vliv rozšířit i před krizí. Jen se teď ta krize možná nějak argumentačně hodí, i když si ji samozřejmě nikdo nepřeje, a předpokládám, že si ji nepřeje nikdo ani v různých institucích. Vždy je argumentováno, že je to pro dobro společnosti, pro finanční stabilitu. Ale v realitě se využívání pravomocí mnohdy liší od představ a líbivých proklamací.

Já už jsem tady řekl minule, že každá pravomoc má svoji odvrácenou tvář. Na rozdíl od vlády, která je pod kontrolou parlamentu, tak centrální banka je nezávislá a neexistuje tedy dovolání proti jejímu rozhodnutí. Já nijak nezpochybňuji - musím to zdůraznit - že je nezávislá, je to dobře, že je nezávislá. Ale pro nás to skutečně, kolegyně, kolegové, znamená věnovat větší pozornost tomu, jaké pravomoci svěřujeme, a měli bychom to více vážit a posuzovat skutečně několikrát na miskách vah, zda ta kompetence má být skutečně nějakým způsobem bezbřehá a bez limitu. Protože musím zopakovat to, co jsem tady říkal, ta otázka je důležitá. Kdo bude hlídat hlídače?

Dovolím si určitou paralelu, protože ono je to něco obdobného. Kvantitativní uvolňování jsou vlastně intervence jiného druhu do finančních trhů. Skutečně můžeme použít paralelu intervencí proti koruně, kterou mnozí ekonomové považovali za nešťastnou, dlouhou a příliš drahou. Jenom pro připomenutí, trvala 41 měsíců, od listopadu 2013 do dubna 2017, kde centrální banka intervenovala proti koruně, aby udržela kurz koruny slabší nebo roven 27 korunám za euro. A celkem centrální banka vydala na intervence, podle toho, zda veřejné zdroje jsou správné, něco málo přes 2 biliony korun. To, že se tomu postavili i ekonomové, chci doložit na příkladu. Například prezident Miloš Zeman v listopadu 2013 řekl, že intervence nikdy ničemu neprospěly a vedly ke ztrátám. Jeho předchůdce Václav Klaus označil zahájení intervencí za chybný a riskantní krok. A tato intervence skutečně budila veliké rozpaky, protože jestli skutečně pomáhala exportérům, tak zejména těm, kteří měli nízké vstupy z importu, tedy jinými slovy pomáhala takovému odvětví, které vyváželo, ale nemuselo to odvětví skoro nic dovážet. Zlevňoval-li se intervencemi vývoz, zdražoval se i dovoz.

Oslabování naší měny vedlo také k tomu, že na domácí exportéry nebyl vyvíjen dostatečný tlak, aby konkurovali nejen cenou, ale i kvalitou a efektivitou. Slabší koruna například prodražovala nákup vyspělých technologií, které se většinou dovážely, a tak se tím uměle brzdil i technologický rozvoj našeho hospodářství. A bohužel se tím udržovala filozofie, že máme být levnou montovnou Evropy, která konkuruje zejména nižší cenou a bohužel s malou přidanou hodnotou.

Proč o tom teď mluvím? Protože je to příklad toho, kdy nezávislá centrální banka, ač velmi oceňuji v mnoha jiných ohledech její konzervativnost, velmi v tomto aktivně přistoupila k využívání svých pravomocí. A my se dneska bavíme o tom, zda tyto pravomoce dále rozšířit. My tak nemáme jistotu do budoucna, jak tato, nebo spíše budoucí bankovní rady přistoupí k využívání této pravomoce a co to bude ve skutečnosti znamenat pro naši ekonomiku. Já jsem tady schválně uváděl příklady, když se to přežene. A znovu upozorňuji, že pokud se centrální banka rozjede, jako v případě devizových intervencí, tak to skutečně může znamenat velké zvýšení inflace, které povedou ke znehodnocení úspor obyvatelstva, a tvorbu cenových bublin na kapitálových trzích a na trzích nemovitostí. Jsem přesvědčen, že generováním jedniček a nul se problém nevyřeší. Jen se sice trochu odsune, ale o to víc se prohloubí.

Zaujalo mě, a to už jsem tady říkal, že včera tady paní ministryně tvrdila, že jí to ustanovení pomáhá. Mluvila o tom včera v přítomném čase. Ale pan guvernér tady ve druhém čtení říkal, pokud se nemýlím, že tuto pravomoc zatím centrální banka nevyužívá. Já bych chtěl znát na toto odpověď, protože tady je určitý rozpor. Protože pokud ho nevyužívá, jak může v současnosti pomáhat? Buď se mýlila paní ministryně a řekla to nepřesně, nebo jsem špatně zachytil pana guvernéra. Každopádně je hazard hlasovat o zvýšení pravomocí pro centrální banku... (Pan guvernér reaguje ze svého místa.) když neznáme skutečné využívání této pravomoci. (Od stolku zpravodajů současně reaguje i paní ministryně.) Já bych poprosil pana guvernéra, aby se kdyžtak vyjádřil na mikrofon. (Přes řečníka se překřikují paní ministryně i pan guvernér.) Já jsem žádal už minule, aby se tady vyjádřil.

Pan poslanec Volný tady říkal, a tím já skončím, že se to tady vždy dá projednat na rozpočtovém výboru. Já jsem tady žádal, abychom to mohli projednávat, abychom to nemuseli projednávat tady na mikrofon. Každopádně, abych to urychlil, mám tři otázky na pana guvernéra. Na základě jakých objektivních kritérií bude ČNB rozhodovat o kvantitativním uvolňování a nákupu nových aktiv? Co bude spouštěčem takových nákupů? Jaké objektivní ekonomické kritérium či kritéria bude využívat? A vice versa, jak bude rozhodovat v průběhu využívání této pravomoci, na základě čeho a jak bude Česká národní banka rozhodovat o nákupu konkrétních aktiv?

Myslím, že jsou to velmi vážné otázky, na které bych skutečně rád znal odpovědi.

Děkuji za pozornost.