Před nedávnem komunisté oznámili, že končí s tolerancí vlády. Když měli svá slova proměnit v čin a hlasovat o vyslovení nedůvěry, odešli ze sálu a tím vládu zachránili. Nepřekvapilo mě to vůbec. Byli, jsou a budou největší Babišovou oporou. Prostě svůj k svému, je to jasné a přehledné.

Co ale není vůbec jasné a co mi vyrazilo dech, bylo jejich hlasování den před tím, ve středu 2. června. Šlo o to, koho poslanci navrhnou prezidentovi na státní vyznamenání. Jedním z navržených je Jan Zábrana. Básník, spisovatel, překladatel. Muž, který si vyznamenání zaslouží vrchovatě. Ne však s podporou komunistů. To věru není svůj k svému! Z přítomných sedmi komunistických poslanců pro něj hlasovalo šest, jeden se zdržel. Věděli o kom hlasují? Četli jeho Celý život, deníkové záznamy z let 1948-1984? Jsem přesvědčena, že ne, proto vybírám pár ukázek, abych nemluvila za něj. Řekne jim tak sám, co si o nich vždy myslel: od mládí až do předčasné smrti.

- 14. března 1946 řekl Churchill ve Fultonu: „Komunismus je neslučitelný s civilizací,” a věděl, o čem mluví. A na celém světě si to zdvořile vyslechli - jako akademickou přednášku.