Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře průmyslu a dopravy a paní ministryně spravedlnosti, kolegyně a kolegové. Zařadili jsme si bod Informace vlády o nákaze covidu, a pan ministr zdravotnictví po svém úvodním slovu odešel a musí řešit jiné věci. Očekával bych, že by zde mohl také být první místopředseda vlády a předseda Ústředního krizového štábu pan ministr Hamáček, ale ten je také v karanténě, nebo ten je v karanténě, takže nemůže být přítomen, takže nevím, ke komu v podstatě mluvit některé ty věci, které bychom zde měli prodiskutovat, anebo zda to bude pouze jenom, že se tady vypovídáme, ale zase to nikam nepovede.

Já si dovolím vás vrátit krátce do minulosti, není to tak dlouho, je to teprve čtyři měsíce, kdy jsem zde 16. června tohoto roku vystupoval a snažil jsem se vás při programu schůze požádat o to, abychom zařadili do schůze sněmovní tisk č. 862, což je vládní návrh zákona o zadávání veřejných zakázek. V tu chvíli jsem vás upozornil, že jako v tu dobu končící člen Ústředního krizového štábu za KSČM, jsem zpochybnil možnost to, jak bude schopna vláda nakoupit případné ochranné pracovní pomůcky pro případnou druhou vlnu covidu. Upozorňoval jsem na ty problémy, které jsou, s tím, že vláda přijala usnesení a řekla, že má Správa hmotných rezerv nakupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V tu chvíli jsem vás upozornil na to, že tento zákon není úplně pružný a že může nastat situace, kdy to bude trvat řádově měsíce.
A sami víte, že vysoutěžit něco podle tohoto zákona je otázka, řekněme, třeba i 12, 15, 16 měsíců. Mluvili jsme o objemu nákupů za 4 mld. korun. Hodnotil jsem tu situaci a řekl jsem, že bych byl rád, abychom se nedostali do podzimu, kdy přijde druhá vlna a zastihne nás nepřipravené, kdy se ve Státních rezervách budou krčit vzadu jedna či dvě palety tak, jako to bylo na začátku tohoto roku, když nás krize zastihla velmi nepřipravené. Pak přišly ty problémy, které byly s nákupy s Číny, kvalitou a nekvalitou, to se tady hodnotilo a ještě bude hodnotit, nebo hodnotí se.

Upozornil jsem na to několikrát a žádal jsem vás, abychom se tím bodem zabývali, protože to byl vládní návrh zákona a mohli jsme ho projednat. My jsme ho projednali ve skupině poslanců napříč politickým spektrem i na přípravě ve výboru pro bezpečnost, kdy jsme to cítili i jako téma ohrožení bezpečnosti občanů České republiky. No, víte, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Jako tradičně, že pro tento bod při hlasování 210 z toho 16. června 2020 hlasoval pouze jeden poslanec hnutí ANO, pan doktor Mašek, který je zároveň spolupředkladatelem toho pozměňovacího návrhu, takže moc dobře věděl, o co jde. Jeden ze 78 poslanců hnutí ANO. Nikdo z ODS, nikdo z Pirátů, nikdo z SPD, nikdo z České strany sociálně demokratické, 13 poslanců KSČM, 7 poslanců KDU-ČSL, 6 poslanců TOP 09 a 1 poslanec ze STANu. Z nezařazených také ani jeden. Takže pro návrh jsme získali pouze 28 hlasů z těch přítomných 140 nebo 160, kolik nás tam tehdy bylo.

My jsme na základě toho, že jste to nechtěli takto udělat, jako ta skupina poslanců Ondráček, Mašek, Koten a pan poslanec Birke nakonec zpracovali poslanecký návrh zákona, s kterým spolupracovala i paní ministryně pro místní rozvoj, kde jsme předložili samostatný zákon, který by umožnil Státním hmotným rezervám jednorázové nákupy. To jsme předložili do Poslanecké sněmovny 26. června 2020, to znamená 10 dní po tom, co jste nám odmítli se tímto zabývat. 26. června 2020 jsme to sem předložili a chtěli jsme, aby Státní hmotné rezervy jednorázově mohly koupit a připravit se na případnou druhou vlnu. Zase jste se nám v podstatě, nebo zase se nám v podstatě vláda skoro smála, byť musím přiznat, že vláda už poměrně rychle za měsíc a něco se poslaneckým návrhem zabývala a dala neutrální stanovisko k tomuto zákonu 25. července 2020. Nastaly samozřejmě parlamentní prázdniny, vládní prázdniny, a už se s tím nikdo nezabýval.

A přišla druhá vlna. Nevím, kolik kde se krčí palet ochranných pracovních pomůcek. V každém případě vláda už změnila své usnesení a řekla Státním hmotným rezervám, ať nekupují na základě výběrového řízení, ať koupí jakýmkoliv jiným způsobem, hlavně ať tady něco je. No, ono těžko kupovat jakýmkoliv jiným způsobem, když už je vypsaný tendr, výběrové řízení, otevřenou zakázku. Tak přišlo období, kdy jsme vyhlásili stav nouze - vláda vyhlásila, my ne, vláda vyhlásila. A teď už může zase nakupovat jiným způsobem. Tak se ptám, jestli to celé mělo smysl? Jestli vláda nechce poslouchat to, o čem se můžeme bavit i zde, lidi, kteří možná i trochu otázkám bezpečnosti rozumí. A bylo nás několik členů Ústředního krizového štábu, kteří jsme upozorňovali na ty problémy. Upozorňoval na to i Ústřední krizový štáb. Ovšem vláda si stejně jela svoje. My víme všechno nejlíp, my všechno nejlíp předložíme, my nepotřebujeme, abyste nám radili, anebo my máme svoje vlastní řešení. Vlastní řešení jaké? Vlastní řešení žádné.