Zatímco na Moravě pobíhali od velkopátečního rána „klepači" a dřevěnými klepačkami temného zvuku připomínali ukřižování Ježíše Krista, jeden mělnický řezník se (podle Aktuálně.cz) pokouší založit na tento den zabijačkovou tradici. Zorganizovat vepřové hody na Velký pátek je pěkná protináboženská antitradice. Pan řezník zjevně ví, že každý pátek je pro křesťany dnem půstu, tradičně zejména půstu od masa. Není ale se svým protipostním nápadem zcela originální: i legendární prvorepublikoví „pátečníci" - intelektuálové okolo Karla Čapka a později i prezidenta Masaryka - zakládali svoje páteční státotvorné debaty na párcích s křenem.
Ponechám stranou prokázané pozitivní zdravotní důsledky bezmasého odříkání: tento půst se koná hlavně proto, že každý pátek je křesťanům připomínkou Velkého pátku. Všichni víme, že Velký pátek je nejen jedním z ústředních svátků celého roku, ale pro křesťany také dnem postu přísného: lidé se mají najíst dosyta (bez masa, samozřejmě) jen jednou denně, mnoho z nich dodržuje půst o chlebu a vodě.
Pokud je ale křesťanství opravdu naukou o opravdové lásce, pečetí na této nauce je právě Velký pátek - toto je pro mě klíč a návod k použití příběhu o ukřižování, zbytek pátrání ponechávám na každém čtenáři samostatně. Přemýšlet o velkopátečních událostech má totiž smysl pro každého, i když jde o záležitost starou bezmála dva tisíce let. Nebo snad máte dojem, že zejména v naší společnosti je dost lásky, ohleduplnosti a nezištnosti? Je např. řezníkova iniciativa důkazem takové ohleduplnosti?
Náš slavný raně barokní skladatel a básník Adam Václav Michna z Otradovic napsal, že „jako jsou květiny na louce, tak jsou svátky v roce". Svátky dávají našemu životu rytmus a nedovolují, aby byl každý den zcela stejný, bezobsažně stejný jako ten předchozí. Svátky a jejich obsah tak vnášejí do našeho života řád, zbavují jej všednosti a nudy, poskytují důvod na něco se těšit a něco očekávat. Bez těšení a očekávání je člověk prakticky mrtev. Zrovna tak mrtva může být i celá společnost. Proto v zemích, kde si toto uvědomují, si také tradice chrání. Proto v Německu mají neděli (včetně zavřených obchodů) chráněnu dokonce ústavou. Vědí, že bezbřehý liberalismus vede k individualismu, a ten zase ke smrti společnosti jako celku.
Prázdno, to je prostor pro nové Bořením postních tradic okolo Velkého pátku navíc onen řezník přispívá k hodnotovému vyprazdňování naší země a dělá prostor těm, kdo své odlišné tradice budou mít v budoucnosti sílu prosadit: kde je prázdno, tam je prostor pro nové. Takže paradoxně za pár desítek let může - nejen mělnickému - řezníkovi být zakázán prodej vepřového s odůvodněním, že to uráží narůstající komunitu muslimských spoluobčanů. Ne, to není přehnané: v dnešním perverzním chápání tolerance není pro kulturní tradice většinové společnosti místo, a tak se nemůžeme divit, že ve Velké Británii již dnes uvažují o zákazu hovězího v univerzitních menzách, protože to uráží hinduistické studenty z Indie.
Když Michna mluví o květinách na louce a o svátcích v roce, jistě si nepředstavuje, že by kvítky rostly kořeny nahoru a okvětím do země - i to je součást řádu světa. Necitlivost pro tento řád ale vede k perverzím i tam, kde zjevně nejde o úmysl ubližovat tradicím. V úterý po Velikonocích byly na programu Velikonočního festivalu v Praze Bachovy Janovy pašije - geniální zhudebnění evangelijní zprávy o ukřižování. Bohužel načasování koncertu jej klade do doby, kdy se již křesťanský svět raduje z toho, že zvítězila antiteze ukřižování: příběh o smrti byl překonán a završen příběhem o zmrtvýchvstání. Termín koncertu tak porušuje řád roku: zpívat pašije v týdnu po Velikonocích je přibližně stejně vhodné jako zpívat v této době vánoční koledy, jako přijít na pohřeb v plavkách či na svatbě předčítat statistiky rozvodovosti. Právně to jistě možné je, ale je to prospěšné? Tato otázka v našich úvahách často chybí. Prostě je čas na myšlenky o vlastní nedokonalosti a jejích následcích (postní doba) a je čas radovat se z toho, že smrt nemusí být definitivní tečkou za životem (Velikonoce). Kdo to pomíchá, udělá si ze života všehosměsový dort jako pejsek a kočička v pohádce Josefa Čapka.
Publikováno v Lidových novinách
Pavel Svoboda, místopředseda KDU-ČSL
Více:
KDU či TOPka? Lepší křesťanští demokraté jsou v KDU, míní biskup Radkovský
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
