Tehdejší lucemburský předseda vlády a ministr financí v jedné osobě, byl jedním z nejkvalifikovanějších politiků, které jsem kdy poznal. Byl opravdu skvělým vyjednavačem, s velkým přehledem v problematice reálií rozpočtu EU a s mimořádnou jazykovou znalostí. Přecházel plynule z angličtiny do němčiny, nežli jsme našli společnou řeč. Je prostě brilantní. Byl a zůstává také jednou z nejvýznamnějších figur Evropské lidové strany.

Lucembursko je miniaturní země vedle gigantů, mezi kterými v této největší evropské politické formaci, byla například německá CDU/CSU anebo Berlusconiho Vzhůru Itálie, přesto byl Junckerův hlas mezi evropskými lidovci slyšet. Prostě Juncker byl už tehdy pan Někdo a to říkám s plným vědomím jeho pozdějších velkých chyb v imigrační politice EU. Jestli tedy někdo mohl nyní pohnout s nevypočitatelným Donaldem Trumpem, byl to právě on. Evropské politické elity, ještě za Baracka Obamy, investovaly velmi mnoho úsilí a také politického kapitálu, do smlouvy o vytvoření americkoevropské zóny volného obchodu, pod názvem TTIP. Donald Trump ale již před více než dvěma lety v předvolební kampani před volbami amerického prezidenta otevřeně naznačoval, že pro něj je TTIP neakceptovatelná. Tato smlouva ovšem byla neakceptovatelná také např. pro evropskou levici, neboť by prakticky vydala evropské spotřebitele v plen americkým potravinářským koncernům, které si příliš nelámou hlavu s hygienickými předpisy a nemají zdaleka tak přísné normy na výrobu potravin jako je tomu v EU. A samozřejmě potřeba dodržování náročnějších norem v EU je sice na jedné straně pozitivní z hlediska působení na zdravotní stav obyvatelstva, tedy na ochranu spotřebitele, ale zvyšuje náklady evropských potravinářů. Takže mnozí Evropané, včetně mě, tehdy uvítali, že se TTIP vlastně vyřešila tak nějak sama a to díky Američanům.

Evropská unie ovšem Spojené státy velice znatelně potřebuje, neboť jsou jejím nejsilnějším obchodním partnerem. Vzájemný obchod EU a USA se podílí 17% na celkovém objemu zahraničního obchodu zemí EU, a ve finančním vyjádření se jedná o částku 631 mld. eur. Až na druhém místě za Spojenými státy je s jistým odstupem, coby druhý nejsilnější obchodní partner EU, Čína, která se podílí na celkové evropské obchodní výměně 15 %. Absolutně pak obchod mezi EU a Čínou dosahuje výše 573 mld. eur. Pro zajímavost, na dalším místě v žebříčku obchodních partnerů zemí EU je Švýcarsko, které se podílí na evropském zahraničním obchodu 7 % a vzájemná výměna dosahuje 261 mld. eur. Obchod s Ruskem dosahuje pouze 6% evropské obchodní výměny a absolutně pak představuje v objemu 231 mld. eur. Tedy, pokud zvolil americký prezident před nedávnem strategii strašení Ruskem, coby partnerem na němž je EU a zejména Německo závislé, bylo to hodně přehnané. A to říkám s plným vědomím toho, že Trump mluvil o energetických surovinách a především o plynu.