Možná, že s odstupem času, zejména pokud se dostaví reálné výsledky plynoucí z tohoto i následujících jednání, budeme moci hovořit o nebývalé politické odvaze obou mužů. Jak je zřejmé, Kim směřuje k témuž cíli, ke kterému začátkem 70. let nasměroval Čínu její tehdejší vůdce Teng Siao-pching. Jde mu o to, aby zajistil růst životní úrovně občanů Severní Koreje, kteří ve srovnání s Jižní Koreou prostě strádají.

Kim chce zřejmě přeměnit hospodářství Severní Koreje po čínském vzoru v tržní ekonomiku, vlastně ve státní kapitalismus. A současně ve stát, který bude garantovat slušnou existenci každému tak, jako je tomu u jeho velkého čínského souseda. Kimovi samozřejmě jde také o to, aby v zemi byl zachován (třeba modifikovaný, ale) komunistický režim. A z toho vyplývá také to, že bude zachována vůdčí pozice dynastie Kimů v této zemi.

Zdá se, že Kim je připraven ukončit severokorejský nukleární program, i další zbrojní programy a výsledkem toho by mělo být, že Spojené státy dříve nebo později vojensky opustí Jižní Koreu. Naopak, Spojené státy se zbaví jednoho z ohnisek napětí ve světě. Ochrání své blízké spojence, tedy Jižní Koreu a Japonsko, a to aniž by museli balancovat na okraji války. Také Čína může být spokojena, pokud se věci vydají tímto směrem.