Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zdá se, že je výhodou být nahlášen jako jediný do obecné rozpravy, neboť množství předřečníků vyčerpalo většinu věcných argumentů, zejména tedy poukážu na vystoupení kolegy Kalouska, který provedl místo mne ten exkurz do minulosti a vysvětlil, že se jedná o automat, který měl skutečně zabránit politikům v tom, aby sami sobě rozhodovali o platech.

Potom bych poukázal tady, prostřednictvím pana předsedajícího, na vystoupení paní kolegyně Válkové, která vysvětlila velmi věcně a správně, k čemu došlo potom při těch žalobách ze strany justice nebo justičních orgánů, ať už soudců nebo státních zástupců a znovu došlo k tomu, že to zasahování ze strany nás, politiků, do té platové oblasti je v podstatě nepřípustné.

Budu mluvit sám za sebe, nebudu mluvit za klub nebo za ostatní kolegy ze Starostů a nezávislých, ale chtěl bych tady vyjádřit své rozpoložení. Cítím se velmi trapně, musím přiznat, při těch debatách, které jsou zde vedeny a nehodlám ani příliš reagovat na výrony populismu a pokrytectví, ke kterému dochází tady v sále a nehodlám ani dál živit tu závist, kterou některé návrhy mají probudit v těch lidech, kteří jsou mimo tento sál. V zásadě je to ale tak, že speciálně poslanci, nejenom politici obecně, ale speciálně poslanci trpí velkou nedůvěrou ze strany občanů v této zemi. Vy víte, že poslanec, potažmo vylepšený politik, je opravdu velmi nedůvěryhodný. Nedivím se. Musím říct, že při takovéto diskusi občana na ulici velmi dobře chápu, protože na ulici je deset milionů obyvatel, od nově narozených až po nejstarší, v různých sociálních situacích a ti všichni chtějí přidat. Ti všichni chtějí přidat. Naprosto přirozeně. Každý zaměstnanec oceňuje svoji práci, věří, že ji odvádí dobře a chce od svého zaměstnavatele přidat. Každý podnikatel, kterému se daří, chce ve svém podnikání udržet větší zisk.