Česká republika je pověstná špatným dopravním značením. Existují země, kde se můžete spolehnout, že na dálnici bude exit označen vždy přesně dva kilometry předem a že bude značení ve stejné podobě zopakováno půl kilometru před odbočkou. Existují země, kde se můžete spolehnout, že značka pozor zatáčka se nachází vždy jen tam, kde bude nutné nečekaně opravdu přibrzdit, že tam, kde značka není, projede zatáčku každý bez zvýšené pozornosti. Česká republika k nim nepatří.

Existují země, kde se můžete spolehnout, že když najdete směrovku na určité město, spolehlivě vás dovede až k němu, bude na každé křižovatce, všude, kde by mohla vzniknout pochybnost. U nás značení začne vtipně avizovat nějaké cílové město, ale pak značení skončí do ztracena. Asi se předpokládá, že dál už to přece každý zná. Jindy vtipně střídáme destinace – jednou bližší cíl, potom dvakrát jiný vzdálenější, pak pro změnu nějaké město za hranicemi, pak zase bližší cíl. Každý má mít přece nastudovaný zeměpis a má vědět, že se jedná o tentýž směr. Pro cizince je naše značení nepřetržitou řadou překvapení, nástrah a pastí.