Vážené dámy, vážení pánové,

k nouzovému stavu už jsme tady měli dlouhé hodiny debat, už se možná počítají i na stovky, a ta situace se periodicky opakuje, protože vždy se ptáme při prodlužování...

No já tomu tedy příliš nerozumím, protože si myslím, že tady nejednáme o úplné banalitě. Nicméně. Vždycky při těch jednáních probíhala debata o konkrétním plánu vlády, co s nouzovým stavem chce činit. Jedna strana, tedy opozice, se ptala, druhá strana, tedy většinou vláda zastoupená v lepším případě jedním z ministrů, panem ministrem zdravotnictví, tu a tam na něco odpověděla, ale na celou řadu věcí ty odpovědi nenachází. A takto podobně, velmi podobně vypadalo i to jednání, které jsme iniciovali. Opravdu to je důležité zdůraznit, že jsme jej iniciovali my jako opozice, s panem premiérem a zástupci vlády, abychom se o tom dnešním prodlužování nouzového stavu bavili včas.

První jednání proběhlo v úterý, nevedlo k žádnému výsledku. To druhé, které proběhlo dnes nadvakrát, na dva pokusy, nevedlo opět k žádnému výsledku, přestože už z toho úterý bylo zřejmé, že se opět budeme ptát na plán. Tak ani dnes, dva dny poté, nebyl představen záměr, co vlastně vláda přesně hodlá dělat, jaká konkrétní řešení nabízí na tu alespoň dle čísel zatím beznadějně se tvářící situaci. Proto s tím plánem přicházíme my.

Tato vláda je příčinou celé řady těch věcí, ve kterých se dneska nacházíme, tudíž asi nemůže být řešením. Vy jste před krajskými volbami dali životy a zdraví lidí všanc, místo toho, abyste včas zavedli účinná opatření. Dali jste zkrátka nad životy a zdraví právě své volební zisky. Roušky a respirátor byly asi zhruba na použití během jednoho týdne maximálně pro tu nejrizikovější skupinu těch zranitelných seniorů, jak paní ministryně Schillerová ráda říká babiček a dědečků, tak ty jste poslali také před volbami, pak už nikdy. A to přesto, že se ta situace rapidně, ale opravdu rapidně zhoršila.