Vážené dámy, vážení pánové, v bodě, ve kterém se nacházíme a který předchází jednání ohledně prodloužení nouzového stavu, se nabízí řešení této domněle bezvýchodné situace z hlediska ústavnosti, z hlediska právního státu, ve kterém si troufnu říci, chceme všichni žít i poté, co nás přejde ta nejhorší vlna epidemie. Zkrátka právní stát, vláda práva musí být zcela jistě zachována a je naším primárním zájmem. Proto považujeme jako jediný možný postup toho, jak se dál vypořádat s tou situací, ten, že nebudeme vůbec hlasovat o prodloužení nouzového stavu podle mnohých a podle už rozhodnutí jednoho soudu i už potvrzeném protiústavním vyhlášení nouzového stavu, ale dojde k tomu, že bude vyhlášen nouzový stav vládou. A k tomu, k čemu je možné použít na základě opatření, která chce vláda realizovat, využít pandemický zákon, který jsme před několika hodinami schválili v konečném znění a brzy jej určitě podepíše i pan prezident, a následně k tomu, co nelze jako nadstavbu, potřebuje být dodržováno na základě jiného právního rámce, protože na to sám pandemický zákon nestačí, vyhlásit nouzový stav. Shodují se i renomovaní odborníci na ústavní právo, že se jedná o věc, která je právně nejčistší v dané situaci, ve které se nacházíme.
My se totiž velmi brzy můžeme dočkat toho, že Ústavní soud, u něhož je vyhlášený ten současný nouzový stav už napadnut několika podněty, bude právě tímto Ústavním soudem shozen. A pak podle jednání, které máme dnes za sebou, vláda nemá plán, co by přesně udělala, nicméně zřejmě si asi dovedeme představit, že v té situaci, ve které budeme z hlediska vývoje epidemie, tak by stále byla nutná opatření, která by musela dál vyhlašovat, takže by se stejně dostala do toho stavu, že by nouzový stav vyhlásila. A podle mého názoru je zcela nezbytné předejít tady této možnosti, této eventualitě a způsobit tuto obrovskou nejistotu, což se nabízí, to řešení se nabízí. A my jsme jako opozice, naprostá většina ze stran opozice, na tom dnešním jednání právě našli tu cestu, jak i potvrdit prostřednictvím usnesení, které tady už bylo diskutováno, resp. již bylo načteno, tak tuto jistotu dá i vládě. Neznamená to, že se domníváme, že jenom nouzový stav sám o sobě stačí, že jen pandemický zákon sám o sobě stačí. Je nutné se samozřejmě bavit i o těch opatřeních. Já tady teď nechci pitvat jednotlivá opatření, která jsou dnes navrhována, ale myslím, že se všichni shodneme na klíčové záležitosti, aby nenastal za pár dnů či týdnů, když rozhodne Ústavní soud, zmatek ještě větší, než už mnohdy nastal nebo nastává. Tohle považuji za naprosto relevantní požadavek z naší strany a také čisté řešení z hlediska ústavnosti. A to je pro nás také stejně důležité jako vyřešit pandemii.
Pokud bych měla možnost navrhnout opravdu nějaká hlavní opatření, která dle mého názoru, dle názoru odborníků, názoru našeho AntiCovid týmu zaberou, tak budu už opakovat mnohé, co tady zaznívalo a zaznívá od nás v posledních týdnech. Myslím, že je často důležité, aby ta opatření přicházela hlavně rychle a včas. Na jednom konkrétním případu to uvedu - v případě testování ve firmách zkrátka mělo dojít k zahájení plošného a státem podporovaného i finančně testování mnohem dříve. Co se týče respirátorů a jejich nošení na určitých místech, na veřejnosti, tak opakovaně vyzýváme vládu k tomu, aby je distribuovala i určitým skupinám, zejména těm rizikovým a seniorům, zdarma. A podobné záležitosti a podobné věci, které už bych opakovala již z minulosti a které jste už od nás slyšeli vícekrát. A vytrvale se snažíme vládu přimět k tomu, aby ta opatření dávala hlavu, patu, měla smysl, byla dotažena, nebylo to vždycky jenom polovičaté, nebyly to polotovary.
O to teď určitě běží. A to je teď určitě zásadní taktéž. A nesmíme rezignovat na nic. Musíme se snažit dosáhnout lepších čísel v oblasti testování. Když tady byl zmiňován rakouský model, rakouský přístup, tak si z toho nesmíme vytrhávat jenom to A, že nefungují plošné uzávěry, ale musíme také říct i to B, a totiž to, že ten stát masivně testuje, ale opravdu masivně. A vydal se touto cestou, to znamená i v přepočtu na obyvatele, nebo resp. kdybychom měli udělat porovnání, tak jsou to nesrovnatelně vyšší počty testů týdně, než kolik je provedeno u nás, ať už se jedná o jakoukoli jejich podobu a formu. Je to také úplně jiná důvěra lidí v ta opatření.
A u tohoto se chci zejména zastavit. Já myslím, že jsme ve chvíli, kdy si uvědomujeme, že těch dosavadních 19 999 obětí, ke kterým určitě budou přibývat další, tak jsme ve chvíli, kdy skutečně se situace rapidně zhoršila, je velmi, velmi vážná. Kdybychom za každého, kdo již v souvislosti s COVIDem, na něj, ať už tomu budete říkat jakkoli, zemřel, drželi minutu ticha, tak budeme mlčet nepřetržitých téměř 14 dní, bezmála, bez mála hodin. To je samozřejmě jeden z možných příkladů, jak ukázat, jak dlouhá řada těch jmen už to je. Je to okresní město v České republice, které by vydalo počet našich obětí za ten rok, co tady s epidemií žijeme.
Tíživost, kterou si tady uvědomuje asi každý z nás, samozřejmě potřebuje mít zásadní důvěru lidí v to, že jsme schopni těmi opatřeními nepřidávat další a další oběti a tu situaci zvládnout. Souvisí s tím také to, kdo ta opatření veřejnosti sděluje, ať už mají jakoukoli podobu. Byla jsem na obou dvou jednáních, která proběhla v posledních hodinách a dnech, panu premiérovi jsem to řekla přímo na nich, a byť tady teď není (v sále je jen ministryně Benešová a ministryně Dostálová), tak to chci znovu říci i takto veřejně. Já jsem přesvědčená o tom, že v dané situaci to prostě nemůže být někdo, kdo tu důvěru už úplně ztratil. A dnes je to situace, nebo stav velké části politického spektra. To není už ani jenom o vládě. Ale zkrátka z jasných dat průzkumů vychází, že důvěru v to, že premiér je nás schopen provést tou krizí, tak věří už jenom jednotky procent lidí v České republice. Proto jsem je jasně požádala, a myslím si, že ta žádost je velmi na místě, a dělám ji znovu, aby se upozadil a aby ty další kroky veřejnosti, ta opatření a nutnost jejich dodržování sděloval zkrátka někdo jiný, kdo tu důvěru bude mít. A já nebudu ukazovat na někoho konkrétního prstem, to si myslím, že se ani nesluší, ale myslím, že tohle by byla jednou z těch cest, jak ještě alespoň se pokusit o to, tu důvěru získat zpátky, když ne u velké většiny lidí a naprosté stoprocentní části společnosti, tak alespoň tak významné části společnosti, aby to mělo velký význam a přineslo to velké zlepšení.
Stejně tak si myslím, že když už se objevuje čím dál více hlasů toho, že je tady cesta, nebo by byla cesta skrze nějakou novou vládu, vládu, která by byla proti této krizi, anticovidová vláda expertů, či nějakého porozumění, vyvedení nás z krize, tak byť asi všichni víme, jak je tady tato cesta ve své podstatě teď naivní, až možná idealistická, tak i na toto řešení úplně nerezignujme a pamatujme na to, že i my neseme další zodpovědnost, pokud se třeba nepokusíme o to se dohodnout v rámci celého politického spektra i s prezidentem republiky na tom, že toto řešení budeme hledat. Já nevolám po vyslovování nedůvěry vládě, já volám po konsenzu, který by k něčemu takovému vedl. A můžete si myslet, že jsem opravdu velmi naivní, ale snažím se na to hledět tak, jak by to mohlo pomoci. A vím, že i u našich voličů by mi něco takového velmi složitě procházelo a právě o to spíš to říkám s vědomím toho, že je to poměrně odvážná myšlenka pro současnou chvíli, ale myšlenka, která si myslím, že by neměla zůstat nevyřčená.
A na závěr svého vystoupení mi dovolte, dámy a pánové, a zejména milí spoluobčané, vás požádat o jednu věc. Bude se hodně spekulovat a hovořit o tom, co ještě mělo být jinak provedeno, jak konkrétně jinak mělo být to, či ono opatření, kam se smí a nesmí chodit a co by se mělo zavřít a co zase naopak otevřít a podobně. Zkusme se všichni na ty následující týdny podívat tak, že nebudeme očekávat to, co bude stát dělat pro nás, ale co můžeme my udělat pro to, abychom tu situaci mohli zvládnout, jak každý svým vlastním dílem můžeme dodržováním toho, co je nezbytné, pomoci se z té situace vymanit a dostat, jak každý můžeme svým chováním ovlivnit čísla, která každý den v těch statistikách vidíme, tím, že se opravdu budeme stýkat jenom s těmi, se kterými musíme, kde je to opravdu nezbytné a omezíme veškeré další kontakty, tím, že budeme, pokud to naše zaměstnání umožňuje, pracovat opravdu jenom z domova, tím, že nebudeme podnikat jakékoliv rizikové aktivity, které v rámci šíření epidemie už za tu dobu určitě víme, jaké jsou a známe je, tím, že budeme důsledně nosit respirátory, budeme důsledně dodržovat hygienu rukou a podobné záležitosti, o kterých jsme všichni za tu dobu epidemie už mnohé slyšeli, ale možná ne každý je schopen nepolevit v tom po tak dlouhé době a únava způsobuje určitou vyčerpanost i u každého, kdo by rád ta opatření dodržoval. Pojďme si tady v tomto případě říct, že je hodně na nás, na každém z nás, jak to zvládneme a přidat tu svoji kapku do soukolí toho stroje a promazat jej právě touto svojí zodpovědností, přístupem, jakkoliv to nazveme. Myslím si, že je to opět na místě a že až projdeme tím nejhorším, tak budeme hledat, co všechno mělo být jinak a jak to mělo být jinak. My se o to snažíme i teď, snažíme se apelovat na zrychlení očkování ve chvíli, kdy vakcíny už jsou. Snažíme se apelovat na lepší kompenzace pro všechny ty, kteří trpí ekonomickými dopady. Snažíme se prostě ve všech těch jednotlivostech být nápomocni a hledat i tu oponenturu, která je konstruktivní, ale mnohem zásadnější teď v tuhle chvíli vidím, abychom prostě každý z nás vzali tuto zodpovědnost do svých rukou a vnímali to jako možnost, jak přispět ke zlepšení celkové situace a postupnému vyvedení této země z té nejhorší krize, které čelí a kdy čelila.
Děkuji za pozornost.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
