Já si tady ten step uklidím, jestli dovolíte. (Přisunuje stupínek.) Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Možná teď asi zvednu nějakou vlnu nenávisti, ale jsem na to připravena. V každém případě, nejsem nejmladší ročník, takže jsem si ten předosmdesátý devátý rok zažila. Zažila jsem si i dobu, kdy můj tatínek vystoupil v šedesátém devátém ze strany a s ním celá základní organizace, takže nechtějte vidět ten posudek, co jsem měla. Takže nejsem obhájce komunismu ani komunistů, ale pozměňovací návrh, který zde byl načten, mě zvedl ze židle.

O kom se vlastně bavíme? Bavíme se o lidech, kterým je víc jak devadesát let. Víc jak devadesát let. V osmdesátém devátém roce mně bylo osmnáct let. Ten, kdo byl v produktivním věku, měl po vysoké škole, tak mu bylo nějakých třicet, chodil do práce. Pokud byl nějaký činný v komunistické straně, tak po osmdesátém devátém roce musel dál pracovat jako my všichni ostatní. Takže o kom se bavíme? Bavíme se o devadesátiletých lidech, kdy vy pozměňovacím návrhem tady navrhujete, aby za každý rok jim bylo odečteno tři sta korun. Já vám řeknu takový jeden případ.

Okresní tajemník, nejmenovaný pán, devadesát jedna let, v současné době má 19 500 i s vdovským důchodem. A vy si tady hrajete na hrdinu nebo na hrdiny, že jim seberete tři stovky za každý započatý rok? Co mu zůstane? To ho chcete dostat na dávky? Nezlobte se na mě, já nejsem obhájce té doby a nejsem nikoho obhájce, ale opravdu ten pozměňovací návrh, který zde byl načten, je populistický. Pokud se k tomu chtělo přistoupit, tak se mělo přistoupit v roce devadesát.