9. října tohoto roku vtrhla turecká armáda se svými spojenci na území svobodného a suverénního státu Sýrie. Turecká armáda zaútočila na Kurdy, kteří jako spojenci USA bojovali proti teroristům z takzvaného Islámského státu. Zároveň však bojovali i proti Sýrii. Měli a mají jinou představu o svém místě v rámci tohoto státu. Tato pozice Kurdů vyhovovala USA a některým dalším státům (např. Francii, Velké Británii a některým dalším). Svým spojenectvím s Kurdy a bojem proti terorismu zdůvodňovaly tyto státy svoji nelegální vojenskou přítomnost na severu Sýrie. Přítomnost a bojovou činnost, která byla a je v rozporu s Chartou OSN, ale také v rozporu se Severoatlantickou smlouvou, jíž všechny uvedené státy podepsaly, a tudíž jsou členy NATO.

Akce Turecké armády by však nebyla možná bez tichého i hlasitého souhlasu USA. Nejprve D. Trump deklaroval částečné stažení vojenských sil z tureckého zájmového prostoru na severu Sýrie, poté vyzval své bývalé spojence Kurdy, aby se nestavěli na odpor turecké armádě. Poté, co Kurdové začali hovořit o zradě USA, vyrukoval prezident USA s tím, že Kurdové také nepomáhali spojencům v rámci operace v Normandii za druhé světové války a že podpora Kurdů v boji v rámci protiteroristické operace na severu Sýrie je pro USA nákladná co do finanční a materiální pomoci.