V listopadu 1989 jsem pracovala v časopise Věda a technika mládeži (VTM) jako redaktorka pro přírodní vědy a životní prostředí. Časopis patřil do nakladatelství Mladá fronta a jeho vydavatelem byl ÚV SSM. Jako odborný časopis jsme nebyli tak hlídaní jako jiné tiskoviny, a tak u nás v tu dobu vycházelo leccos, co by jinde neprošlo.

Ráno 17. listopadu jsem požádala našeho šéfredaktora Karla Soukupa, jestli bych na akci k uctění památky studenta Opletala mohla jít, „když to spolupořádá naše vedení“. „To zas bude prů.er,“ povzdechl si šéf, neboť za krátkou dobu, co jsem ve VTM působila, za mě chodil na vedení žehlit články o korozi kamenů vlivem znečištěného životního prostředí, o cizorodých látkách v potravinách, o tom, zda je pitná voda opravdu pitná a podobně. Ale samozřejmě mě pustil.