Umírali bychom i na poměrně banální infekce, měli bychom problémy s hojením ran, znovu by umíraly matky po porodech kvůli infekci, zase by se umíralo na zápal plic. Tuberkulóza by opět byla smrtelnou nemocí a operace slepého střeva by byla smrtelným rizikem. Bohužel to není malování čerta na zeď.

Během posledních osmdesáti let rozsáhlého používání antimikrobiálních látek se totiž mikroby způsobující onemocnění také vyvíjely a přizpůsobovaly. Mnoho antibiotik tak postupně pozbylo své účinnosti. Bakterie ke všemu dokáží pomocí různých “triků” odolnost proti antibiotikům sdílet, takže obyčejná střevní bakterie může doslova sdílet svou odolnost s infekční kamarádkou. Skutečně mě děsí představa, že začneme umírat třeba na obyčejnou střevní infekci, která by normálně na antibiotikum zareagovala, ale díky biochemickým mechanismům bude před jejich účinkem ochráněna běžnou bakterií a lékaři se budou jenom divit, protože laboratorní testy žádnou antibiotickou rezistenci u cílového mikroorganismu neprokáží.

Základní příčinou této situace je bohužel nevhodné používání nebo zneužívání antimikrobiálních látek v humánní a veterinární medicíně a v zemědělství. Zvířata se chovají na malých prostorech ve velkém množství a antibiotika se často využívají v krmení v podstatě preventivně, aby zvířata vůbec mohla v takových podmínkách přežít. Právě těmito postupy se enormně zvyšuje riziko vzniku rezistence vůči antibiotikům. A pozor, stejná antibiotika, která se používají pro zvířata, jsou využívána i v humánní medicíně.