Vážený pane předsedající, vážení členové vlády - dva členové - a vážené kolegyně, vážení kolegové,

my se tady s panem ministrem určitě shodneme na tom, že v demokratické společnosti hrají regulační orgány pro média veřejné služby klíčovou úlohu, a to při podpoře a prosazování plurality názorů a také svobodné diskuse. Já jsem si toho vědoma, a to je i ten důvod, proč nyní vystupuji k této novele zákona o České televize a Českém rozhlase.

Zejména nyní, v době, kdy v Evropě zuří válka a naše země má zásadní ekonomické problémy, je zákon o regulaci médií veřejné služby jedním z nejdůležitějších. Jenom připomínám, vážené kolegyně a vážení kolegové, že je to tento stát, který zákonem nařizuje občanům platit koncesionářské poplatky. A je tedy naší povinností zajistit, aby média, na které musí občané platit, plnila svou funkci, tedy aby poskytovala všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. A já se domnívám, že se to teď bohužel neděje.

Média poskytují velké množství informací, ale nikoliv všestranných. Poskytují informace jednostranně zabarvené, a to bohužel ve prospěch vládní koalice. Kolegyně a kolegyně (kolegové), jistě jste si všimli, že balancujeme na hraně propasti cenzury a nesvobody. Zrušení místa vládního zmocněnce pro dezinformace nic nemění na snahách pětikoalice dostat jakýmkoliv způsobem pod kontrolu média tak, aby ještě posílila jejich vliv při prosazování jejich autoritářského pojetí demokracie, tedy spíše hře na demokracii, která v našich veřejnoprávních médiích sice formálně dopřává hlasu všem, ale selektivně někomu jenom hlas kritický a někomu jen hlas pochvalný. A to se na mě nezlobte, to nemá s demokracií a pluralitou názorů vůbec nic společného.