Za pár dní nás čeká hlasování o důvěře vládě a taky prezidentská volba, no a já osobně si přeju, aby to nebyl týden nenávisti mezi lidmi. Útoky proti prezidentovi Zemanovi gradují, a proti mě taky nezaostávají. I když už teď je jasné, že napoprvé důvěru nedostaneme, nebrání nám to, abychom makali.
Jako premiér mám za sebou první oficiální státní návštěvu. Samozřejmě jsem si vybral Slovensko, je to tradice. V dnešní Evropě se my Češi a Slováci navzájem potřebujeme víc, než kdy předtím, máme spolu vztah, který nám ostatní národy můžou závidět a taky letos slavíme to nejkulatější výročí: 100 let od založení společného státu, 50 let od Pražského jara a 25 let od rozdělení na dvě svrchované republiky.
Během letu Praha-Bratislava jsme probírali s kolegy strategii zahraničních cest a kontaktů v Evropské unii, já jsem se rozhodl, že pojedu na World Economic Forum do Davosu, kde údajně od dob Klause za Českou republiku nikdo nebyl. Přitom je tam největší koncentrace státníků světa.
Taky jsem se zamyslel nad tím, jak rozdělení Československa ovlivnilo můj život. Všichni, kdo mě nesnášíte, můžete si stěžovat u Mečiara a Klause ?? Kdyby totiž nerozdělili Československo, nikdy bych nezaložil Agrofert, nikdy bych pak nevstoupil do politiky, protože nám zkorumpovaný systém rozkrádá daně včetně těch mých, ale měl bych pohodový život byznysmana, který by si právě teď užíval svůj první rok v důchodu.
Z myšlenek mě vytrhlo až dosednutí na ranvej v Bratislavě. Přijeli jsme na Úřad vlády, pak přišel zahajovací ceremoniál, na kterém byla hromada fotografů. Robert Fico, predseda vlády Slovenskej republiky byl velmi přátelský a příjemný a radil mi, co mám během ceremoniálu dělat, měl jsem trému. Od fotografů jsme si na chvilku mohli odpočinout během pracovní schůzky na čtyři oči a potom i během oběda v krásném a velkém Zrcadlovém sále. Probrali jsme toho spoustu. Hlavně V4, migrační politiku a situaci v EU, jak budeme dál bojovat proti kvótám.
Na tiskovce pro všechna česká i slovenská média jsem samozřejmě mluvil česky, i když jsem teda slyšel, že už se některé naše filmy překládají do slovenštiny a naopak. Potom jsme odjeli vzdát hold k památníku Tomáše Garrigue Masaryka a Milana Rastislava Štefánika, dvou největších osobností našeho společného boje za svobodu. Socha Štefánika je opravdu monumentální, víc než sedmimetrové dílo. Náš TGM u Pražského hradu je oproti němu hodně skromný. Pak jsem dal rozhovor pro Televízia TA3, tady je: bit.ly/rozhovor-pro-TA3, kde jsem zase mluvil slovensky. Ale zjistil jsem, že už mi to moc nejde a musím hledat slova.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
