Premiér Babiš: Už jste někdy slyšeli, že by se chlapi a ženský na něčem shodli?

19.08.2019 9:15

Komentář na facebookovém profilu k událostem minulého týdne

Premiér Babiš: Už jste někdy slyšeli, že by se chlapi a ženský na něčem shodli?
Foto: Repro XTV
Popisek: Premiér Andrej Babiš

Čau lidi. Jsem zpět. A mám tu věc, co se snad nikdy nestala, no schválně, už jste někdy slyšeli, že by se chlapi a ženský na něčem shodli? Tak jo, teď se shodli zrovna na tom nejdůležitějším. Pocitu štěstí. Když se jich totiž Český statistický úřad ptal po celé naší zemi, jak jsou spokojení se svým životem, prací, bydlením, vztahy, dali průměrně hodnocení 7,4 z 10. Závěr? Žije se tady výborně. To je jak dobrý film na CSFD.cz, nepřijde vám? A úplně nejspokojenější jsou studenti. Ti dali dokonce známku 8,2. A představte si, že 13 procent lidí porušilo starou dobrou zásadu všech recenzentů nikdy nedávat plný počet bodů a ohodnotili svůj život 10/10. Tybrďo, 13 procent absolutně šťastných lidí v národě je fakt hodně.

Mám z toho velkou radost. Je to něco, co musíme chránit a rozvíjet. Za 5 let jsme se posunuli hodně dopředu. Článek o výzkumu si můžete přečíst za chvilku, dám ho sem na Facebook.

Já vím, štěstí může být pomíjivé. Tak pojďme k něčemu, co se určitě neztratí. A jdem do toho tvrdě.

BETON. Naprostá většina dálničních úseků, které doteď chyběly, se do 5 let bude stavět. Zavázal se k tomu před novináři náš ministr dopravy Vladimír Kremlík, když bilancoval svých 100 dní ve funkci. Předpokladem samozřejmě je, že se podaří prosadit novelu zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury a komplexní rekodifikaci stavebního práva. Aby konečně netrvala příprava staveb 10–13 let. Snad to nebude opozice zdržovat a naopak nám pomůže.

Napsal jsem vám už tunu hlášení o tom, jak připravujeme dálnice a obchvaty, na které se naši předchůdci totálně vykašlali, takže je musíme řešit od nuly. Taky jsem vám už ukazoval mapu, kde všude brzdili stavby ekologové. Ale pan Kremlík maká non-stop. Letos je ve výstavbě 243 kilometrů silnic. Z toho se staví na zelené louce 131 kilometrů dálnic a 60 kilometrů silnic I. třídy. V roce 2020 má být zahájeno 194 kilometrů a v roce 2021 to bude 134 kilometrů. No a v letech 2022 až 2024 bude zahájená výstavba většiny zbývajících úseků dálniční sítě.

Teď mám pro vás pokračování dvou věcí z minula.

STRAVENKY. K nim jsem vám minule psal docela dost. Že naše ministryně financí navrhuje místo stravenek zaměstnancům posílat nezdaněné peníze na jídlo rovnou na účet. Už tehdy jsem předpověděl, že lobby stravenkových firem, kterým podnikatelé platí 2 procenta a restaurace 5–6 procent provizi, rozjedou kampaň. A víte, co se stalo? Zapojil se do ní i sám šéf odborů Josef Středula. Místo aby hájil zájmy zaměstnanců. Divné, co?

Alena Schillerová mu to v novinách nedarovala a otevřeně se ho zeptala, za koho teda vlastně kope. A ještě to rozvinula u sebe na Facebooku, tak určitě koukněte. Oboje dávám za chvilku do odkazu.

Pan Středula zapomněl, nebo možná ani neví, že právě teď milion zaměstnanců nedostává žádnou stravenku a ani v práci nemají kantýnu. Paní Schillerová připravuje právě pro tyto zaměstnance možnost najíst se za příspěvek bez daní a odvodů. Každopádně v médiích ta zpráva o stravenkovém paušálu způsobila poprask.

Že prý se ruší stravenky. Tak to je pěknej nesmysl. Paní Schillerová nic rušit nebude. Naopak! Díky této novince získá příspěvek na stravování další milion lidí. Zůstanou stravenky i závodní jídelny, ale zvlášť pro malé podniky a živnostníky přidáváme třetí možnost. Budoucnost stravenek je tak stoprocentně zaručená. Díky stravenkovému paušálu si prostě vyberete, co budete chtít. Papírek nebo peníze.

Někdo taky psal, že se restaurace kvůli paušálu bojí úbytku hostů. To má být fór? Podle průzkumu Asociace hotelů a restaurací si to velká většina restaurací nemyslí. Navíc ve třetině hospod a restaurací jsou vám stravenky stejně k ničemu, protože je vůbec neberou. A ty, co je berou, skřípají zuby, akorát nechtějí ztratit krok s konkurencí. Tohle všechno chceme napravit.

A ještě něco k těm stravenkovým firmám. Dnešní daňové osvobození stravování vyjde stát ročně asi na 3 miliardy korun. Tyhle peníze ale zároveň slouží jako zdroj příjmů stravenkářů, jejichž zisky končí v zahraničí. Když zavedeme stravenkový paušál, vyjde to sice stát místo 3 na 5 miliard. Ale ty z velké části můžou zůstat českým firmám a živnostníkům.

Tenhle týden se taky v médiích objevila šílená kachna, že prý chystáme uhlíkovou daň pro všechny, kdo topí uhlím nebo plynem. Ten titulek doslova zněl: „Za Česko zelenější. Vláda připravuje zdanění uhlí a plynu“.

COŽE? Už dávno jsem řekl, že nic takového nebude a české domácnosti nebudeme ničím takovým zatěžovat. Tyhle lži šířil na jaře jeden poslanec za ODS, tak mi ve sněmovně už docela ujely nervy a trochu jsem ho sjel. Ale zkuste to vysvětlovat redaktorce, když hledá senzaci. Tak to aspoň vysvětlím vám, ano?

V lednu 2017 dostalo Ministerstvo životního prostředí za úkol, aby posoudilo dopady případného zavedení uhlíkové daně v České republice. V Evropě se totiž opakovaně ozývají hlasy pro její zavedení a my potřebujeme být vybavení argumenty, abychom mohli vyjednávat v rámci Evropské unie. Musíme znát dopředu ty dopady, které by evropská uhlíková daň způsobila naší zemi.

Takže začaly chodit různé analýzy zpracované externími subjekty a ministerstvo dostalo za úkol zveřejnit svůj postoj do konce září 2019. To je prostě jeho povinnost, kterou mu vláda před skoro třemi roky uložila.

Richard Brabec i já jsme ale naprosto jasně řekli, že žádná uhlíková daň, která by zdražila energie českým domácnostem, prostě nebude. Tečka. To, že se zadá nějaká studie, rozhodně neznamená, že Ministerstvo životního prostředí nebo tahle vláda připravují návrh na zavedení uhlíkové daně.

Bohužel to paní redaktorka nechápe, píše katastrofické titulky a děsí lidi.

A další kachna. Tentokrát ze zdravotnictví. Odbory zase šílí. Vy o mně víte, že nemám moc rád ty jejich neustálé požadavky na další a další peníze bez ohledu na to, jak se daří ekonomice. V tom fakt nedokážou být konstruktivní. A tenhle týden se to ukázalo v plné síle.

Řeknu vám to jasně. Zdravotnictví se daří. Jde do něj nejvíc peněz v historii naší země. Příjmy veřejného zdravotního pojištění stouply z 228 miliard v roce 2013 na 310 miliard v roce 2018. To je skok 82 miliard za pět let. A tenhle rok to znovu stouplo. Za první pololetí byly příjmy 127 miliard, to je oproti stejnému období v minulém roce o 10 miliard víc. Schválně koukněte na graf, co dávám za chvíli sem na Facebook.

Co ale udělají odbory? No co. Uspořádají tiskovou konferenci, kde tvrdí, že je krize. To jako fakt? Jaká krize? Nikdy nešel takový balík peněz na zdravotní péči. Nikdy jsme neléčili tolik lidí moderními léky. Nikdy ve zdravotnictví nebyly takové platy jako dnes. Nikdy se jako dnes neřešily palčivé problémy, třeba nedostatek zdravotníků.

A nákupy nemocnic? To už se zapomnělo, jak se před naším nástupem do vlády nakupovaly přístroje a vybavení? Já osobně jsem podal trestní oznámení na tehdejšího ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, že ještě jako ředitel Fakultní nemocnici Ostrava nechal koupit Cyberknife předražený o 65 milionů korun. Celý ten systém byl černá díra, kudy utíkaly miliardy a až s ministrem Adamem Vojtěchem jsme ho začali dávat do pořádku.

My jsme nemocnicím skutečně pomohli. Z evropských peněz jsme měli k dispozici 4,1 miliardy na přístrojové vybavení, poptávka byla ale za 6,1 miliardy, a to hlavně z krajských nemocnic. S ministryní Dostálovou jsme v rámci realokace našli další 2 miliardy a podpořili jsme VŠECHNY podané projekty, a to včetně tak dlouho očekávané magnetické rezonance třeba v Kroměříži.

Náš ministr zdravotnictví pracuje na systémových opatřeních, která jeho předchůdci neustále odkládali, posouvá české zdravotnictví dopředu a dělá pořádek. A dělá to dobře! Má v tom absolutně moji podporu.

Že za téhle situace pořádají odbory protestní akci, fakt nechápu. Beru to jako křivdu a osobně se mě to dotýká.

Byl jsem vždycky přes čísla. V nich jsem byl vždycky dobrej. A tak vám schválně pár čísel teď dám. Abych nemluvil do větru, jako to dělají odboráři.

Takže.

Letos jde do zdravotnictví, tedy na zdravotní péči, to znamená za pacienty, 311 miliard korun. To je o 25,6 miliardy korun víc než loni. V příštím roce to bude minimálně 335 miliard, takže o dalších 24 miliard korun navíc! JE TO RANEC! A je jasně vidět, že peníze na zdravotní péči pro lidi rostou.

A teď, jak jsou na tom nemocnice.

Od roku 2016 vzrostly úhrady nemocnicím o neskutečných 38,3 miliardy, je to jeden z nejrychlejších růstů v historii. A co domácí péče, o které se tak často mluví, a která byla v minulosti bohužel opomíjená? Ta roste samozřejmě taky. Od doby, co ministerstvo vede Adam Vojtěch, patří domácí péče mezi naše priority. Letos jí vzrostly úhrady o 200 milionů korun a pro příští rok porostou o dalších minimálně 340 milionů.

A teď platy.

Průměrná odměna lékařů už tomhle roce překročí 84.000 a odměna sester 43.000 korun. Pozor, to neříkám já, ale nejnovější data Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Platy ve zdravotnictví rostou nejrychleji ze všech segmentů ekonomiky. V přepočtu na průměrnou mzdu se plat lékaře a sestry u nás v mezinárodním srovnání vyrovnal průměru EU. Konečně! Jsem za to strašně rád, takové platy měli mít lékaři a sestry už dávno. A růst bude určitě pokračovat.

A ještě jedna super věc. Analýza ÚZIS taky ukázala, že sestry přestávají utíkat. Tím nemyslím jen za hranice, ale prostě i do jiné práce. Situace se tak konečně začíná stabilizovat. Třeba v akutní lůžkové péči úvazky praktických sester loni meziročně vzrostly o 5 procent. K tomu dál stabilně stoupá počet lékařů.

Kde se vzalo to zlepšení? Částečně pomohly naše finanční injekce do platů, ale hlavně se situace začala řešit systémově. Společně s panem ministrem Vojtěchem jsme prosadili navýšení kapacit lékařských fakult o 15 procent. Fakulty na to v další dekádě dostanou skoro sedm miliard korun. Ministr taky založil pracovní skupinu pro personální stabilizaci, podporuje mladé lékaře dotacemi na rezidenční místa, posiluje roli praktických lékařů a zvyšuje kompetence sestrám tak, aby pomohl zvýšit prestiž jejich profesi.

Takže žádný kolaps. Ani krize. Naopak, systém šlape!

A navzdory tomu zdravotnické odbory navrhují naprostou šílenost. Rozpustit příští rok 25 miliard korun ze současných rezerv zdravotních pojišťoven.

Neuvěřitelné!

Uvědomte si, že to je celá půlka všech uspořených peněz na horší časy. A odbory je chtějí projíst v jednom jediném roce. Ano myslím si, že by zdravotní pojišťovny měly v době, kdy se daří, A ONO SE DAŘÍ, víc investovat do zdravotní péče.

Mimochodem, naše volání vyslyšela Všeobecná zdravotní pojišťovna a přidá na péči ještě letos ze svých rezerv další 2 miliardy. Za to ji chválím. Ale utratit DVACET miliard najednou je hrozně nezodpovědné. Říkám to jako bývalý podnikatel, ministr financí i premiér, který projel tolik nemocnic a bavil se s tolika lékaři, řediteli, sestrami i uklízečkami jako nikdo před ním.

Kdo ví něco o zdravotnictví, tak mu je jasné, že naspořené peníze je potřeba využít účelně na systémové věci a současně tvořit rezervy pro případ, že se ekonomice přestane dařit. Jenže odbory nezajímá, jak bude za dva, tři roky.

Úkolem vlády je zajistit zdravotní péči pro své občany na co nejvyšší úrovni v každé situaci. A k tomu jsou právě dobré ty rezervy.

My už jsme jednou zažili horší časy, v roce 2009, a tehdy díky tomu, že jsme měli dobrý finanční polštář, to občané nepocítili a mohli využívat zdravotní péči ve stejném rozsahu jako předtím. No a teď stále ještě nemáme výši rezerv na takové úrovni jako předtím, takže rozhodně není ani trochu na místě takhle radikálně na rezervy sahat, jak si představují odbory.

Fakt si můžeme všichni oddechnout, že odboráři zdravotnictví neřídí, to by to dopadlo.

Jasně, naše zdravotnictví má pořád kvantum problémů. S Adamem Vojtěchem se o nich často bavíme a pracujeme na jejich řešeních. Vím, že to Adam nemá lehké, protože právě na zdravotnictví lidi reagují hrozně citlivě. Logicky. Bohužel odbory mu jeho práci neusnadňují, i když výsledky jeho práce jsou jednoznačně pozitivní.

Dostupnost zdravotní péče pro lidi se zlepšuje podle všech měřítek. Tenhle týden vyšly nejnovější výsledky projektu Evropa v datech a víte, co o nás napsali? Že se nám daří čím dál úspěšněji léčit rakovinu. Je to díky dobře nastaveným preventivním programům, včasnému záchytu a moderním terapiím hrazeným z veřejného zdravotního pojištění.

Díky našemu kvalitnímu zdravotnictví u nás klesá úmrtnost na rakovinu rychleji než v celé Evropské unii!

A věděli jste vůbec, že vůbec poprvé Ministerstvo zdravotnictví kontroluje časovou a místní dostupnost zdravotních služeb? Do míst, kde je dostupnost horší, pak posílá dotace a pomáhá tak lékařům zakládat nové ordinace.

Adam Vojtěch řeší dostupnost léků pro pacienty jako žádný ministr před ním a zavádí lékový záznam, který přinese větší bezpečnost pacientů. Nemluvě o průvanu, který udělal v nemocnicích, aby zalepil díry, kudy utíkaly peníze do cizích kapes. Nemocnice díky němu poprvé společně nakupují některé léky a materiál a jen to ušetří stovky milionů korun všem daňovým poplatníkům.

Adamovi fandím. Kdybych chtěl, mohlo být celé tohle hlášení jen o tom, co se nám ve zdravotnictví za pouhý rok a půl podařilo.

A teď pojďme na hraboše. Minule jsem vám rozepsal do detailu tu pohromu s hlodavci a jak se nám podařilo zastavit rozhazování jedů volně po přírodě, kterými se chtěli zemědělci proti tomuhle škůdci bránit. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí, zemědělské svazy a ochránci přírody se snaží najít řešení. Proběhla mezi nimi jednání i výjezd do terénu. Bohužel se ale potvrdily obavy Ministerstva životního prostředí, na které upozorňovalo už od začátku. Na jižní Moravě někdo rozházel Stutox II na pole a hned u tohoto prvního případu došlo k otravám spousty zajíců a bažantů.

Jenom to potvrzuje, že použití Stutoxu II na poli rozhozem místo do děr, jak se obecně doporučuje, je velký problém. I zemědělský svaz nakonec uznal, že minimálně do vyšetření případů se musí zakázat plošná aplikace. Takže zákaz platí, aplikovat se může jen do děr, jako to dělají na Slovensku, v Německu nebo Rakousku, kde mají s kalamitou hrabošů taky problém. Zákaz potvrdil minulý týden po diskuzích s Ministerstvem životního prostředí i ministr zemědělství pan Miroslav Toman a musíme to samozřejmě řešit dál.

K životnímu prostředí mám ještě jednu zprávu. Chystáme s panem ministrem Brabcem klimatickou konferenci na 17. září v Praze. Vystoupí tam špičkoví experti ze spousty oblastí, kterých se klimatická změna týká. Vodní hospodářství, zemědělství, průmysl, energetika a další. Budou tam i klimatologové a hydrometeorologové. A taky experti ze Slovenska a Velké Británie, kteří budou informovat, jak jsou na tom jejich země s přípravou na uhlíkovou neutralitu. Bude to určitě nejzajímavější konference, která se na toto téma kdy v Česku konala. A samozřejmě tam s panem ministrem Brabcem vystoupíme.

Když chceme radikálně snižovat emise a zároveň zůstat energeticky soběstační, potřebujeme jádro. Jaderná energie je obrovské téma. Všem je jasné, že po experimentech minulých vlád se soláry a dalšími obnovitelnými zdroji, které nás stojí 46 miliard ročně, se bez rozšíření jádra neobejdeme. Je to čistý zdroj, patříme v této oblasti mezi respektované velmoci, a pokud to dobře zkombinujeme s podporou obnovitelných zdrojů na bázi menších solárů, vody nebo třeba biomasy, zvládneme naše ambiciózní cíle nízkoemisní energetiky.

Bude to ale náročná cesta, protože jsme pořád ze 40 procent závislí na uhlí. Ministr průmyslu a obchodu pan Karel Havlíček ale neztrácí čas a začátkem července předložil vládě jízdní řád, jak vybudovat nový blok v Dukovanech. A od té doby jedeme na plný plyn. Připravují se smlouvy s ČEZem, který bude investor, připravujeme podklady pro Evropskou komisi, jednáme s ostatními zeměmi, píšeme legislativu.

Úplně jinak jsme pojali diskusi o jaderném úložišti a zapojujeme obce a širokou veřejnost. A Karel Havlíček neúnavně jezdí po regionech, všechno představuje a vysvětluje. Tenhle týden vyrazil na Vysočinu a potkal se třeba se zástupci Energoregionu 2020, který sdružuje 130 obcí v okolí Dukovan. Jsou nadšení z toho, že se vláda rozhodla do toho konečně říznout a nesmírně projektu fandí.

Na energetice závisí budoucnost lidstva a celé planety. Ceny za teplo, elektřinu, znečišťování ovzduší nebo bezpečnost se týkají každého člověka, firmy, organizace. Proto se této oblasti ministr Havlíček věnuje jako snad žádný ministr v minulosti. Nedávno jsem vám psal, že nekompromisně odstartoval změny v Energetickém regulačním úřadu a vyměnil všechny, kteří místo hájení spotřebitelů šli na ruku těm, proti kterým mají lidi bránit. A teď se pustil do uhlí. Zahájil jednání se všemi těžaři, připravuje společně s ministrem životního prostředí Brabcem uhelnou komisi a začal dávat dohromady velký projekt, jak naložit s územím po těžbě.

Ten plán je fakt ambiciózní, ale stojí za to. Představte si, že bychom přes řeku Bílinu propojili všechna jezera, která vznikají v severních Čechách v rámci sanací a rekultivací po těžbě. Do nich investují těžařské společnosti společně se státním podnikem PKÚ. V tuto chvíli jsou už vybudovaná úžasná vodní díla Milada a Most a jak se bude ukončovat těžba hnědého uhlí, budou vznikat další jezera. ČSA, Bílina, Tušimice a za nějakou dobu i Vršany.

Naší velkou ambicí je, aby všemi těmito vodními díly protékala řeka Bílina. Jasně, je to plán na 20–30 let, takže si to budou moct užít až naši potomci. Vzniklo by ale unikátní vodní hospodářství, které by nám zásadně pomohlo v boji se suchem, se zdroji pitné vody. A hlavně! Celé dílo by bylo doplněné malými i většími vodními elektrárnami. Spočítali jsme, že by se jejich výkon rovnal dvěma jaderným reaktorům! Navíc by některá vodní díla mohli lidi využívat na relax. Vyšel o tom článek, dám za chvíli odkaz.

Prostě chceme krajině vrátit život a zajistit čistou energii. Objem celého toho vodního díla by byl o dost větší než doteď největší Orlík. Ministr Havlíček tenhle týden na Ústecku byl, obce jsou tam z jeho plánu nadšené. Důležité je, že základní finanční zdroje na sanačních účtech od těžařů na vodní díla jsou. Proto Karel Havlíček rovnou zadal státnímu podniku Palivový kombinát Ústí, který se rekultivací krajiny zabývá, aby předložil studii proveditelnosti. Chceme do konce roku 2020 rozhodnout. Je to obrovská velká výzva, ale jak už dobře víte, my se rozhodnutí nebojíme.

Tak jo, koukám, že to v tomhle hlášení pěkně střídám. Dobré zprávy, velké plány a dementování kachen. A že se jich tenhle poslední týden, co jsem byl na dovolené, vyrojilo. Hned mám pro vás další.

Neziskovky. Prý je chceme zlikvidovat. A s nimi i charity. Že prý jim přestaneme dopředu proplácet platby na projekty podpořené z evropských fondů. Ach jo, tak se na to pojďme podívat. Od začátku.

Tomu, co právě teď probíhá, říkáme „evropské programové období 2014–2020“. Fakticky ale skončí v roce 2023. Takže v tomhle období se žádné podmínky nemění. Ani nemůžou.

Nové evropské programové období začíná po roce 2021, granty příjemcům budou ale přiznávány spíš až od roku 2022. Právě toho období se týkají debaty o evropském rozpočtu neboli víceletém finančním rámci Evropské unie, o kterém jsem vám toho už tolik napsal.

Pokud jde o dotace, náš cíl je vyjednat pro naši zemi co nejvíc peněz a zároveň co nejvýhodnější podmínky čerpání. Všichni ale ví, že Česká republika bohatne, a proto se logicky musíme jako stát víc podílet na financování těchto projektů podpořených z evropských fondů.

Sice to bude až za dlouho, ale my se už dnes chceme bavit o tom, jak evropské programy líp zacílit, aby pomáhaly rozvoji naší země a společnosti včetně sociální oblasti.

Spolu s tím se ale musíme bavit i o tom, jak moc dopředu financovat nedokončené projekty ze státního rozpočtu a jakým způsobem se budou příjemci podílet na navýšeném národním spolufinancování.

Debata ani nezačala, nic není na papíře a už vůbec nic není rozhodnuté. Ale už teď hledáme řešení, které neohrozí čerpání projektů u neziskovek a charitativních organizací, ale je taky nutné zohlednit omezené možnosti státního rozpočtu.

K dnešnímu dni je z českého rozpočtu zálohově vyplacených 59 miliard, z toho zálohově předplacené jsou dvě třetiny. Kdybychom je měli ve státním rozpočtu, tak máme přebytkový schodek rozpočtu.

Všechno ale bude řádně projednané s ministerstvy a finální rozhodnutí bude na vládě, ne jenom na Ministerstvu financí.

Znovu opakuju. Je to záležitost budoucích rozpočtů. O tom současném teď jedná ministryně financí Alena Schillerová. Minulý týden měla schůzky s ministry Miroslavem Tomanem, Vladimírem Kremlíkem a Tomášem Petříčkem. A všichni nakonec odcházeli spokojení. Prý dokonce s úsměvem.

A tento týden? Sice mělo plno ministrů dovolenou, ale i tak pro vás mám novinky. Paní Schillerová se potkala s generálmajorem Drahoslavem Rybou, ředitelem českých hasičů. Byla to věcná a konstruktivní debata, bez emocí. Pan generálmajor je profesionál, měl svoje požadavky podložené, a to včetně plánu konkrétních investic.

Hasiči jsou hrdinové, zachraňují životy, pouští se tam, kam se jiní neodváží. Fakt si jich vážím a je super, že na jejich investice a provoz půjde víc peněz. Ministryně Schillerová a generál Ryba se dohodli, že hasiči dostanou oproti plánu navíc 434 milionů korun. Z toho půjde 100 milionů korun na pořízení výškové techniky. Dalších 200 milionů korun půjde na výstavbu a rekonstrukci jejich chátrajících budov.

Hasiči tak budou moct příští rok investovat 850 milionů korun. Zbytek peněz dají do nutných provozních výdajů, které tak budou 1,3 miliardy korun.

Celkem dostanou hasiči příští rok 11,31 miliardy korun.

Zároveň paní Schillerová dohlédne prostřednictvím státní pokladny, aby vyjednané peníze měli hasiči k dispozici už hned v lednu. To je velká novinka. Na Ministerstvu vnitra to bohužel roky funguje tak, že si část peněz určených pro hasiče nechají ve vlastním rozpočtu. To teda nechápu. Přece abyste mohli normálně hospodařit a plánovat investice, musíte mít předem jasně daný rozpočet. Což u nich do dneška nefungovalo.

Ale je toho víc. Paní Schillerová jednala taky o penězích na kulturu. S panem náměstkem Reném Schreierem, který teď Ministerstvo kultury vede, se dohodli, že dostanou dalších 440 milionů korun. Víc peněz půjde na opravy a obnovu kulturních památek a na podporu dlouhodobých investičních projektů. Tak to má být.

Investice jsou naše priorita. A jak vidíte, tak nejen do betonu, jak jsem vám psal na začátku, ale i do zachování našeho kulturního dědictví.

Ministerstvo kultury bude moct postavit a otevřít úplně nové koncertní sály, divadla, knihovny nebo galerie. Třeba novou budovu Západočeské galerie v Plzni nebo Moravskoslezskou vědeckou knihovnu nebo opravit sokolovský zámek, který už to vážně potřebuje. A další peníze může dát taky na zámek Hradec nad Moravicí, letohrádek Belarie v zahradě českokrumlovského zámku nebo zámek Bučovice. Ty to potřebujou jako sůl.

Je vidět, že to paní ministryně má pod kontrolou. Teď nemyslím jenom státní rozpočet, ale i její vlastní ministerstvo. Dokázala na něm rozlousknout to, co ostatní před ní tvrdili, že je totálně neřešitelné.

No jo, smlouva s IBM. O ní podle mě slyšel každý. V roce 1992 tehdejší vedení Ministerstva financí podepsalo smlouvu s americkou IBM na vytvoření nového systému na výběr a správu daní. Ten systém doteď existuje a jmenuje se ADIS.

Ale byl to teda pěkně nevýhodný deal.

Tak třeba autorská práva držel dodavatel a ne stát. Chápete to? Pro IBM super kšeft, neustávající příliv peněz z kapes českých daňových poplatníků. Nikdo neměl odvahu to změnit. Když byste dneska chtěli děckám ukázat, co to znamená MS-DOS a jak se ovládá počítač hezky postaru na klávesnici bez touchpadu a bez myši, tak je můžete zavést na finanční správu. Tam to tak mají. ADIS. Počítačové retro z osmdesátek. A úředníci do něj pořád musí klovat údaje, hrozně blbě se jim pracuje, a ještě je to strašně drahé na údržbu i opravy.

Dámy a pánové, s tím je teď konec.

Ministerstvo financí, nebo teda spíš finanční správa, uzavřela s IBM dohodu, díky které přejde konečně licence ADISu do rukou státu. Skvělá práce! Jsem rád, že paní Schillerová s tím dokázala pohnout.

Nikdo si nedokáže vůbec představit, co to znamená přesvědčit americkou korporaci, aby pustila jistý a lukrativní kšeft. Já to znám. Celou dobu, co jsem byl ministr financí, jsem neustále jednal se všema možnýma lidma, jak se z téhle situace vysekat. Nakonec jsem se radši spolehl na svoje zkušenosti z obchodu a nakráčel jsem přímo na vedení IBM.

Paní ministryni gratuluju, že to dotáhla. Je to úspěch, kterého se podařilo dosáhnout díky třem letům tvrdé a trpělivé práce. Ale to není všechno. Alena Schillerová taky oznámila, že finanční správa konečně vypíše tendr na nový informační systém pro správu daní. Na to jsme čekali fakt dlouho. Ten zastaralý už je pro ostudu. Je to nejdůležitější, ale přitom nejdražší a taky nejzastaralejší IT systém v naší veřejné správě. Docela síla.

Součást tendru na nový systém je taky zakázka na projekt MOJE daně. O něm jsem vám napsal už spoustu hlášení. Jak si díky němu vyřídíte daně z mobilu a bude mít spoustu dalších vychytávek. Online finanční úřad bude podobný internetovému bankovnictví. Všem umožní automatické vyplňování daňových formulářů. Taky nabídne osobní daňový kalendář šitý každému na míru. Přístup bude jednoduchý a bez zdlouhavých autorizací.

Podání daňových přiznání bude mnohem snadnější právě díky automatickému předvyplňování, které za vás všechno, co o vás stát už stejně ví, samo vyplní. Údaje zadané ve formuláři se pak automaticky vypočítají a zkontrolují. A pokud budete mít přeplatek, automaticky odešle i žádost o jeho vyplacení.

Tak a teď téma, na které bude mít každý z vás silnou emocionální reakci. Pojďme na to.

Česká pošta.

Musím něco dodávat? Musím. Už hrozně dlouho jsem vám chtěl sepsat podrobnou zprávu o tom, co se v ní děje. Proč je v takovém příšerném stavu. A teď jsem se k tomu konečně dostal. A myslím, že to pro vás bude opravdu zajímavé. Pošta byla vždycky nějak součástí našeho života.

Dlouhé fronty, výbuchy vzteku, proč to jde té ženské nebo chlapovi u přepážky tak pomalu. Čekání celý den doma na balík „do ruky“, aby pak člověk dostal výzvu, že si pro něj má klusat na poštu, že nebyl doma. I když samozřejmě doma byl a čekal. Klasika.

Co s tím?

Každý má jednoduchou představu, že je potřeba vyměnit ty neschopné pracovníky, ale nikdo už se neptá, kde najít lepší. Jiní zase říkají, že je potřeba vyhodit management, a ono to bude hned všechno jinak.

Jenže ono je to všechno úplně jinak. Pojďme od začátku.

Česká pošta s.p., se zrodila spolu se samostatnou Českou republikou. Tehdy se rozdělily spoje na oblast telekomunikací a poštovních služeb. Telekomunikace se začaly rozvíjet strašně rychle díky mobilnímu telefonování a přenosu dat. U pošty to bylo naopak.

V roce 2013 došlo k uvolnění poštovního trhu a lukrativní byznys začaly provozovat hlavně společnosti ze zahraniční. Firmy jako DHL nebo PPL už dávno neuvažují jako národní poštovní operátoři, ale mají celoevropskou poštovní strategii. A vedou si velmi dobře.

Přitom nemusí dodržovat spoustu věcí jako Česká pošta. Nemají povinnosti, které České poště ukládá poštovní licence. Podle ní musí doručovat pětkrát v týdnu na každé místo v České republice, bez ohledu na to, jestli se jedná o tisíc balíků nebo o jeden jediný dopis.

Žádná soukromá společnost by takové podmínky nepřijala, protože by prostě její obchodní model nebyl výdělečný. Zato stát má povinnost takovou službu zajistit, a tak do ní tlačí Českou poštu.

Je pravda, že Česká pošta dostává kompenzaci toho, čemu se říká „čisté náklady univerzální služby“. To je fiktivní výpočet rozdílu mezi skutečnými náklady a náklady, které by skutečně měla, kdyby byla soukromým investorem. O výši tohoto rozdílu vedla Česká pošta dlouhodobé spory s Českým telekomunikačním úřadem od počátku zavedení plné liberalizace poštovního trhu, a teprve v roce 2019 se podařilo tyto spory urovnat.

Ale za minulá období musela dotovat tento rozdíl ze svých zdrojů, a to ji stálo spoustu peněz. A taky je fakt, že minulé vedení České pošty nebylo schopné tuto otázku s ČTÚ vyřešit.

Když dáte všechna ta čísla na jednu hromadu, je to dost hrozivé. Za roky 2013 a 2014 kompenzoval stát poště 800 milionů korun. Ta si to ale započítala do bilance roku 2018. Jinak by její skutečná ztráta byla 1.075.000.000 korun. Jo, vidíte správně, přes miliardu. Za rok 2015 uhradil stát náhradu 600 milionů. V letech 2016 a 2017 byla kompenzace ročně 500 milionů.

V současnosti se má schvalovat zákon, že roční kompenzace může dosáhnout až 1.500.000.000 korun. JEDEN A PŮL MILIARDY. A přitom poště klesá už osmý rok zisk před zdaněním, rostou náklady a klesají výnosy. To asi každý řádný hospodář pochopí, že je s tím potřeba něco zásadního udělat.

Vedení České pošty si ale naplánovalo pro rok 2019 ještě vyšší ztrátu. Management nedokázal ani po 14 měsících od nástupu nového generálního ředitele předložit životaschopnou strategii. Představte si, že by vám taková společnost patřila. Byli byste ochotní do ní dál sypat peníze, aniž by vám kdokoli dokázal říct, kdy nastane pozitivní obrat? Asi ne, co?

Je potřeba uznat, že mezi Českou poštou a soukromými firmami je zásadní rozdíl. Vždyť už jen ten počet obchodních míst! Na základě usnesení minulých vlád má Česká pošta 3200 poboček. To je jedna z nejhustších sítí nejen v Evropě, ale na celém světě. Přitom takové rozhodnutí nemá ekonomické opodstatnění.

Jen si to představte, 3200 poboček, udržování pracovních míst, zvyšování platů, ale zároveň klesající počet listovních zásilek a tím pádem výnosů, do toho potřeba investovat. Taková rovnice prostě nemůže fungovat. Někdo to musí zaplatit. A ten někdo je stát.

Ale stát jako řádný hospodář nemůže tenhle stav tolerovat donekonečna. Z čeho se ty tisíce poboček zaplatí? Pošta už nemá monopol, aby prostě jako v minulosti zvýšila cenu známek a bylo vystaráno. To fakt už nefunguje v době, kdy místo dopisu stačí poslat mail.

Poměr mezi papírovou a internetovou komunikací se mění o 10 procent ročně. Všichni víme, v čí neprospěch. Jen zavedení datových schránek připravilo poštu o minimálně miliardu ročně.

Je super, že státní správa se digitalizuje, ale je průšvih, že ani stát, ani management České pošty nebyli schopní na vývoj reagovat. A co teprve nástup internetových obchodů? To už chce jinou kapacitu, než když mámy posílaly balíky buchet synům na vojnu.

Česká pošta investovala v letech 2011–2013 skoro čtyři miliardy korun do dep a dalších částí provozu. Zaznamenali jste, že by se to někde projevilo? Já ne. Jo, čtyři miliardy v CENZUROVÁNO.

Neschopnost managementu i státu reagovat na měnící se svět způsobila, že Česká pošta je víc než tři roky v provozní ztrátě. Výsledek se vedení snažilo naoko vylepšovat prodejem státních nemovitostí a účetními operacemi. A zároveň si funkcionáři udělovali královské odměny, jako by se nic nedělo.

No a kde šetřili, aby dosáhli na výsledky, které k jejich odměně byly potřeba? Samozřejmě na platech řadových pracovníků. Některé poštovní zásilky třídí vězni. Českou poštu opustila celá řada kvalitních expertů, kteří ztratili důvěru v její další pozitivní vývoj.

Tak moc se pošta proměnila.

Je to krize. Ještě nikdy nebyla tak vážná jako dnes. Deset odborářských seskupení bojuje s managementem. Chtějí, aby pošta dobře fungovala, zaplatila jim spravedlivou odměnu a vytvořila důstojné pracovní prostředí. A taky jim nabídla zajímavou pracovní perspektivu, aby mohli být hrdí, že jsou pošťáci.

Pan generální ředitel se jmenuje Roman Knap. Má krásné představy. Mluvil o nich ve speciálu České televize. Ale mají několik zásadních nedostatků. Nejsou ekonomicky podložené. Nejsou zpracované do potřebné hloubky. Pošta nemá pro tak zásadní změnu k dispozici ani vrcholový ani střední management a kvalifikované odborníky. Připravované změny nejsou projednávané s odboráři. Pošta dnes žije na úvěr. Nedovedu si představit, kdo by byl ochotný jí poskytnout další financování.

Za této situace je mimořádně neodpovědné klamat veřejnost, politiky, a hlavně pracovníky nerealistickými sliby. Kladný hospodářský výsledek v roce 2021 je jen přání a sen. Nestane se to.

Takže pravdu.

Stará Česká pošta je mrtvá.

Očekává se prodej nepotřebných nemovitostí a nákup nových technologií a s nimi souvisejících zařízení. Z prodeje nemovitostí musí být vytvořený fond pro technickou obnovu. Snad za této situace nebude mít nikdo v úmyslu ještě obrat mrtvolu. Jinak nás čeká obdobný případ jako ČSA nebo OKD.

Uf, tak a teď se všichni určitě ptáte, co se vlastně mělo s poštou dělat a neudělalo?

Už v roce 2007 byla dozorčí radou České pošty přijatá strategie, která reagovala na vývoj trhu. Tahle strategie ale nebyla realizovaná kvůli nedostatečnému zadání státu a častému střídání managementu společnosti. Řekněme si to otevřeně, častokrát ji řídili diletanti.

Poštu drancovaly vládnoucí politické strany a jejich zástupci ve vedení společnosti. Totálně kašlali na skutečné hospodářské potřeby a rozvoj pošty. Přežívala jenom díky tomu, že to je prostě ekonomický kolos s obrovskou setrvačností.

Od roku 2012 se snížila její aktiva o sedm miliard korun. V té době měl příležitost pan ředitel Petr Zatloukal, který je teď předseda dozorčí rady, změnit tento negativní trend. Za jeho působení se zvýšily provozní náklady na naprostý rekord v dějinách České pošty. Proinvestoval 4 miliardy bez jakéhokoli zvýšení efektivity. Vyčerpal i další zdroje. Sám socialistický ministr vnitra Milan Chovanec mluvil o pobočkách České pošty jako o vietnamských večerkách. Centrálu České pošty obsadila policie a podřízení pracovníci byli trestně stíhaní. Mám něco dodávat?

Česká pošta bojuje o přežití.

Jediné řešení je restrukturalizace, která z ní udělá moderní a univerzální poštovní službu s konkurenceschopnou logistikou, finančními a jinými službami, prostě celkově přívětivou k zákazníkovi 21. století včetně E-commerce a odpovídajících IT systémů.

Potřebujeme kvalitní krizové manažery, kteří tuhle strategii vytvoří, nově vysoutěží veškeré odběratelské smlouvy, zpracují business case pro jednotlivé projekty, zapojí do téhle změny širší okruh odborníků, vytvoří štíhlou organizační strukturu, novou personální politiku a kulturu společnosti. A samozřejmě zajistí potřebné finanční zdroje a jednoznačnou podporu státu.

Pokud vím, taková strategie dosud nebyla schválená ani dozorčí radou, ani Ministerstvem vnitra. Hospodářský výsledek za 6 měsíců letošního roku je několikrát horší než v uplynulém roce. Pošta má 13 měsíců negativní hospodářský výsledek. Musíme se poučit z vývoje, kterým prošla už spousta poštovních operátorů. Je to strašně náročný proces.

Musíme taky zajistit třípětinovou podporou v parlamentu, aby pošta zůstala ve státním vlastnictví. Nejlepší by bylo vytvořit akciovou společnost holdingového typu za účelem, aby veškerá činnost České pošty byla transparentní.

Všichni si ještě pamatujem motto Nokie, se kterým dobyla svět: „Connecting people“. Spojovat lidi bylo vždycky posláním pošty. I ve 21. století jim musí sloužit. Papírově i elektronicky. Je naše povinnost ji zachránit.

No. Tak a teď vám chci říct něco k té nesmyslně zamotané záležitosti kolem jmenování ministra kultury.

Jak už určitě víte, moje trpělivost je u konce a celou záležitost vyřeším příští týden. Chci říct, že respektuji po celou dobu koaliční smlouvu. Na rozdíl od bývalého premiéra pana Sobotky, který blokoval naše personální návrhy. Dělal jsem – a ostatně i nadále dělám – maximum pro to, abych udržel kabinet na stávajícím koaličním půdorysu. Ale není možné, abychom od května v mediálním prostoru řešili prakticky jen jedno jméno, pana Šmardu.

Jako předseda vlády jsem z Ústavy odpovědný za vládu jako celek. Ctím a respektuju Ústavu, vždy jsem se choval podle Ústavy a vždy se budu chovat podle Ústavy. Odmítám názory, že by pan prezident nebo já porušil Ústavu. Ale je potřeba, aby si kritici Ústavu vůbec přečetli.

A hlavně všechna vyjádření pana prezidenta k problematice odvolání a jmenování ministra kultury.

Ústava nedává prezidentovi žádný termín. Za druhé, pan prezident pana Šmardu neodmítl jmenovat, ale v oficiálním prohlášení říká, že „požádal předsedu ČSSD Jana Hamáčka, aby mu prostřednictvím předsedy vlády navrhl jiného kandidáta, splňujícího alespoň elementární odborné předpoklady“. Pokud vím, tyto rozhovory o tom, že pan prezident má negativní názor na tohoto nominanta, probíhaly mezi panem Hamáčkem a prezidentem už od 28. 6. 2019.

Prezident postupoval podle Ústavy, protože odvolal pana Staňka, i když s těžkým srdcem. Vnímal ten podraz ČSSD, která sice pana Staňka vyzvala, aby udělal různé kroky v rámci resortu kultury do 31. 5., ale následně ho 13. 5. vyzvala k demisi, aniž by na termín počkala. Je potřeba vnímat, že pan prezident respektoval Ústavu a vyhověl mému návrhu odvolat pana Staňka k 31. 7. Také bych s dovolením připomněl, že vládní prázdniny jsou od 1. 8. do 23. 8., já jsem si je zkrátil o týden a řeším to.

Při vší úctě, budoucnost naší země a občanů je to nejdůležitější, čím se má vláda zabývat, a tenhle problém musíme co nejdřív řešit, a jak jsem slíbil, tak ho do 26. 8. vyřeším. Samozřejmě v souladu s Ústavou. Není možné, aby veřejnost vnímala vládu jen přes konflikt s odvoláváním a jmenováním ministra kultury.

A teď se věnujme naší vládě.

Hlavní úkol je do 30. 9. předložit efektivní, prorůstový rozpočet s cílem růstu investic, spotřeby. Musíme řešit boj proti suchu, kůrovci, rozvíjet digitalizaci.

Jsem velice rád, že za období 2 týdnů, co jsem byl na dovolené, paní ministryně financí Alena Schillerová na základě jednání s jednotlivými ministry našla další zdroje a došlo k navýšení výdajů kapitol zemědělství, kultury, dopravy, zahraničních věcí, víc peněz dostanou i hasiči. Celkem je to navýšení o 7,127 miliardy.

Navýšení rozpočtu mezi lety 2019 a 2020 je v této chvíli 90,3 miliardy. Považuju za neskutečnou nehoráznost, když někdo tvrdí, že resorty ohrožuje nedostatek peněz. Když srovnáte státní rozpočet 2018 a 2020, je tam nárůst 214,4 miliardy!

Nepřipustím, aby se problémy vnitřně rozložené ČSSD a zvlášť její frakce, která stojí od počátku proti této koaliční vládě a jejíž součástí je paradoxně i pan Šmarda, který při vzniku společného koaličního projektu hlasoval proti spolupráci našeho hnutí a ČSSD a veřejně sociální demokracii odrazoval od naší společné vlády, staly problémy vlády jako celku. Vlády, která je přitom úspěšná, investuje, přidává důchodcům i zaměstnancům, vybírá daně, řeší problémy lidí. Nechci, aby měla tato vláda obraz toho, že jde jen o koryta a ne o politiku pro lidi. Takový mediální obraz mé vlády já zásadně odmítám.

A po skoro třech měsících mediálních výstupů pana Šmardy souhlasím s prezidentem, že to není člověk, který je vhodný na kulturu. Je to specifický resort, na který je potřeba umět jazyky, reprezentovat, být vzdělaný, mít znalosti a být respektovaný odbornou veřejností. Takové charakteristiky mi u pana Šmardy prostě chybí a nejsem v tomto názoru osamocený. Nedokážu si vůbec představit, že bych pana Šmardu představoval ve Vídeňské státní opeře rakouskému kancléři nebo že bych v Národní galerii říkal francouzskému prezidentovi Macronovi, že tento pán je ministr kultury České republiky.

Je mi vyčítáno, že jsem nejdřív požádal pana prezidenta o jmenování pana Šmardy a že jsem pak změnil názor. Ano, změnil jsem názor a nestydím se za to. A změnil by ho každý z vás, kdo viděl mediální vyjádření pana Šmardy. Vláda musí být jeden tým, a pokud ještě jako kandidát koaliční strany na člena vlády kritizuje vládu, které má být členem, že údajně prohlubuje „krizi“, které jsem si já tedy nevšiml, že plošně bez rozmyslu a analýz škrtá a podobné nesmysly, pokud napadá první místopředsedkyni vlády paní Schillerovou a označuje ji za Kalouska v sukni, tak to všechno jsou pro mne mediální výkřiky, které by se hodily spíš do předvolební kampaně než do úst budoucího člena týmu.

Vláda nemůže neustále řešit problémy způsobené ČSSD a jejich pocitem, že se musí vymezovat vůči koaličnímu partnerovi místo toho, aby postupovali jednotně a spolupracovali jako tým. Stačí už pravidelné konflikty mezi rozpočtově odpovědnou paní Schillerovou a paní Maláčovou, která chce svými požadavky nad rámec programového prohlášení vlády neúměrně a nehospodárně zatížit rozpočet a útočí na předem stanovený deficit. Dalšího takového člověka si ve vládě nedovedu představit. Proto vidím jediné řešení tohoto sporu, který trvá měsíce, že pan Šmarda jako kandidát na funkci ministra rezignuje a nebude o funkci usilovat. Je na ČSSD, jestli bude dál nesmyslně trvat na tomto kandidátovi, který se stal svým vystupováním nepřijatelný, nebo bude nominovat jiného přijatelnějšího kandidáta a tento trapný spor ukončí.

Koaliční smlouvu mezi našim hnutím a ČSSD si můžete přečíst na internetu. Odkaz vám dám za chvíli sem na Facebook.

A co že se píše v té koaliční smlouvě?

Bod číslo 4. „Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany MŮŽE předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády BY MĚL návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

Takže, dámy a pánové, „MŮŽE“ a „BY MĚL“.

Nebudu tady do detailu rozvíjet, kdo jak porušil koaliční smlouvu, ale dovolil bych si upozornit ještě na bod C, kde je jasně napsáno, že spolupráce mezi koaličními stranami bude probíhat v senátu stejně jako v poslanecké sněmovně, což se bohužel neděje, protože senátní klub sociální demokracie byl proti vstupu ČSSD do vlády a na vládu neustále útočí.

Tak doufám, že tohle vyjádření bylo jasné

Dostávám se v délce hlášení na rekord, tak vám napíšu ještě poslední věc.

Určitě jste v médiích zaznamenali, že na Ministerstvo zahraničí zaútočili v červnu hackeři. Není to plošný problém, ale konkrétní problém jednoho ministerstva. Stalo se jim to v minulosti opakovaně, takže by se měl pan ministr zahraničních věcí kybernetické bezpečnosti svého úřadu víc věnovat. Důležitou roli má ale i Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který přesně takovéto věci má mít na starosti, má zjišťovat, co se stalo, rizika eliminovat a případně doporučit, jak tomu zabránit.

Vždyť za tímto účelem byl zřízený. A jak to tak vypadá, tak NÚKIB se situací sice zabývá, ale nikoho z vlády neinformoval. V médiích už běží informace, že za kyberútokem stojí Rusko, a NÚKIB to měl údajně potvrdit na pracovní úrovni, tedy neformálně, jednomu ze senátorů. Ano, čtete správně, jednomu ze senátorů. Nám ne, vládě ne.

Považuju za zcela nepřijatelné, aby vláda o takové situaci nebyla informovaná nebo se o takových informací dozvídala z médií. Samozřejmě bereme jakékoliv kyberútoky vážně, a proto jsem hned na pondělí ráno svolal předsednictvo Bezpečnostní rady státu, na kterém to budeme řešit. Pokud se potvrdí, že za útokem stojí Rusko, můžete si být jistí, že budeme jednoznačně reagovat.

Tak uf, skončím. Jak vidíte, měl jsem toho tentokrát trochu víc na srdci. Dovolená skončila, od pondělí plné nasazení. Mějte se.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Primátor Hřib: Sobota oživí Mariánské náměstí v centru metropole

18:29 Primátor Hřib: Sobota oživí Mariánské náměstí v centru metropole

Mariánské náměstí patří k turisticky velice vytíženým místům, čehož si je vědom i pražský magistrát.…