Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážený pane premiére, členové vlády, vážení poslanci, vážení přítomní novináři, drahý český národe.

Jsem velice vděčný za tu možnost, že v tomto formátu se mohu obrátit k oběma komorám Parlamentu České republiky a také rovněž ke všem Čechům. Rád bych poděkoval za velice příjemná slova, kterými jste vyjádřili podporu našemu lidu a našemu státu, která dnes zde zazněla, a za to, jak vřele jste přijali všechny naše utečence. Vážíme si toho a je to velká událost v našich dějinách. Vážím si osobně této iniciativy.

Ale začnu slovy, která jistě zná velice dobře každý z vás, která dobře znají všichni Evropané, kteří si váží dějin a svobody na našem světadíle: Jsme s vámi a buďte s námi!

Tato slova jsou velice významná. Měla svůj velký význam i tehdy, kdy zněla na vlnách českého rádia v roce 1968, kdy podporovala odboj. Mají velký význam i v současné době, kdy - když je vzpomínáme - hovoříme o těch, kdo bojoval za svobodu pro váš lid. Ale tato slova mají ve skutečnosti ještě i další význam. Nyní, když ukrajinský lid bojuje za svou svobodu proti krutému ruskému vpádu, můžeme říci, že právě s těmito slovy my Ukrajinci se obracíme ke všem národům Evropy, ke všem národům demokratického světa: Jsme s vámi, buďte i vy s námi!

Čelíme nyní tyranii, která stejně jako v minulosti se nehodlá zastavit pouze na území Ukrajiny. Za svůj cíl si klade dobytí všech v Evropě, tedy cílem jsou všichni, kdo žijí svůj svobodný, a hlavně svůj vlastní život. Rusko nezajímá pouze Mariupol, Severodoněck, Charkov, Oděsa nebo Kyjev, vůbec ne. Jeho ambice jsou zaměřeny na ten obrovský prostor, který se táhne od Varšavy k Sofii, od Prahy k Tallinnu. A stejně jako v minulosti ruský vpád na Ukrajinu je pouze prvním krokem, který potřebuje vedení Ruska, aby si tím otevřelo cestu k dalším státům a k podrobení dalších národů. Otevřeně o tom hovoří nejenom ruští státní propagandisté, ale i ruští vysoce postavení úředníci. Došlo to tak daleko, že například oficiálně vyhrožují, že zruší uznání státní nezávislosti pobaltských států. Ale co bude dál? Kdo bude další v řadě?