Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, milé kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dámy a pánové.

Asi před měsícem jsem byl požádán předsedy hnutí ANO, České strany sociálně demokratické a Komunistické strany Čech a Moravy o vystoupení v Poslanecké sněmovně na podporu této vlády. Rád jsem tomuto požadavku vyhověl, protože je koneckonců povinností každého prezidenta, aby podpořil vládu, již předtím jmenoval. Chtěl bych blahopřát všem třem jmenovaným předsedům politických stran, jakož i jejich týmům za, jak věřím, úspěšné dovršení velmi složitých jednání a chtěl bych jako rozený optimista vyjádřit naději, že dnes Sněmovna této vládě vysloví důvěru.

Nechci se zabývat peripetiemi, které se vázaly na jednání o vládě, a už vůbec ne personálními otázkami, které jsou často medializovány, protože je to jediné téma, jež novináři dokážou pochopit. V každém případě bych se chtěl zabývat programovým prohlášením vlády, neboť ministři přicházejí a odcházejí, jak jsme se mohli přesvědčit i u Ministerstva spravedlnosti, ale programové prohlášení by mělo zůstat a mělo by být jakýmsi fundamentem dlouhodobé činnosti naší vlády.

Moji spolupracovníci mi říkali, že nemám hovořit déle než tři hodiny, protože mě na letišti čeká letadlo, které mě odveze do Bruselu na summit NATO. Pokusím se tedy býti co nejstručnější a omezím se pouze na dvě trochu obšírnější poznámky o tomto programovém prohlášení, z nichž jedna bude pochvalná a druhá, jak je u mě obvyklé, pro změnu kritická.

Pokud jde o tu pochvalnou poznámku, velice si vážím toho, že v programovém prohlášení je obsažena myšlenka dlouhodobého, tedy desetiletého, investičního programu, ať už na úrovni měst a obcí, krajů, anebo celé republiky. Ve svých předchozích vystoupeních i před touto Sněmovnou jsem vždy horlil proti přehnaným spotřebním výdajům a zdůrazňoval jsem, že jsou to investice, které vytvářejí naši budoucnost.