Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Asi jsem z jiného světa, ale jak vysvětlit jednání mnohých poslanců, kteří vědomě, cíleně lžou? Je jejich podivné jednání opravdu čestné, jednají v zájmu všeho lidu, když se chovají jako mafiáni, kteří se (v čím zájmu) snaží vytvořit určitou informační past, odhalit zhýralost svých soukoaličníků a tak je odstranit z politického života? Proč vlastně? Kvůli vizím? Nikoliv, pro ovládnutí sektoru veřejného...

Bojuji proti korupci, ale kontroluji struktury, které bojují proti korupci. Možná, že to tak John nechtěl, ale ono to tak je. On je tak odborně nezasvěcen, že by se měl vrátit k „bony a klid" a raději se na vlastní oči dívat.

Teď si můžeme dosadit všechna ta jednání poslední doby, politiků Bárty, Babáka, Kočí ale i dalších. Šňůra mediálních kauz. Už se perou, mlátí, a své špinavé prádlo odhalují. Vskutku luxusní společnost.

Vzpomínám. Již v dost dospělém věku jsem prožil rok 1989. Tehdy jsme na mítincích a veřejných schůzích apelovali na poslance Federálního shromáždění a ČNR aby rezignovali, jistě, z jiných důvodů, ale vlastně také kvůli lži, když existovala pro volby jediná (jednotná) kandidátka a tak nešlo poslance nezvolit, ale oni vůbec nevyjadřovali vůli lidu. A ti poslanci Občanskému fóru ustoupili. Ale to je víc než dvacet let.