Na úvod stručná historická paralela současného turbulentního vývoje událostí na Krymu s trpkou historickou zkušeností Československa ve 30. letech minulého století. Jak je patrné z mapky č. 1, v tehdejším Československu žila (vedle kupř. menšiny rusínské) relativně početná a geograficky sevřená minorita německá. Ta se ve druhé polovině 30. let stala terčem ryze účelové propagandy ze strany hitlerovského Německa. Pod záminkou ochrany údajně utlačovaných práv svých německých krajanů pak celá situace pokračovala zabráním většinově německých území nacistickým Německem v září 1938 (viz mapka č. 2). Neživotaschopné torzo někdejšího Československa, mapka č. 3, tak bylo vydáno napospas další teritoriální expanzi svých nepřátel. Česká republika a my, kdo v ní žijeme, rozhodně odsuzujeme vojenský útok Putinova režimu na nezávislost Ukrajiny. Násilná, vojensky podporovaná anexe Krymu, který je součástí suverénního území ukrajinského státu, připomíná nám někdejší Hitlerův postup, frapantní popření mezinárodního práva, které jen krátce předcházelo začátku druhé světové války.

Tím však paralely ukrajinské a československé moderní historie nekončí. Praha se na sklonku roku 1989, podobně jako Kyjev před několika měsíci, stala centrem protivládních protestů, čímž byl uveden do pohybu proces demontáže komunistického režimu a postupného začleňování celé naší země do evropských a euro-atlantických politických, ekonomických a bezpečnostních struktur, což je, alespoň pokud jde o dimenzi evropskou a ekonomickou, i dlouhodobým strategickým cílem Ukrajiny. Naše Sametová revoluce, jak se onomu procesu pro jeho nenásilný charakter začalo říkat, vzbudila obrovská očekávání, z nichž však mnohá nebyla naplněna, a to navzdory faktu, že jsme, myslím, měli více než dobrou výchozí pozici. I když se nám nakonec podařilo dostat se tam, kam jsme mířili, byla to cesta dlouhá, komplikovaná a řada očekávání nebyla naplněna.